Osamělý Nunavut: V nejsevernějším stálém sídle na Zemi žije jen 62 lidí
Jako na konci světa si musejí připadat obyvatelé kanadského Nunavutu: Dva miliony čtverečních kilometrů arktické pustiny sice odpovídají pětině celého státu a pokrývají tři časová pásma, ale v průměru tam žijí sotva dva lidé na sto kilometrů čtverečních
Význam symbolů na nunavutské vlajce lze jasně identifikovat: Bílá značí sníh a žlutá odkazuje na bohatství země. V centru se nachází schematické znázornění kamenných sošek inuksuit, typických pro arktické oblasti, jež si místní lidé od nepaměti stavěli kvůli orientaci v krajině. Hvězda v pravém horním rohu představuje další orientační bod, zářící Polárku. Vlajku přijatou v dubnu 1999 navrhl inuitský výtvarník Andrew Qappik.
Zhruba dvacet procent z necelých čtyřiceti tisíc obyvatel Nunavutu se soustředí v tamní metropoli, jejíž název znamená v překladu „místo mnoha ryb“. Iqaluit má navíc jako jediný status města a kromě něj se v celém teritoriu nachází už jen dvaadvacet malých osad. Patří však mezi ně i nejsevernější stálé sídlo na Zemi, Alert na Ellesmerově ostrově, kde trvale žije pouhých šedesát dva lidí.
Saně místo auta
Do Nunavutu se nedá dostat jinak než letadlem či lodí. Silniční ani železniční spojení s okolním světem neexistuje a doprava v teritoriu staví převážně na skútrech. Na tisíc osob tam připadá jen osmdesát automobilů, tedy asi sedmkrát méně než u nás. Ostatně zpevněných cest vede místní krajinou všehovšudy třicet dva kilometrů.
Trvale zmrzlá půda pokrytá sněhem zato zcela vyhovuje psím spřežením. Právě v této oblasti vyšlechtili Inuité jedno z nejstarších plemen světa: Kanadský eskymácký pes prokazatelně tahal sněžné sáně na území dnešního Nunavutu už před čtyřmi tisíci lety. Dnes jde o symbol teritoria a jeho smečky představují turistickou atrakci.
Potíže se zásobami
Hromadná doprava v takových podmínkách pochopitelně nepřipadá v úvahu, a jediný ústupek tak tvoří taxík v hlavním městě Iqaluitu, s nímž se lze dostat kamkoliv po městě za jednotnou sazbu sedmi dolarů. Naopak ceny potravin šplhají do nebeských výšin a dosahují průměrně dvojnásobku oproti zbytku Kanady. Důvod se nabízí: Zásobovat odlehlý region je mimořádně složité, trajekt s jídlem připlouvá pouze v letní sezoně a totéž platí pro ropný tanker. Právě na ropě přitom místní závisejí po většinu roku, neboť jim slouží jako zdroj tepla.
Nakoupit si v Nunavutu je podobně komplikované jako vyzvednout poštu. Jelikož zde nezaměstnávají žádné doručovatele, musejí lidé pro dopisy přímo na úřad. Obzvlášť cennou komoditu pak představuje pitná voda: Každý obyvatel má nárok na 225 litrů za den, pokud dodávky zajišťují cisterny je nárok jen 90 litrů. Ještě obtížnější je potom dostat se k alkoholu. V obavě před zneužíváním vláda prodej lihovin striktně omezila, a v třetině okresů jej dokonce zcela zakázala. Opatření má ovšem rozporuplný efekt – v Nunavutu dnes kvete černý trh v hodnotě až deseti miliard dolarů ročně a 95 % policejních zásahů souvisí s nezákonnou konzumací.
