Palestina: Pod trvalou kontrolou v srdci Svaté země
Historický pojem „Palestina“ zahrnuje dnešní stát Izrael, s ním sousedící Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu. Dvě poslední jmenované oblasti tvoří stát Palestina, jemuž ovšem do statusu samostatné země mnohé chybí
Vlajka Palestiny vychází z panarabských barev. Je téměř identická s vlajkou Jordánska, která má navíc v červeném klínu sedmicípou bílou hvězdu, a se standartou Západní Sahary, kde je v bílém pruhu zobrazena červená pěticípá hvězda a srpek měsíce.
Deklarovaným hlavním městem Palestiny je Jeruzalém, který však za svou metropoli považuje také Izrael, přičemž tam sídlí většina jeho správních orgánů. Faktickým administrativním centrem Palestinské samosprávy je proto Rámaláh, ležící severně od Jeruzaléma v oblasti Západního břehu.
Odříznutá Gaza
Ve vztazích mezi Izraelci a Palestinci již nastalo mnoho zlomových okamžiků. Zřejmě poslední zásadní období představovaly roky 2004–2006. Na konci roku 2004 zemřel dlouholetý palestinský lídr Jásir Arafat a na jeho místo byl zvolen Mahmúd Abbás. Následujícího roku stáhl Izrael z Pásma Gazy všechny vojáky, demontoval vojenská zařízení a přestěhoval i veškeré židovské osadníky. Zdálo se, že mírová jednání mezi znepřátelenými státy jsou na dobré cestě.
Pak ovšem přišel rok 2006 a palestinské volby vyhrálo Hnutí islámského odporu (Hamás), jež jako formu politického boje otevřeně využívá teroristické činy. Snahy o dohodu mezi umírněnou stranou Fatah a militantním Hamásem selhaly a ukázalo se, že není možné vytvořit vzájemně uznávanou vládu. Hamás poté násilně převzal kontrolu nad všemi vládními a vojenskými institucemi v Pásmu Gazy. Od toho okamžiku zahájil Izrael i Egypt faktickou blokádu Gazy. Fatah a Hamás uzavřely za posledních deset let řadu dohod, jež se snaží nastolit politickou jednotu mezi oběma částmi, ale jejich zavádění do praxe vázne.
Suverenita na papíře
Gaza tak zůstává de facto odříznuta od světa, ale ani Západní břeh se nedá nazvat svrchovaným územím Palestinské samosprávy. Mezinárodní komunita jej považuje za teritorium okupované Izraelem. Navíc tam žije téměř 400 tisíc židovských osadníků, z toho přes 200 tisíc ve východní části Jeruzaléma. Západní břeh trvale kontrolují izraelské jednotky, které se snaží chránit tamní Izraelce. Podle Palestinců tkví ovšem dlouhodobý cíl Izraele především v tom, donutit Araby k úplnému vystěhování.
TIP: Izraelsko-palestinský konflikt: Pomalé umírání v pásmu Gazy
Skutečná výkonná moc Palestinské samosprávy, jež nemá pod kontrolou vlastní území, sotva splňuje základní předpoklad samostatného státu. Oficiální status Palestiny ovšem doznal v posledních letech změn. V listopadu 2012 došlo v OSN ke schválení rezoluce, která ji uznala jako „nečlenský pozorovatelský stát“, tudíž její suverenitu víceméně potvrdila.
Neobyvatelné území?
Podle odborných odhadů stála okupace palestinských území mezi roky 1967 a 2007 Izrael zhruba 50 miliard dolarů. Naopak škoda způsobená palestinské ekonomice dosáhla podle Světové banky v roce 2013 úrovně 3,4 miliardy. Není důvod se domnívat, že se uvedená částka v posledních letech výrazně snižuje.
Po tři dekády dojíždělo každý den několik desítek tisíc Palestinců do práce na území Izraele. Když se však sebevražedné atentáty Palestinců staly reálnou denní hrozbou, hranice se pro ně neprodyšně uzavřely a tamní hospodářství to značně poznamenalo.
TIP: Střední třída Gazy: Ostrůvky štěstí v moři zmaru
Výrazným zdrojem příjmů překvapivě zůstává turistický ruch. Průvodce Lonely Planet píše: „Západní břeh není pro cestovatele nejjednodušší destinací, ale rozhodně stojí za to tam vyrazit.“ Turistika v Pásmu Gazy naproti tomu neexistuje. Studie OSN z roku 2015 tvrdí, že pokud se restrikce ze strany Izraele neuvolní, stane se Gaza kolem roku 2020 neobyvatelným teritoriem.
