Obrovští megalodoni si pochutnávali na hlavách dávných vorvaňů

Pokud by si dávný obří žralok megalodon mohl vybrat své oblíbené jídlo, nejspíš by zvolil hlavu vorvaně. Potvrzuje to nedávná analýza fosilních lebek vorvaňů. Badatelé na nich objevili stopy po okusování nejen od velkých megalodonů, ale i od dalších druhů žraloků. Jak se zdá, neobvykle tvarované hlavy vorvaňů pro ně byly oblíbeným zdrojem tuku.

Paleontologové v Peru prozkoumali lebky vyhynulých druhů vorvaňů z třetihor, kteří žili v období miocénu – přibližně před 7 miliony let. Nalezli na nich neklamné známky stisku čelistí megalodonů, a také menších druhů žraloků, včetně dnes stále žijících žraloků bílých (Carcharodon carcharias). V některých případech byly lebky vystaveny více než tuctu případů okusování žraloky.

Hlavy plné lahodného tuku

V dnešních oceánech žijí jen tři druhy čeledi vorvaňovitých – vorvaň obrovský (Physeter catodon) a dva druhy kogií – kogie tuponosá (Kogia breviceps) a kogie Owenova (Kogia sima). V období miocénu ale obývalo oceány nejméně sedm druhů vorvaňů. Společnost ji dělala i řada druhů žraloků, které lákala vorvanina – jemný tuk vyplňující dutiny v masivní hlavě vorvaňů. Žraloci ožírali mrtvé vorvaně a zřejmě napadali i živé jedince, i když šlo z jejich strany o poněkud riskantní záležitost. Velcí třetihorní vorvani jako Livyatan mohli být podobně nebezpečnými predátory jako sám megalodon.

TIP: Školka pro megalodony: I obrovští predátoři byli starostlivými rodiči

Zajímavé je, že dnešní žraloci sice nepohrdnou různou kořistí, včetně ptáků, želv nebo mršin keporkaků, vorvaně ale (alespoň pokud víme) nevyhledávají. Proč tito obávaní predátoři změnili své chutě a ztratili zájem o svou dříve tolik oblíbenou pochoutku plnou lahodného tuku, ale není jasné.

Srovnání velikostí livyatana dle dvou různých rekonstrukcí (dole), žraloka bílého (uprostřed) a průměrného a velkého megalodona (nahoře). (ilustrace: Wikimedia Commons, Darius Nau, CC BY-SA 4.0)