Pevnost Masada: Nedobytné orlí hnízdo
Kdo navštíví Svatou zemi, rozhodně by neměl při svých toulkách vynechat Mrtvé moře. Jeho západní břehy obklopují desítky kilometrů nehostinné Judské pouště, která v sobě ovšem skrývá i fascinující historický klenot – vojenskou pevnost Masada
Výraz „masada“ znamená v hebrejštině „pevnost“. A majestátní stavba na skalním výběžku ve výšce zhruba 450 metrů nad hladinou nedalekého Mrtvého moře nezůstává svému jménu nic dlužna. Již před dvěma tisíciletími se stala svědkem dramatických událostí a dodnes představuje pro Izraelce symbol hrdinství a síly národa. Vojáci izraelské armády zde proto skládají slavnostní přísahu, jež zní: „Masada již nikdy nepadne!“
Raději smrt
První zdejší vykopávky dokazující trvalé lidské osídlení se datují již do 4. tisíciletí př. n. l. Teprve judský král Herodes Veliký (73–4 př. n. l.) tu ale v letech 37–30 př. n. l. nechal vybudovat pevnost, která měla chránit strategické obchodní cesty a tvořit základnu obrany země před možnou egyptskou agresí.
Pevnost se poprvé zapsala do dějin tři čtvrtě století po králově smrti. V roce 66 propuklo v Judeji povstání proti Římské říši, která se v té době zmítala v sevření „šíleného“ císaře Nerona. Militantní židovská sekta zélótů (sikariů) přemohla římskou posádku, obsadila Masadu a využila ji jako základnu k ozbrojeným výpadům. Římané zpočátku nebyli schopni pevnost dobýt zpět. Zélóti zde dokonce vybudovali synagogu namísto starého chrámu. Teprve roku 73 dosáhla imperiální vojska pod vedením guvernéra Judeje Lucia Flavia Silvy úspěchu. Guvernér nechal po několik měsíců podél hradeb na západní straně útesu vršit kamení a vytvářet tak přístupovou rampu. Když byly práce hotové a útočníci dosáhli hradeb, probourali je beranidlem a konečně se dostali do útrob pevnosti. Kromě dvou žen s dětmi, které se ukryly ve vodní nádrži, ovšem všech tisíc obyvatel zvolilo hromadnou sebevraždu před potupným římským zajetím. Římané sem na další čtyři desetiletí umístili vojenskou posádku a poté zůstala Masada opuštěná a chátrala.
Teprve v roce 1838 archeologové díky kronikám odhalili, kde se Herodova chlouba nachází. Byly zahájeny výkopové práce a světu se postupně odkryla slavná místa minulosti. V roce 1966 zde izraelská vláda zřídila národní park, který se stal židovským poutním místem.
Přehrada uvnitř hradeb
Návštěvníka Masady ohromí propracovanost celého systému staveb. Na skále dnes sice uvidíte už pouze ruiny, ale díky vystaveným modelům si lze udělat přesnou představu, jak pevnost kdysi vypadala. Za dvouřadými hradbami, do nichž bylo kromě kasemat zabudováno celkem třicet strážních věží a čtyři brány, se nacházely dva bohatě zdobené paláce se šperkovnicemi a sklady potravin, vína a zbraní. Vedle pak byla zapuštěna velká vodní nádrž, která zadržovala neuvěřitelných čtyřicet milionů litrů vody. V Judské poušti prší velmi zřídka, jen párkrát do roka. Vodovodní systém proto důmyslně přiváděl vodu z přehrazených sezónních řek v okolí do dvanácti menších nádrží na úpatí hory. Odtud ji pak poddaní dopravovali na oslech po chráněné točité stezce do rezervoáru uvnitř hradeb.
Herodes s Masadou počítal jako s dlouhodobým útočištěm v případě, že by jeho království zasáhly nepokoje. Jinak strohá pevnost disponovala několikapatrovým královským apartmá, budovami pro služebnictvo, místnostmi pro administrativu i cizí vyslance a především nepostradatelnými lázněmi s parní komorou, terasovitým bazénem i chlazenou relaxační místností.
Ďábelsky slané moře
K Masadě je nejlepší se vydat po silnici vedoucí kolem Mrtvého moře. Zastávka u této vodní plochy je povinností, protože jí zřejmě zbývá pouhých pár desítek let života, než se zcela vypaří. Plavání představuje požitek – stačí se nechat nadnášet na hladině nebo se u břehu potřít černým bahnem, prý s mimořádně léčivými účinky. Raději však nezkoušejte ochutnávat, zda je voda opravdu slaná. Někteří naivní jedinci včetně autora tak učinili, a přestože si jen olízli namočený prst, jazyk je ďábelsky pálil celý zbytek odpoledne.
Výšlap k pevnosti je pořádná dřina. Autem samozřejmě můžete dorazit až pod skalní masiv a vybrat si pohodlnou cestu lanovkou s panoramatickým výhledem. Koho ale neodradí strmý výšlap a především vedro, stojatý horký vzduch a rozpálené kameny pod nohama, může se směle vydat tzv. Hadí stezkou. Do kopce se budete škrábat necelou hodinu a počítejte s tím, že se pořádně zapotíte. Jakmile však stanete na vrcholu, budete se cítit jako v orlím hnízdě, doslova na špici světa. Otevře se před vámi úžasný výhled do okolní krajiny – na Mrtvé moře i na kopce sousedního Jordánska.
Herodova chlouba
Masada nabízí na ploše o rozloze asi 300 × 600 m pestrou směsici památek. V Herodově paláci se jako zázrakem zachovaly nástěnné malby, část vybavení trůnního sálu i mozaiková podlaha, seskládaná z bílých a černých kostek do geometrických obrazců. Pod ní archeologové nalezli doslova hromady pokladů, především bronzových a stříbrných mincí, jež zřejmě ukořistili zélóti během loupeživých tažení.
TIP: Duel hrobek, které zavál čas: Newgrange vs. pyramidy z Meroe
Při pohledu do královských lázní můžete žasnout nad zhýčkaností vrchnosti, která si ani v extrémních podmínkách nehodlala odepřít vodní radovánky, a zejména nad genialitou tehdejších stavitelů. Restaurovaná Římská vila přibližuje opulentní život smetánky v Herodových dobách a později i římských velitelů pevnosti. Dochovaly se rovněž pozůstatky osmi římských táborů z dob obléhání Masady. Údajně se jedná o nejcelistvější vykopávky tohoto druhu. Zaujme bezpochyby také synagoga, podle historiků nejstarší židovský svatostánek vůbec. Našly se v ní dokonce fragmenty svitků s částmi Deuteronomia neboli páté knihy Starého zákona.
Společnost vám sice budou dělat davy hlučných turistů, přesto se vám jistě podaří najít tichý kout a nasávat v klidu elektrizující atmosféru místa. Masada je téměř povinnou zastávkou, abyste lépe pochopili nejen minulost židovského národa, ale i zdejší současné dění.
