Ovlivňuje obyvatelnost planet magnetismus jejich hvězd?
Podle nového výzkumu by exoplanety mohly být obyvatelné pozemským životem. Klíčový parametr by podle vědců mohla představovat vzdálenost od magnetického pole jejich mateřské hvězdy.
V posledních letech jsme v okolním vesmíru objevili tisíce rozmanitých exoplanet. Významnou motivací pro toto úsilí je touha najít světy, které by byly podobné Zemi, případně světy, na kterých by mohl pozemský život prosperovat. S rostoucím počtem objevených exoplanet a jejich variabilitě se ale jako klíčové ukazuje definování faktorů ovlivňujících obyvatelnost těchto světů. Není to úplně jednoduché a doposud známe vlastně jen jednu obyvatelnou planetu – Zemi.
Podle nového výzkumu, který vedl Anthony Atkinson z americké Riceovy Univerzity, bychom k těmto faktorům měli počítat magnetické pole hvězdy v příslušném planetárním systému. Už víme, že pro život je velmi důležité magnetické pole planety. Atkinson s kolegy jsou přesvědčeni, že s obyvatelností planet těsně souvisí i magnetismus hvězdy.
Magnetické nebezpečí pro život
Badatelé prostudovali celkem 1 546 exoplanet, které obíhají kolem 1 053 hvězd. Pro každou z hvězd odhadovali takzvaný Alfvénův poloměr. Zjednodušeně řečeno jde o vzdálenost, která určuje rozhraní mezi koronou dotyčné hvězdy a jejím hvězdným větrem. V případě Sluneční soustavy má Alfvénův poloměr hodnotu přibližně 20 průměrů Slunce, není ale úplně stejný ve všech směrech.
Proč je tento parametr tak důležitý? Pokud se nějaká planeta nachází uvnitř Alfvénova poloměru, mělo by vzniknout přímé magnetické spojení mezi hvězdou a planetou, což by vedlo k rychlé devastaci atmosféry takové planety. Vyhlídky na život pozemského typu by v takovém případě byly zcela mizivé.
Jak vyplývá ze závěrů studie, kterou nedávno publikoval odborný časopis Astrophysical Journal, Atkinsonův tým zjistil, že ze studovaných exoplanet se jen 84 nachází v obyvatelné zóně hvězdy a současně mimo Alfvénův poloměr. Pouhé dvě exoplanety splňují všechna běžná kritéria pro obyvatelnou planetu. Jde o superzemi K2-3d v souhvězdí Lva (pokud se nejedná o minineptun) a exoplanetu velikostí blízkou Zemi Kepler-186f ze souhvězdí Labutě. Právě na tyto dva světy bychom se podle Anthony Atkinsona a jeho kolegů měli zaměřit. V obou případech jde ale o velmi vzdálené exoplanety - K2-3d od nás dělí 143 světelné roky a Kepler-186f dokonce 492 světelných let.
