Opar cukrové vaty nad lagunou: Hejna plameňáků růžových

Plameňák růžový (Phoenicopterus roseus), zřejmě jeden z nejelegantnějších ptáků, dnes nenachází dost vhodných hnízdišť. Hnízdní kolonie jsou velmi citlivé ke změnám a některé populace jsou kvůli tomu nestabilní. Naštěstí se to ještě nepromítlo do celkového populačního trendu, jenž má dokonce vzestupnou tendenci. Početný druh se totiž na některých lokalitách obřího tříštivého areálu výskytu stále úspěšně množí.

Mokřady mizejí

Nezávislé populace růžového krasavce zabydlely pás od Afriky přes jižní Evropu až k jihozápadní Asii. Výjimečně se zatoulají severněji. Nejjižnější ptáci jsou stálí nebo přelétaví, jihoevropští a kazachstánští zimují ve Středomoří a v Africe. Hnízdí na mělčinách především solných lagun a pánví či brakických, slaných a alkalických jezer. Nejvhodnější místa nacházejí v Africe.

Nicméně člověk, zejména v minulém století, snížil kvalitu a počet vhodných hnízdišť. Intenzivním rozvojem turistického ruchu (např. výstavbou komunikací, přístavů a pláží), zemědělství (např. vysoušením mokřadů, zatížením hnojivy) a průmyslu (např. zatížením těžkými kovy, těžbou soli a alkalické sody) narušil mokřady. Ty dnes patří k nejohroženějším biotopům vůbec.

Změny, které plameňáci nevítají

Před negativními změnami se plameňáci růžoví snaží uprchnout jinam. Nikdy se však nestěhují v době hnízdění, protože mláďata by delší přesun nepřežila. Reprodukční úspěch jejich kolonií klesá hlavně kvůli rušení a ohrožování člověkem (např. letadly, loděmi, terénními vozidly) a pozemními predátory (např. liškami a divokými psy).

Ale ani klimatické změny růžovým opeřencům nesvědčí. Kupříkladu pokles vodní hladiny, stejně jako komunikace, láká predátory nebo může zvýšit salinitu a změnit potravní nabídku. V budoucnu se v důsledku globálního oteplování očekává vzestup hladiny moří či silné deště, které zřejmě budou hnízdiště celkově devastovat.

Bez ochrany to nepůjde

Na některá extrémní prostředí jsou plameňáci adaptováni. Mají velmi dlouhé neopeřené nohy, kryté silnou odolnou kůží. Díky tomu mohou brodit hlubokou, silně alkalickou i slanou vodu, která je mnohdy tak agresivní, že by ostatním zvířatům i člověku kůži poškodila. Solné žlázy v nozdrách je zbavují přebytečné soli. Také dokážou popíjet téměř vroucí vodu, protože na salinách jsou horké gejzíry mnohdy jediným zdrojem pitné vody.

Přestože je vybaven pro tyto extrémní podmínky, zdárné přežívání plameňáka růžového se dnes bohužel bez ochrany stávajících i nových hnízdišť a zimovišť neobejde. V rámci mezinárodních záchranných projektů se již podařilo mnohým jeho nestabilním populacím pomoci. Ve Francii a ve Španělsku se např. úspěšně vypořádali s nedostatkem hnízdních ostrovů i s erozemi. Na Kypru ozdravili lokalitu zatíženou těžkými kovy. Nově plameňák zahnízdil např. v Ulcinjských salinách v Černé Hoře. Evropská populace plameňáka růžového dnes čítá kolem 45–60 tisíc párů a konečně roste.

Ptačí ráj Camargue

Největším pravidelným evropským hnízdištěm plameňáka růžového je Camargue. Jihofrancouzský chráněný mokřad ve tvaru trojúhelníku, jehož stranami jsou ramena řeky Rhôny a středomořské pobřeží, má rozlohu 1 450 km² a je skutečným ptačím rájem. Jen v minulém století hostil na 400 druhů, včetně plameňáka růžového, jenž je symbolem této oblasti.

