Odhalený Kupido: Jaké tajemství ukrýval obraz holandského malíře?

Olej z roku 1659 byl kunsthistoriky až do roku 2017 poměrně jednoznačně interpretován jako centrálně zaměřený na postavu dívky, stojící u okna a čtoucí psaní. Zcela prázdná zeď v pozadí, jdoucí proti všem tehdejším malířským poučkám, měla ukazovat na Vermeerovu odvahu postavit se proti zavedeným schématům.

Jenže výzkumy, kterými obraz prošel v průběhu celkové restaurace, celý tento koncept postavily doslova na hlavu. Využití moderních zobrazovacích metod ukázalo, že se „pod omítkou“ na zdi skrývá obraz Kupida, antického bůžka lásky. Odborníci byli postaveni před dilema, zda ponechat dílo v původním stavu a nenarušovat dosavadní (ačkoli zjevně chybný) konsensus o jeho kompozici, nebo mu v průběhu restaurování vrátit jeho původní, autorem zamýšlenou podobu. Zvítězil druhý přístup, který po více než třech letech náročné práce vydal své ovoce.

Odpověď na otázku, kdy a kým byl Vermeerův obraz upraven do podoby, jakou veřejnost až do nedávna měla za tu původní, je o to složitější, že holandský malíř dlouhá léta vůbec nebyl považován za tvůrce díla. Olej pravděpodobně ještě za svého života prodal soukromému sběrateli a jeho další stopa se objevuje až roku 1742, kdy jej skrze prostředníka zakoupil polský král (a saský kurfiřt) August III. ( 1733–1763). Ten ve svém drážďanském sídle cíleně sbíral obrazy Vermeerova současníka Rembrandta a Dívka čtoucí dopis u okna mu byla inzerována jako jedno z děl tohoto velikána. 

V povědomí odborné veřejnosti se Vermeer autorem díla znovu stal až roku 1859. K přemalování pravděpodobně došlo brzy po autorově smrti, přičemž některé indicie ukazují na vlámského malíře a restaurátora Jeana-Baptistu Slodtze. Kupido se coby bůžek erotické lásky mohl příčit morálce vlastníka díla, přesný důvod jeho „vymazání“ však už pravděpodobně nezjistíme.