Na začátku března 1993 zasáhla východ Spojených států bouře, která ovlivnila život poloviny Američanů. Například i na známé floridské pláži Daytona klesly teploty pod nulu a v Birminghamu, největším městě jižně položeného státu Alabama, napadlo přes třicet centimetrů sněhu. Směrem na sever sněhová pokrývka mohutněla. Od Alabamy po Kanadu byly zaznamenány rekordní srážky, kvůli nimž zemřelo 270 lidí. V newyorských Syrakusách spadlo přes metr sněhu a v oblasti Apalačských hor ještě o dalších třicet centimetrů víc. Na mnoha místech dosahoval vítr v nárazech rychlosti přes 110 km/h a někde dokonce přesáhl 150 km/h.
Zapadaný Tibet (Lhunze, 2008)
Lidé v himálajském Tibetu jsou zvyklí na tvrdé zimy, kdy teploty na dlouhé měsíce klesají hluboko pod nulu. Počasí je zde ale obecně velmi suché a díky malému množství srážek zůstávají obvykle celoročně průjezdné i některé vysoko položené průsmyky. Z toho důvodu byla sněhová bouře, která postihla distrikt Lhunze v říjnu 2008, pro všechny naprostým překvapením. Oficiální čínské zprávy uvádějí, že průměrné srážky dosáhly úrovně 1,5 metru. V některých vesnicích sněžilo nepřetržitě 36 hodin a na zemi zůstala až 1,8 metru vysoká sněhová vrstva. Pod takovým zatížením se mnohé budovy zhroutily; několik lidí zemřelo a silnice zůstaly pár dní neprůjezdné. Lidé odříznutí od světa museli zabít nebo prodat ceněné jaky a o velkou část stád ve sněhové záplavě úplně přišli.
Uvězněni na silnicích (USA 1978)
V roce 1978 řádila v Bostonu a na Rhode Islandu sněhová bouře, jakou nikdo předtím ani potom nepamatuje. V nejprudším přívalu padalo na zem deset centimetrů sněhu za hodinu a v celé oblasti se celkové srážky pohybovaly v rozmezí 30–90 centimetrů. V Bostonu napadlo bezmála sedmdesát centimetrů sněhu a rychlost větru dosahovala až 160 km/h. Sníh navíc napadl v období vysokých přílivů a kvůli tomu došlo u pobřeží k bezprecedentním záplavám. Mnoho problémů způsobil také fakt, že bouře začala v pondělí odpoledne. Ráno vypadalo nebe zcela normálně, takže lidé bez obav vyrazili do práce a do škol. Odpoledne pak zůstali po tisících uvězněni ve svých autech na silnicích a dálnicích. Ve státech Massachusetts a Rhode Island zemřelo na následky bouře více než sto obyvatel.
Velký sníh (USA, 1717)
„Velký sníh“ – pod tak prostým označením se do historie zapsala série čtyř sněhových bouří, které v koloniální Nové Anglii udeřily na přelomu února a března roku 1717. Přesné záznamy o dopadech živelní pohromy se nezachovaly, jisté však je, že nejvíce postiženým místem se stal Boston. Tehdejší zima se vyznačovala četnými sněhovými srážkami – podle dostupných údajů pokryla zemi zhruba 1,5 metru vysoká vrstva už před začátkem Velkého sněhu. K tomu během několika dnů připadlo dalších 90–120 centimetrů. Byly hlášeny i závěje hluboké zhruba 7,5 metru, které pohřbily celé domy a kvůli nimž museli lidé opouštět své příbytky okny ve druhém patře. Jen těžko si lze dnes představit, jak si s nekonečnými sněhovými přívaly poradili lidé v době, kdy byly jedinými odklízecími prostředky lopata a silné zádové svalstvo. Silnice zůstaly zablokovány dlouhé týdny a vlastně nezbývalo než čekat, až sníh roztaje.
Patnáct metrů závějí (USA, 1888)
Tato sněhová bouře se kvůli svému rozsahu stala bez přehánění historickým milníkem. Extrémní přívaly sněhu, teploty hluboko pod bodem mrazu a silný vítr vytvářející obrovské závěje postihly na začátku března 1888 celý severovýchod USA. Bouře začala prudkými dešťovými srážkami, které se s rychle klesající teplotou změnily ve sněhové. V New Yorku napadlo „jen“ přes půl metru sněhu, který přesto způsobil při roztávání rozsáhlé záplavy. Například New Haven se ovšem musel vypořádat se sněhovou přikrývkou hlubokou přes 110 centimetrů a v Saratoze napadlo více než 1,5 metru. Na Long Islandu byl zaznamenán vítr o rychlosti až 128 km/h, který vytvořil závěje hluboké 15–18 metrů! Během bouře zahynulo více než 400 lidí včetně více než stovky ztracených na moři.