Celoročně tu najdeme jednu z nezávislých populací osídlující region Středozemního moře. Nicméně jen část ptáků ve Francii zimuje. Na podzim mnoho z nich zamíří do Španělska, Afriky či do Asie a vrací se v předjaří. O tom, zda budou odlétat na jihozápad nebo jihovýchod, rozhodnou převažující větrné proudy konkrétního podzimu, kdy se na cestu vydají poprvé. Obvykle letí v noci a urazí vzdálenost 500–600 km, dokážou zrychlit i na 50–60 km v hodině. Mladí plameňáci často na prvním zimovišti stráví pubertu a poprvé zahnízdí. Na Camargue nakonec hnízdí jen část místní populace.

Když laguna hoří

Ptáci se v místních lagunách sdružují do obřích kolonií, které se už z dálky ozývají hlasitým „hô-hôk, hô-hôk“. Až desítky tisíc se jich pospolu krmí, hnízdí a cestují. V semknutém davu snáz čelí útoku predátorů.

V rozlehlých lagunách, např. Étang de Vaccarès, si od lidí drží značný odstup a na obzoru splývají v růžový opar. Jen tu a tam někdo zasalutuje křídly nebo skupinka přeletí do sousední laguny. Když se ale zvedne celá růžová masa najednou, jejich ohnivě červené krovky se roztančí jako tisíce malých plamínků.

Namíchat a filtrovat

Sběrem potravy tráví plameňáci mnoho času. Plovací blány jim umožňují nejen plavat (plavou ale zřídka), ale také chodit po měkkém bahně. Trpělivě procházejí mělčinou v hlubokém předklonu, zobákem usilovně rejdí v bahně u dna a filtrováním bahenního kalu získávají drobné organismy.

Aby bylo co filtrovat, míchají si výživný bahenní long drink. Chvíli přešlapují na místě, bahno odtrhávají plovacími blánami ode dna a důkladně ho mísí s vodou. Rádi pracují v týmu. Když už v bahně moc dobrot nezbývá, přesouvají se v šiku o kus dál. Nohy odlepují od černé kaše až překvapivě lehce.

Spaní na stojáka

Pokud neloví, odpočívají vestoje s hlavou schovanou pod křídlem, často jen na jedné noze. Tu druhou mají také zachumlanou v peří. Ačkoliv tuto polohu si ke spaní jen tak někdo nezvolí, oni si ji oblíbili. Vítr je něžně kolébá ze strany na stranu a spící hejno působí impozantně.

Spaní na stojáka je termoregulační strategií, kterou často využívají nezávisle na prostředí. Hlava a noha pod peřinou jim šetří tělesné teplo. A kdykoli se jim zachce, nohy si klidně prohodí, aniž by ztratili rovnováhu nebo se probudili. Polovina mozku i ve spánku pracuje. Ale občas si schrupnou i v sedě s nohama složenýma pod sebou.

Rozkvétá jako růže

Peří plameňáků je zbarveno karotenoidy, které získávají z potravy, především z planktonních korýšů (zejména žábronožky solné) a řas. Vliv stravy na zbarvení je nejzřetelnější u mláďat. Zprvu jsou bílá, pak šedá a teprve samostatným krmením zrůžoví (v 1–2 letech). Plně se vybarví s pohlavní zralostí. Dospělci blednou v době krmení mláďat, kdy jim část barviv ve stravě předávají. Naopak nejatraktivnější jsou v době toku a páření. Plameňáci v zajetí jsou kvůli sytosti vybarvení přikrmováni karotenoidy.

TIP: Záplava růžových per: Tisíce plameňáků zimujících na Kypru

Odpočatí plameňáci mají dost sil na výměnu názorů, ke které ve spleti růžových těl běžně dochází. Někdy se zobáky jen tak pošťuchují, jindy se šermují zostra. To se jim krky rozvlní a hlavy na nich popojíždí nahoru a dolů. Nakonec vítěz vypnutím krku vpřed definitivně zažene soupeře.
I rozčilení plameňáci jsou nádherní. Peří se jim vzrušením načechrá a na odiv vystaví ohnivě červené krovky, jako když rozkvetou růže. Večer jejich barvy ještě ožívají. A tak nechme ty spanilé růže dál kvést.