Opatrný výr velký: Bázlivá orlí sova

Je velká spousta věcí, které bych v české přírodě ráda zažila. Jeden z mých ornitologických snů vypadá následovně. Je mrazivé ráno, zbytek sněhu křupe pod nohama a od úst krytých šátkem se skrz tkaninu prodírá bělavá pára. Slunce ještě nevyšlo a pod tmavými siluetami stromů v lese je stále tma. Nebe s přicházejícím úsvitem pomalu bledne a téměř hmatatelné ticho opakovaně protne zvučné zahoukání: „ú - hu“. Jako odpověď se vzápětí ozve mnohem vyšší a drsnější hlas.

Stojím a se zatajeným dechem naslouchám. Zvednu hlavu a soustředěně pátrám v korunách probouzejících se stromů. Pravděpodobnost, že spatřím velkou přelétající siluetu je ale i v mých představách mizivá. Hlas tokajícího páru výra velkého je totiž slyšitelný až na čtyři kilometry, což znamená, že dvojici sice slyšíte, ale od samotného centra dění můžete být pěkně daleko!

Starosti zamilovaného páru

Toku výra velkého (Bubo bubo) jsem nikdy nenaslouchala, ale v skrytu duše věřím, že se mi to někdy poštěstí. Výři často začínají houkat již v lednu a pokračují podle počasí s různou intenzitou do března nebo dubna. Partneři se ozývají společně a i na dálku můžeme rozlišit pohlaví protagonistů, poněvadž hlas samce je hlubší než hlas jeho družky. Samice na vábení odpovídá ve vyšší tónině. Jde o takzvané duetové volání, které je na hnízdišti možné slyšet nejčastěji za svítání nebo při soumraku. Někdy samice vydává štěkavé „rref“. Výři tímto způsobem harmonizují své biologické rytmy před vlastním hnízděním a zároveň upozorňují jiné páry na obsazenost dané lokality. Během toku se může výr ozvat až několiksetkrát.

Hnízdo jako takové si výři nestaví (to je ostatně společné všem sovám). Samice si pouze vybere kotlinku na zemi nebo na skále, případně ji v měkčím podloží sama vytvoří – jednoduše se zavrtí, aby se vejce ze snůšky nerozkutálela. Občas výři využijí staré hnízdo na stromě po větších dravcích nebo volavkách, zcela výjimečně zahnízdí v dutině stromu. V poslední době se (i když zatím ne v ČR) objevují i hnízda na budovách, třeba uprostřed velkých měst.

Neviditelný a neslyšitelný

Přestože výr velký je největší sovou na světě, ve volné přírodě je velmi nenápadný. Znova a znova si v duchu přehrávám krásnou scénu, kdy jsem výra sledovala při vzletu ze suché trávy na pokraji lesa. Stébla převyšovala tělo sovy, která díky rezavohnědému zbarvení i navzdory své velikosti velmi dobře splývala s okolím. Nejvýraznější na ní byly tmavě oranžové oči, které z lesního příšeří zářily jako dva obrovské jantary.

Pokud tedy výr přímo před vámi nevzlétne, nemáte mnoho šancí ho v přírodě odhalit a většinou ho bez povšimnutí minete i v opravdu malé vzdálenosti. A v případě, že výr vzlétne odněkud za vámi, neuslyšíte ho, třebaže může rozpětím svých křídel dosáhnout úctyhodných sto sedmdesáti centimetrů. Díky měkkému peří se zvláštními chloupky na povrchu letek totiž všechny sovy létají zcela nehlučně.

Pozor na výří bázlivce

V okamžiku, kdy je výr vyrušen a nemá možnost ústupu, nafoukne se a načepýří, čímž opticky ještě zvětší svou velikost. Výhružně syčí a klape zobákem. Stejně se chová i samice, která brání své potomky na hnízdě (a tutéž taktiku používají mláďata, dokud nedovedou létat). Pokud se ale agresor nenechá tímto počínáním odradit, dává se matka brzy na ústup a jenom zpovzdálí žalostně houká.

Když toto chování srovnáme s daleko menšími puštíky (zvláště puštíkem bělavým), kteří svá hnízda častokrát brání i třeba proti velkým šelmám nevyjímaje člověka, výr se v tomto směru chová navzdory své velikosti jako bázlivec. Jeho chování má však svůj dobrý důvod. U dlouhověkých druhů s malým počtem mláďat, které se začínají rozmnožovat až po několika letech, je totiž pro zachování populace důležitější přežití rodičů než mladých. Rodiče tedy méně riskují. Výsledkem je, že když se v době před vylíhnutím drobotiny přiblíží člověk k výřímu hnízdu, a to i zcela náhodně, v polovině případů výr hnízdo opustí a v tom roce už nezahnízdí.