Stručné dějiny
Prvními známými obyvateli oblasti dnešního Izraele a Palestiny byli kolem 3. tisíciletí př. n. l. Kanaánci. V dalším tisíciletí zůstávala lokalita pod vlivem Egypta. Následně tam začaly přicházet semitské kmeny z Mezopotámie a nesemitský národ Pelištejců, původem zřejmě z Kréty. Od nich se pak odvozuje název celého území.
Místo střetu velmocí
Vedle Pelištejců představovali určující sílu v regionu Izraelité. Starověký Izrael vznikl nejpozději na konci 13. století př. n. l. Po dobytí Novobabylonskou říší byli Izraelité odvlečeni do zajetí (cca 587–539 př. n. l.), ale do vlasti se poté vrátili. Ve 2. století př. n. l. si lokalitu podmanili Římané, jejichž nadvláda přešla později do rukou Byzantské říše.
Po tzv. první židovské válce (66–70 n. l.) židovský stát prakticky zanikl. Roku 614 ovládli území Peršané, ale už o dvě desetiletí později jej dobyli Arabové. V 11. a 12. století probíhaly středověké křížové výpravy. Mezi roky 1515 a 1917 pak oblast tvořila součást Osmanské říše.
Mezi Izraelem a Araby
Po první světové válce se lokalita stala britským mandátním územím. Po druhém světovém konfliktu vydala OSN rezoluci, podle níž se oblast rozdělila na stát Izrael a na region zamýšlený jako nezávislý arabský stát. Tzv. Západní břeh obsadilo v roce 1948 během první arabsko-izraelské války Jordánsko (tehdy ještě Zajordánsko) a Pásmo Gazy ovládl Egypt.
V šestidenní válce v roce 1967 získal Izrael kontrolu nad Gazou, Západním břehem i Golanskými výšinami, jež předtím ovládala Sýrie; Gazu a Západní břeh pak postupně předal Palestinské samosprávě. V roce 2005 stáhl Izrael z Pásma Gazy veškeré vojenské jednotky i židovské osadníky, stále však kontroluje její námořní i vzdušný prostor a přístup po zemi. Pod obdobným dohledem zůstává Západní břeh.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 4,55 milionu, z toho 1,75 milionu v Pásmu Gazy (G) a 2,7 milionu na Západním břehu (ZB), navíc asi 385 tisíc židovských osadníků; prům. počet dětí (G/ZB): 4,3/3,33 na ženu; věková struktura (G/ZB): 45,4/36,9 % dětí do 15 let, 2,51/3,46 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 16,9/20,8 roku; městské obyv.: 75,3 %; etnické složení: palestinští Arabové, na Západním břehu žije i velký počet židovských osadníků; náboženství (G/ZB): muslimové (převážně Sunnité) 99 %, křesťané méně než 1 %, ostatní méně než 1 % / muslimové (převážně sunnité) 80–85 %, židé 12–14 %, křesťané 1–2,5 %, ostatní méně než 1 %; jazyky: arabština, hebrejština, angličtina; obyv. pod hranicí chudoby (G/ZB): 30/18 %; gramotnost: 96,5 %.
Politika
Území oficiálně spravuje Palestinská samospráva, jejímž předsedou je od roku 2005 Mahmúd Abbás. Je zároveň bývalým předsedou hlavní palestinské politické strany Fatah (Palestinského národně osvobozeneckého hnutí), jež si udržuje moc na Západním břehu. Území Gazy kontroluje hnutí Hamás, které mnohé státy považují za teroristickou organizaci.
Ekonomika
HDP na hlavu: 4 300 USD (odhad z r. 2015; ČR – 33 200 USD); měna: palestinský stát nemá vlastní měnu; platí se především izraelskými šekely (1 šekel = cca 6,65 Kč), jordánskými denáry (1 denár = zhruba 33 Kč) a americkými dolary.
Geografie
Rozloha: 360 km², tedy zhruba jako Malta; hranice: 72 km (s Izraelem a Egyptem); pobřeží: 40 km; charakter území: zvlněná pobřežní rovina pokrytá pískem; nejnižší a nejvyšší bod: Středozemní moře (0 m) / Abu ’Awdah (105 m).