Ostrovní klenot na severu: Rozhovor se skotským fotografem Brydonem Thomasonem

Nacházíme se na Shetlandských ostrovech, jichž se týká vaše celoživotní práce. Kam se tady podíváme, vidíme vaše fotografie – na stěnách, v místních časopisech i v turistických brožurách. Cítíte se jako slavný fotograf přírody?

Určitě si nepřipadám jako slavný fotograf. Myslím, že místním lidem se moje práce líbí, znají mou vášeň pro přírodu a úctu k ostrovům. I když jsem v prvé řadě fotograf, pro mou práci je klíčová znalost shetlandských druhů. Bez ní by určitě nebyly vidět ani výsledky mé práce.

Vaším každodenním chlebem je také doprovázení nebo možná spíš dohled nad těmi, kdo sem za zvířaty přijeli. Není vám líto, že tak máte méně času na vlastní focení?

Často si přeju, abych měl víc času na vlastní fotografická zadání a projekty, na nichž aktuálně dělám, nebo je plánuji. Mí klienti a jejich snímky jsou však stejně důležití a pro mne je velkým závazkem, že na ně mohu působit a ovlivňovat jejich chování. Středobodem mého snažení je, aby při své vášni pro dokonalé záběry především nerušili zvířata. Když mi to čas dovolí, snažím se získávat další vědomosti o zdejších zvířatech. Nesmírně rád studuji jejich chování a zachytávám klíčové momenty na fotografiích.

My sami jsme přijeli jen na sedm dní a máme pocit, že šlo o úplnou fotografickou žeň. Je to u vašich hostů běžné? Odkud sem vlastně jezdí?

Shetlandy a zdejší zvířata mají nadčasový magnetismus. Místní příroda je ve světě známá a díky unikátní kombinaci divoké zvěře a nezkažené krajiny sem přijíždějí fotografové přírody z celého světa. Každoročně jsem potěšen a taky fascinován tím, jak dalekou cestu váží přírodní nadšenci, čehož jste vy dva názorným příkladem. Třeba jen v roce 2013 jsem tady měl například hosty z Kanady, Austrálie, Belgie, Francie, Švýcarska, Itálie … To je prostě úžasné! Všichni sem sice jedou nadšení a plni očekávání, ale troufám si tvrdit, že skutečnost jejich představy ještě trumfne.

Velice nás potěšilo vlídné přijetí a laskavost místních lidí. Každý se zná s každým a lidé stěží cítí potřebu zamykat auta nebo domy…

Ano, toho si všimne asi každý, kdo Shetlandy navštíví. Je to zřejmě všeobecný jev menších komunit, které cítí silnou sounáležitost a hrdost na svůj domov a chtějí odpovídajícím způsobem přivítat návštěvníky. Tohle je určitě něco, v čem Shetlandy vynikají a snad se dá i říct, že je zdejší pohostinnost proslavená.

Jaká je tady na Shetlandech vaše oblíbená fotografická zkušenost? Nebo jinak řečeno – jaký zvířecí druh vám rozbuší srdce a rozproudí adrenalin?

Měl jsem veliké štěstí, že jsem vyrůstal mezi zvířaty tady na Shetlandech a mohl jsem zažít hodně jedinečných setkání: kosatky jen meter nebo dva od lodi, na břehu zase zatoulané ptáky z Ameriky nebo ze Sibiře. Viděl jsem dřemlíka tundrového nebo potáplice malé, jak krmí na hnízdě své mladé… Těch báječných setkání byla spousta, ale přesto mám jeden oblíbený druh, jenž mi pokaždé, úplně pokaždé zvedne adrenalin a pulz. Vydry! Po týdnu se mnou asi víte proč.

Pozoruhodnou shodou okolností jsme se včera dívali na televizi, kde běžel dokument BBC o Shetlandech. Byli jsme celkem překvapeni, když jsme vás viděli na obrazovce, jak stopujete vydry…

Příležitost pracovat na televizním dokumentu je úžasná. Nejsem sice velký řečník a před kamerou jsem nervózní, ale jsme nesmírně hrdý, že mohu být součástí pozitivní prezentace Shetland a toho co dělám. Tým BBC televizního pořadu Countryfile byl skvělý a práci s nimi jsem si ohromně užil.

Šlo o ojedinělou zkušenost?

Spolupracoval jsem už na několika televizních dokumentech. Někde jsem se objevil i na obrazovce, jindy jsem se zapojil do výzkumných prací a prací za scénou. Má znalost místních lokalit a druhů je při podobných projektech potřebná i v zákulisí.

V rámci samostatných projektů jste fotografoval některé druhy hnízdících ptáků, pro jejichž zachycení je potřeba mít speciální licenci. Kterých druhů se to týká?

Mnoho druhů ptáků, kteří na Shetlandech hnízdí, jsou v rámci Velké Británie skutečnými raritami. Primárními příklady jsou severní druhy jako potáplice malá, koliha malá a lyskonoh úzkozobý. Jde o druhy ptáků, které hnízdí v Arktidě a Shetlandy jsou nejjižnějším území jejich hnízdního teritoria. Tito ptáci jsou zákonem chráněni v rámci Skotského přírodního dědictví (SNH) a na jejich fotografování v teritoriu hnízdění a na hnízdě samotném je potřeba mít právě zmíněnou speciální licenci. Obdobně je na seznamu SNH taky dřemlík tundrový. Byl jsem velmi poctěn, když jsem na zachycování všech těchto druhů mohl s vydanou licencí pracovat. Přineslo mi to jedny z nejúžasnějších setkání ve světě přírody a výsledkem byly jedny z nejoblíbenějších sekvencí fotografií, jaké jsem kdy pořídil. Zodpovědný přístup a porozumění ptačím druhům jsou základními podmínkami pro tyto projekty. Bez nich by licence nikdy nebyla vydána.

I v praxi jsme měli možnost vidět, že je pro vás zásadní, aby fotografovi víc záleželo na zvířeti než na snímku. Jak byste popsal zodpovědného fotografa?

Už jako dítě, když jsem se učil poznávat a chápat přírodu, jsem podvědomě chápal, že je důležité to dělat zodpovědně. Měl jsem to vepsáno do srdce dávno před tím, než jsem do ruky chytil fotoaparát. Žádný snímek nemůže být důležitější než fotografovaný subjekt. Představa potenciální slávy z unikátní fotografie nesmí člověka ovládnout natolik, že by zvířata vyrušoval. Tohle je pro mě nesmírně důležitý princip a právě tento postoj si nejvíc cením na fotografech, které doprovázím.