Obratný kozorožec alpský: Akrobat skalních říms
Pokud chcete kozorožce alpské vidět na vlastní oči, musíte se za nimi vydat vysoko do hor, a to především v létě. A i když jsou poměrně nebojácní, určitě byste za nimi neměli jít všude. Rozhodně ne bez horolezeckého vybavení…
V současné době má kozorožec alpský (Capra ibex) v rámci IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) status „málo dotčený“. Podle posledních odhadů čítá současná populace asi 31 500 jedinců. Na jejich stavy má kromě predátorů vliv i turistický ruch, pytláci, ale také izolovanost jednotlivých skupin a potencionální možnost příbuzenského křížení. Nicméně se zdá, že počet kozorožců v rámci Alpského pohoří zdárně roste a oblast jejich výskytu se rozšiřuje. Kvůli údajným léčivým účinkům jednotlivých částí těl kozorožců byl druh téměř vyhuben. Reintrodukci už v 19. století zahájil italský král Vittorio Emanuell II.
Na skále jako doma
Kozorožec alpský se živí trávou a mechem, občas i větvičkami stromů. V případě potřeby se dokáže postavit na zadní, opřít přední nohy o kmen stromu a dosáhnout tak i na vyšší větve. Nejaktivnější je ráno a pak pozdě odpoledne, během dne odpočívá. V zimě se jeho denní aktivita mění na nepřetržité hledání potravy. Vždy se ovšem zdržuje poblíž zdroje vody.
Kozorožci se v teplých měsících zdržují v nadmořských výškách kolem 2 600 až 3 000 metrů. V zimě bývají k vidění i v úrovni kolem 500 m n. m. Tito sudokopytníci jsou excelentními horolezci, kteří se s jistotou pohybují na drobných skalních výstupcích a úzkých římsách. Útesy a strmé skály používají jako svůj hlavní úkryt před predátory a zdržují se zde po většinu dne. Pouze při hledání potravy se vydávají na přístupnější místa, kde musí být ostražití především před vlky, medvědy a liškami.
Legenda o zlatých rozích
Italové jim říkají stambecco, Němci steinbock a Slovinci kozorog. Zvíře se mimo jiné objevuje ve znaku Triglavského národního parku a ve známé slovinské legendě, která líčí příběh bílého kozorožce se zlatými rohy, jenž v srdci nedotčených hor hlídal poklad ukrytý v rajské zahradě. Místo se snažilo objevit mnoho dobrodruhů, až nakonec jeden z nich uspěl. Vnikl na hlídané území a zastřelil zlatorohého strážce. Kozorožce ovšem vzkřísila zpět k životu zázračná květina. Rozzuřený zlatoroh nejprve shodil vetřelce do propasti, poté rozdupal zahradu a od té doby jej v horách nikdo nespatřil.
TIP: Akrobat strmých skal: Etiopský kozorožec walia
Samci a samice žijí během léta v oddělených skupinách a až na podzim (na začátku říje) se skupiny samců rozpadají a každý si hledá svůj harém. V tomto období se pak horskými údolími ozývají zvuky dlouhotrvajících soubojů. Při nich se samci nejdříve postaví na zadní a pak se rozběhnou proti sobě. Jejich střet doprovází třeskutý náraz mohutných rohů. I když tyto souboje vypadají opravdu nebezpečně a mohou trvat dlouho, jen zřídkakdy při nich dojde ke zranění. Ostatně ti opravdu největší samci se sobě navzájem vyhýbají a zamezují tak případným těžkým zraněním.
Co ještě o kozorožcích nevíte
- Až metr dlouhé jsou mohutné zahnuté rohy samců, samec má rovněž typickou „kozí bradku“.
- Celkově váží samec 80 až 150 kilogramů, samice jsou výrazně lehčí.
- Samice jsou březí kolem 170 dní a během května rodí většinou jedno, výjimečně dvě mláďata.
- Samice dospívají během roku až roku a půl, samci kolem dvou let, obvykle se dožívají deseti až čtrnácti let.
- Mláďata dokážou běhat a skákat už od prvního dne života.
- Více než 31 000 jedinců čítá podle odborných odhadů současná populace.