Filipínci na sněhu
Navzdory nepříznivým klimatickým podmínkám a drsnému životnímu stylu zaznamenává Nunavut v posledních dekádách rekordní populační růst. Jen v letech 2011–2016 tam našly novou adresu čtyři tisíce lidí, což odpovídá zvýšení o 13 %. A přestože jde o teritorium s největším podílem domorodých Inuitů, díky imigraci tam dnes žijí i příslušníci řady „exotických“ národností. Podle sčítání lidu z roku 2016 se jedná například o 185 Filipínců (tedy plnou pětinu všech přistěhovalců), 35 Zimbabwanů, 30 Indů a stejný počet Nigerijců či Pákistánců. Mimochodem, češtinu uvedlo jako rodný jazyk pět osob.
Stručné dějiny
Nejstarší osadníci se do dnešního Nunavutu dostali teprve před čtyřmi tisíci lety, když přešli tehdejší pevninské spojení mezi Asií a Aljaškou. Několik staletí před přelomem letopočtu pak kmeny tzv. preinuitů vystřídala dorsetská kultura a její příslušníci v místě setrvali do vrcholného středověku, kdy je nahradili další odolní seveřané: Předchůdci dnešních Inuitů z kultury Thule začali migrovat z Aljašky poté, co svou domovinu vylovili a nejspíš následovali velryby směrem na západ.
První kontakt s Evropou
Evropané se do dnešního Nunavutu poprvé dostali v roce 1576 díky britskému mořeplavci Martinu Frobisherovi, který hledal tzv. severozápadní cestu – námořní spojení Atlantiku a Pacifiku, jež mělo podle odhadů tehdejších kartografů vést Severním ledovým oceánem. V jeho denících také najdeme první záznam o Inuitech. Následovalo hned několik dalších výprav: K polárnímu kruhu mířili Henry Hudson či William Baffin, jejichž jména dnes nesou místní záliv i ostrov.
Nejmladší teritorium
Další významnější epizodu nunavutské historie přineslo až 20. století, kdy se zdejší obyvatelé stali nedobrovolnými aktéry studené války. Kvůli strategické pozici území rozhodla kanadská vláda roku 1953 o jejich nuceném přesídlení z původní domoviny v Quebecu na sever s příslibem, že se jedná o dočasné opatření. Nakonec však museli zůstat na neurčito a nezbylo jim než se novým, drsnějším podmínkám přizpůsobit.
Zhruba od 70. let pak Inuité usilovali o odtržení od Severozápadních teritorií, jež tehdy zaujímala drtivou většinu rozlohy Kanady. Pro návrh se v referendu vyslovilo 82 % obyvatel, a v roce 1993 tak centrální vláda podnikla příslušné kroky. Zároveň Inuitům vyplatila deset milionů kanadských dolarů jako odškodné za příkoří z 50. let. Od roku 1999 tvoří Nunavut nejmladší, nicméně největší teritorium země.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 38 614
- očekávaná doba dožití: 71 let
- průměrný počet dětí: 2,75 na ženu
- věková struktura: 32,5 % obyvatelstva do 15 let, 3,8 % obyvatelstva nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Iqaluit má 7 740 obyvatel
- náboženství: 86 % křesťané, 13 % bez vyznání, 1 % ostatní
- oficiální jazyky: angličtina, francouzština, inuitština a inuktitutština
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 10 %
- gramotnost: 99 %
Politika
- státní zřízení: kanadské teritorium
- komisařka: Eva Qamaniq Aariaková
- volby do kanadského Národního spolkového parlamentu: každé čtyři roky
Ekonomika
- HDP na hlavu: 79 660 dolarů, podobně jako Švýcarsko; odhad z roku 2019
- měna: kanadský dolar s kurzem 1 : 17,20 Kč
Geografie
- rozloha: 2 093 190 km², asi jako Mexiko
- charakter území: reliéf utvořený ledovcem, z drtivé většiny pokrytý tundrou a permafrostem
- podnebí: arktické, s mrazivými dlouhými zimami a chladnými léty
- min. noční / max. denní teploty (°C) v Iqaluitu: leden–březen −31/−18, duben–červen −19/−7, červenec–září 0/12, říjen–prosinec −26/−17
- nejvyšší bod: Barbeau Peak, 2 616 m n. m.