Jestliže tedy víte o hnízdišti výra, ale neznáte jeho přesnou polohu (např. víte jen, že je na nějakých konkrétních skalách), je potřeba, abyste se místu vyhnuli, dokud nemáte jistotu, že jsou mláďata už na světě. Tímto jednáním nejvíc přispějete k ochraně druhu. Ovšem i pak, pokud zrovna nejste ornitolog a nepřicházíte mláďata kroužkovat, mi jakékoli vyrušování výří rodiny připadá zbytečné.

Žádná jistota milovníků skal

Výr velký se vyskytuje na většině území ČR, téměř však chybí ve středočeských, východočeských a jihomoravských nížinách a ve vrcholových partiích hor. Obvykle se zabydluje na skalnatých územích, ideálně na balvanitých stráních větších lesních celků a na srázech říčních údolí s volným rozletem do sousední krajiny. Oblíbeným hnízdním prostředím jsou i odtěžené skalní stěny kamenolomů.

Mohlo by se zdát, že hnízdění v takovém těžce schůdném až nepřístupném terénu je bezproblémové, ale z dlouhodobého monitoringu České společnosti ornitologické (ČSO) vyplývá, že často opak bývá pravdou. Například četnost úspěšného vyvedení mláďat z hnízd umístěných na skalách v kraji Vysočina byla velmi malá (33,1 % z 287 sledovaných hnízd). Nejvíce úspěšné bylo hnízdění ve starých stromových hnízdech dravců. Kamenolomy mimo provoz byly výry obsazovány méně, úspěšnost v nich byla nízká. Naopak vcelku běžným jevem bylo hnízdění v kamenolomech s denním i nočním provozem a to s poměrně vysokým procentem úspěšnosti.

Nemilosrdně pronásledovaný

Podle závěrů monitoringu ČSO je neúspěšnost vyvedených výřích hnízd z velkého dílu důsledkem činnosti člověka. Stále se najdou lidé, kteří nejen tyto majestátní sovy mnoha způsoby pronásledují. Bez ohledu na zákon jsou výři odstřelováni, lidé úmyslně ničí jejich hnízda, vybírají a zabíjejí mláďata. Vzácností není ani nelegální lov do želez, na nějž samozřejmě doplácejí i další živočišné druhy.

Výmluvným příkladem lidské bezduchosti a krutosti je smutná zkušenost sběratele ptačích hlasů Pavla Pelze, který nalezl obsazené výří hnízdo na skalním výstupku ve vysoké stěně opuštěného lomu. „Po třech týdnech jsem se vrátil a chtěl jsem nahrát hlasy mladých. Když jsem se však ze skalní stěny podíval dolů, zjistil jsem, že samice byla na hnízdě zastřelena.“
Hnízdění i na relativně vysokých skalách ohrožuje všudypřítomná turistika a především populární skálolezectví. Nepřítelem výrů jsou i někteří fotografové přírody prahnoucí po exkluzivním snímku. V době, kdy jsou mláďata již vylíhlá, opuštění hnízda nehrozí ani při přímé kontrole hnízda ornitology. Proto se v této době mohou mladí výři kroužkovat.

Ohrožení konzervativci

Jestliže samice přijde o vejce velmi krátce po snůšce, je ještě schopna snést náhradní snůšku. Když ale dojde ke zničení celého hnízda nebo dokonce k zabití mláďat, pár již v daném roce nezahnízdí. Napřesrok pak bohužel založí hnízdo na stejném místě, čímž se zvyšuje riziko opětovného neúspěchu. Výři jsou totiž dlouhá léta věrni jednomu hnízdišti.

Jak je vidět, reprodukce výra velkého je složitá a pomalá. Vzhledem k dlouhověkosti těchto sov (až 40 let) se nízká úspěšnost hnízdění projeví teprve se značným časovým odstupem. Bezpodmínečná nutnost ochrany této impozantní sovy je však už nyní očividná.

Relativita bezpečné vzdálenosti

Ve fázi snášení a sezení na vejcích jsou výři nesmírně citliví na rušení na hnízdišti, i když paradoxně obsazují i činné kamenolomy. V nich však pravidelně, obyčejně po neměnné trase, jezdí stroje a chodí dělníci a výři tomuto stálému a předvídatelnému ruchu přivyknou. Dělníci se v tomto případě mohou pohybovat i v bezprostřední blízkosti hnízda (5 metrů). 

TIP: Srdnatý obránce puštík vousatý: Sova s duší mušketýra

Na druhou stranu kolem hnízda umístěného v lese stačí ve větší vzdálenosti (20 i 30 metrů) kupříkladu projet na motorce a při tom mu nevěnovat sebemenší pozornost a samice je může definitivně opustit. Jestliže tedy víte o hnízdišti výra, ale neznáte jeho přesnou polohu, je potřeba, abyste se místu vyhnuli. Tím nejvíc přispějete k ochraně druhu.