Online seznamovací aplikace cíleně vyvolávají závislost, tvrdí žaloba
Dělají z nás seznamovací aplikace závisláky, místo toho, aby nám pomáhaly najít partnera? Podle žaloby podané u amerického federálního soudu v Kalifornii, tomu tak je.
V hromadné žalobě podané 14. února obvinilo šest uživatelů seznamovacích aplikací společnost Match Group z „predátorského obchodního modelu a záměrného používání psychologicky manipulativních prvků k zajištění, že se jejich uživatelé stanu trvale platícími klienty“. Žaloba dále tvrdí, že aplikace společnosti Match porušují zákony na ochranu spotřebitele.
„Společnost Match záměrně navrhuje platformy s návykovými prvky, známé například z některých her, které uživatele uzavírají do smyčky neustálého placení. Tento model upřednostňuje zisky společnosti před plněním deklarovaných slibů,“ uvádí se v žalobě, která byla podána u amerického federálního soudu v Kalifornii.
Chcete mě?
Žalobci dále uvádějí, že aplikace, které používají miliony lidí po celém světě, podle nich využívají „výkonné technologie a skryté algoritmy“, které mají uživatele udržet v zajetí závislosti a pokračujících platbách.
Aplikace jako je například Tinder jsou ke stažení zdarma, uživatelé si ale mohou pořídit celou řadu prémiových funkcí, které (jak tvrdí výojáři) maximalizují jejich šance na shodu a zvyšují pravděpodobnost nalezení vhodného protějšku.
Společnost Match (provozovatel aplikací Tinder, Hinge a The League) ve svém prohlášení pro zpravodajské agentury označila žalobu za směšnou a poukazuje na to, že jejich obchodní model „není založen na reklamě ani na ukazatelích zapojení“. Podle zástupců společnosti jejich aplikace naopak „aktivně povzbuzují své uživatele, aby chodili na rande a opouštěli tak virtuální online prostředí aplikací“.
„Každý, kdo tvrdí něco jiného, nerozumí účelu a poslání celého našeho odvětví," uvádí Match ve svém prohlášení.
Pay-to-Win
Psycholožka a vztahová koučka Jo Hemmingsová považuje žalobu za poněkud absurdní. Odpovědnost podle ní leží v rukou uživatelů, a nikoliv aplikací nebo samotných vývojářů. „Jako každá aplikace je i Tinder byznys; je tu proto, aby vydělávala peníze,“ říká pro deník The Washington Post.
Řada dalších aplikací podle ní dělá pro udržení uživatelů totéž a online seznamovací aplikace přirovnává k těm nákupním. „Nákupní aplikace jsou navrženy tak, aby vás udržely při nakupování. A tohle je jen nakupování lidí lidmi.“
Ne všichni ale souhlasí s takto zjednodušujcím pohledem a v seznamovacích aplikacích vidí podobnosti s online hraním. Designérka a výzkumnice Sarah Edmands Martinová například ve své knize Ethics in Design and Communication: Critical Perspectives uvádí, že design Tinderu, který svým uživatelům předkládá profilové karty potenciálních protějšků naskládané na sobě, je nenápadně nabádá k prohlédnutí dalšího profilu, a tím i k pokračování v používání aplikace.
Žaloba rovněž obviňuje společnost Match z porušení zákonů o falešné reklamě a vadném designu, protože se podle ní snaží uživatele v aplikaci udržet a upřednostňuje zisk před marketingovými sliby. „Společnost Match prezentuje své platformy pozitivním způsobem, jako účinné nástroje pro navazování vztahů mimo aplikaci, zatímco tajně dělá vše, co je v jejích silách, aby získala a udržela platící předplatitele a udržela je v aplikaci,“ uvádí se v žalobě.
Existuje i off-line svět
Podle průzkumu zveřejněného v loňském roce Pew Research Center, kterého se zúčastnilo 6 034 dospělých, používalo seznamovací aplikace přibližně 30 % dospělých Američanů, přičemž na prvním místě žebříčku se umístil Tinder, následovaný Match a Bumble. (Match Group vlastní Tinder a Match, zatímco konkurenční Badoo vlastní Bumble.)
Více než třetina uživatelů online seznamek uvedla, že za používání těchto platforem zaplatila. Zpráva Pew také uvádí, že ti, kteří seznamovací platformy využívají – ať už za účelem nalezení dlouhodobého partnera, nebo něčeho příležitostnějšího, se rozcházejí v názoru na to, zda jsou jejich zkušenosti pozitivní, nebo negativní.
Odborníci již dlouho varují před důsledky, které mohou mít aplikace na lidi – zejména pokud jde o děti. Řešením je podle Jo Hemmingsové omezení času stráveného online a využívání podobných aplikací s rozmyslem. Pokud jde o placení za prémiové funkce, měli by si podle psycholožky lidé stanovit jasně definovaný rozpočet. Lidé by podle ní také neměli seznamovací aplikace považovat za jedinou možnost, jak najít vhodný protějšek. „Existuje mnoho dalších způsobů, jak se seznámit s lidmi,“ připomíná vztahová koučka.