Pět tisíc let starý hrnec se spálenou kaší je zlatým dolem pro archeology

Lidé si vaří jídlo už tisíce let. A jak se ukazuje, jako my dnes, i naši dávní předci s vařením občas zápasili. Někdy se jim povedlo spálit, co se snažili uvařit. Pokud se k používanému hrnci připeklo příliš velké množství jídla, lidé tehdy mohli dospět k názoru, že bude jednodušší si pořídit nový hrnec, než ten starý zdlouhavě čistit. Hrnec se spálenou večeří poté vyhodili do odpadků.

Právě takový příběh se odehrál na přibližně pět tisíc let staré neolitické lokalitě Oldenburg LA 77, která podle odborníků představuje jednu z nejstarších vesnic na celém území dnešního Německa.

Připálená kaše

Archeobotanička Lucy Kubiak-Martensová z nizozemské archeologické společnosti BIAX Biological Archaeology & Environmental Reconstruction a její kolegové prozkoumali zbytky hrnce se spáleným jídlem, které byly předtím objeveny v odpadní jímce na lokalitě Oldenburg LA 77. Jak říká Kubiak-Martensová: „Jakmile jsme se podívali do toho hrnce, bylo jasné, že se při vaření něco hrozně pokazilo.“ Podrobnosti výzkumu obsahu neolitického hrnce publikoval odborný časopis PLOS One.

Detailní analýzy zbytků připečených na keramice ukázaly, že šlo zřejmě o kaši. Zkoumaný materiál obsahuje zbytky obilnin, které se tehdy používaly přípravě takových jídel. Vědci identifikovali pšenici dvouzrnku, ječmen a také merlík bílý, který dnes známe jako všudypřítomný ruderál a plevel. V minulosti ale představoval důležitou plodinu.

TIP: V Bavorsku objevili prehistorické dětské lahvičky se zbytky mléka

„Nálezy ukazují, že původně šlo o hladký silnostěnný hrnec, v němž tehdy smíchali semena merlíku s obilím,“ vysvětluje archeobotanička Martensová. „Vše nasvědčuje tomu, že záměrně použili merlík, který je bohatý na proteiny, s obilím, které dodává výslednému jídlu sladkou chuť, a pak to celé vařili s vodou.“ Pokud je uvedená intepretace správná, jde o nejstarší doložený případ pokusu o přípravu obilné kaše, který se ale bohužel nepovedl.