Opičí machiavelista: Šimpanzí manipulátor rozmetal vědecké hypotézy napadrť

Ten pokus se Manon Schweinfurthové poněkud vymknul z kontroly, i když ho měla dokonale promyšlený. Nepočítala totiž s Bobbym. Tento čtyřiadvacetiletý šimpanzí samec totiž pohrdl nabídkou na spolupráci s ostatními členy tlupy a projevil se jako dokonalý manipulátor…

26.12.2022 - Jaroslav Petr



Zambijská rezervace Chimfunshi patří k největším útočištím šimpanzů na této planetě a britští a němečtí vědci tu studují život těchto podivuhodných lidoopů v bezmála přirozených podmínkách. Tamější šimpanzi žijí ve volné přírodě, kde je nic neomezuje. Za léta výzkumu si ale už zvykli na přítomnost lidí a účast v nejrůznějších experimentech jim zjevně nedělá problémy. 

Sobec Bobby

Manon Schweinfurthová působící na University of St. Andrews postavila šimpanzí tlupu před zajímavou výzvu: Stisknutím knoflíku mohli lidoopi otevřít kohoutek s ovocnou šťávou. Zádrhel spočíval v tom, že knoflík a kohoutek byly od sebe vzdálené tři metry. Šimpanz tedy nemohl tisknout knoflík a zároveň si pochutnávat na šťávě. Byl odkázán na cizí pomoc. Jak se asi rozvine spolupráce mezi různými členy tlupy? A jaké formy nabere? Bude každý pomáhat každému? Vzniknou „tandemy“, jejichž spolupráce bude založena na taktice „každý chvilku tahá pilku“? Samec Bobby rozmetal všechny vědecké hypotézy napadrť chováním, které nikdo neočekával. 

Bobby vůbec neuvažoval o tom, že by druhým pomáhal k sladké odměně a těžil pak z oplácené pomoci. Vyhlédl si tři mladší samce a z těch si udělal „sluhy“. Nutil je, aby mačkali knoflík a pouštěli pro něj šťávu z kohoutku. Bobby sám ale pro tyto samce nikdy knoflík nestiskl. A nepomáhal ani jiným členům tlupy.

Tyranie i manipulace

Šimpanzí machiavelista využíval hned několik různých strategií. Někdy mladého samce jednoduše chytil za ruku a ke knoflíku ho dovlekl. Mladý samec neměl na vybranou a mnohem silnějšímu Bobbymu se ani nepokoušel vzpírat. Někdy ale Bobby jen postrčil samce směrem ke knoflíku a sám zamířil ke kohoutku. Byla to jasná výzva, ale samec nemusel Bobbyho kategorické „přání“ vyslyšet. V některých případech skutečně zneužívaní šimpanzi zamířili jinam než ke knoflíku. Jenže pak po nich Bobby bleskově vystartoval a násilím je donutil splnit příkaz. 

Své manipulátorské schopnosti demonstroval Bobby v případech, kdy neměl své sluhy k dispozici. Pak se prohnaný lidoop uchýlil k přetvářce a začal si hrát „na hodného“. Prosil ostatní členy tlupy o spolupráci. Vydával typické prosebné frkavé zvuky a natahoval k takto k „osloveným“ šimpanzům ruku. A uspěl. Celkem se Bobby dostal k ovocné šťávě víc než stokrát. Sám ale k sladké pochoutce nepomohl nikomu. 

Cena za hru

Bobby využíval ostatní členy tlupy jako „sociální nástroj“. Nebyli pro něj ničím jiným než prostředkem k naplnění jeho tužeb. Manon Schweinfurthová se pozastavovala především nad tím, že se zneužívaní mladí samci zjevně nesnažili Bobbymu vyhýbat.

„Mohli se mu celkem snadno schovat,“ konstatuje Schweinfurthová. „Mohli také hledat zastání u dalších dospělých členů tlupy, což v jiných situacích celkem běžně dělali. Tak proč nechali Bobbyho, aby je takhle zneužíval? Vysvětlení je možná překvapivé: Bobby si s těmito mladými samci poměrně hodně hrál, což zejména mladí jedinci oceňují. Samci zřejmě nahlíželi na zneužívání jako na cenu, kterou platí za radost ze hry.“ 

Machiavelistické strategie, kterými jsou jedni nuceni k aktivitám, jež nejsou v jejich vlastním zájmu, a druzí z těchto aktivit těží, byly dlouho považovány za doménu člověka Homo sapiens. „Je opravdu nezvyklé pozorovat zvíře, které opakovaně zneužívá druhé, aby dosáhlo prospěchu,“ říká k tomu Manon Schweinfurthová. „Takové chování známe dobře u člověka, ale netušili jsme, že jsou ho schopna i zvířata. Opakované zneužívání vyžaduje, aby zvíře využilo poměrně složité strategie, jejichž prostřednictvím zabrání, aby se mu zneužívaní začali vyhýbat. To je schopnost, kterou jsme v lidské společnosti zvyklí vídat například v politice.“

Výjimka z pravidla?

Někteří vědci došli k přesvědčení, že machiavelistické chování pomohlo našim pravěkým předkům na výsluní evoluce. Tlupy byly svými vychytralými vůdci donuceny k vyšším výkonům a vyhrávaly v konkurenčním boji s „nemachiavelistickými“ skupinami. 

Zištné, manipulativní jednání je dnes spojováno se jménem italského renesančního diplomata a spisovatele Niccola Machiavelliho. Ten ve svém díle Vladař doporučoval panovníkům, aby se drželi zásady „účel světí prostředky“. Jakákoli strategie, včetně lži, podvodu, zrady a dalšího cynického pohrdání morálkou, je ospravedlnitelná, pokud vládci pomůže, aby se udržel u moci. Jak ale dokazuje výzkum týmu Manon Schweinfurthové publikovaný ve vědeckém časopise Journal of Comparative Psychology, strategie založené na manipulaci mají evolučně mnohem hlubší kořeny a sahají až k živočišným předchůdcům moderního člověka. 

Namístě je ale i notná dávka opatrnosti. Bobby byl jediný člen šimpanzí tlupy, který machiavelisticky zneužíval ostatní šimpanze. Je možné, že jde o zcela výjimečné chování. Třeba je Bobby na šimpanzí poměry výjimečně inteligentní. Nelze vyloučit ani to, že se jako mládě dostal do těsnějšího kontaktu s lidmi a ti jeho způsob uvažování ovlivnili způsobem, jakého nejsou šimpanzi za normálních okolností schopni. Na Bobbyho bychom pak mohli nahlížet jako na výjimku potvrzující pravidlo, že šimpanzům je machiavelistické zneužívání druhých cizí.


Další články v sekci