Plameny zeleného světa: Oblíbené zahradní rostliny z Japonska

Někteří autoři se domnívají, že plaménky v Japonsku už dříve rostly ve volné přírodě a později byly vyhubeny. Jisté je, že v tomto období se v tam začaly pěstovat v zahradách a zahradníci získali křížením první barevné mutace.

V roce 1837 rostliny poprvé přivezl do kontinentální Evropy Holanďan von Siebold, později následovaly sběry Roberta Fortuneho (1863). Teprve tyto sbírky poskytly dostatečný genetický potenciál pro vznik velkokvětých odrůd, jaké známe dnes. Okrasné plaménky se postupně rozšířily po celé Evropě a dnes je považujeme za tradiční rostliny selských zahrad. Ti, kdo chtějí plaménky vysadit na své zahradě, mají k dispozici několik set odrůd.

Botanické druhy plaménků měly své místo v medicíně, například indiáni používali C. ligusticifolia v malém množství při léčbě migrény. Tento druh, ačkoliv je jedovatý, sloužil i jako pálivé koření. Ohebné a pružné stonky liánovitých druhů byly někdy dostatečnou náhradou pletených provazů.

Plamének plotní (Clematis vitalba)

Po vinné révě jde o naši nejmohutnější liánu, která dorůstá délky pěti a více metrů. Dřevnatějící stonek může mít až 3 cm v průměru. Má lichozpeřené listy s dlouhými řapíky, které se dokáží otočit okolo podkladu, a tak přidržují rostlinu. Mléčně bílé, na vnější straně zelenavé květy voní podobně jako květy hlohu po trimetylaminu.

Výška: i přes 5 metrů
Barva květu: krémově bílá
Rozšíření: Středozemí, západní a střední Evropa, Turecko. Na východ po Ukrajinu a Kavkaz. U nás je původní na jižní Moravě, jinde zplanělý.
Ekologie: lužní lesy, křoviny podél vodních toků, druhotně na rumištích či neudržovaných zahradách

Plamének alpský (Clematis alpina)

Menší plamének, který se pne či poléhá po skalách. Dorůstá délky kolem dvou metrů, většinou je menší. Listy se ovíjí kolem podkladu. Modré květy se objevují koncem května a června. Podobné rostliny se vyskytují v severní Evropě, na Sibiři a v asijských pohořích až po Koreu. Dříve byly popisovány jako poddruhy plaménku alpského, dnes jsou považovány za samostatné druhy.

Výška: do 2 metrů
Barva květu: fialově modrá
Rozšíření: Alpy, Karpaty, Balkán
Ekologie: přistíněné vlhké zarostlé skály, křoviny, většinou na vápenitém podloží obvykle v horách; v Alpách roste až do výšky 2 000 metrů
Status: chráněný druh na Slovensku, Německu, Rakousku a Srbsku

TIP: Nejvýkonnějšími letci na Zemi jsou nenápadné malé vážky

Plamének vlašský (Clematis viticella)

Má lichozpeřené listy složené z 5–7 lístků. Květy vyrůstají obvykle jednotlivě na vrcholech větví i v úžlabí listů, jsou nejčastěji modré, fialové, vzácněji červené. Tento plamének má menší široce zvonkovité květy se čtyřmi okvětními lístky.

Výška: 3–4 metry
Barva květu: modrá, fialová, červená
Rozšíření: Itálie, Balkán, Turecko, v horách roste do výšky 600 metrů, zplaňuje ve Středomoří, v západní Evropě a v USA
Ekologie: světlé lesy, křovinaté stráně

Slovníček

lichozpeřené listy – tedy složené čepele s lichým počtem lístků, zakončené koncovým lístkem; jejich protipólem jsou listy sudozpeřené.