Obr v kostěném brnění: Až jeden a půl metráku těžký jeseter velký

Pojďme si pana jesetera velkého (Acipenser sturio) představit. Proč „pana“? Protože pokud budete dosahovat délky dvou i tří metrů, tak budete vzbuzovat respekt a ani uctivé oslovení nebude nevhodné. Jeseter je absolutně atypickou rybou výjimečného vzezření. Má hladké nízké tělo bez šupin s výraznými kostěnými štítky a hroty na hřbetě. Hlava je protáhlá do podlouhlého rypce se čtyřmi vousky. Jeho atypická zadní ploutev se vzdáleně podobá ploutvi u žraloků.

Zbarvení jeseterů je našedlé, hnědavé nebo nazelenalé. Jak už jsem naznačila, běžně dorůstají délky dvou metrů a hmotnosti 150 kg. Ojediněle některé kusy dosáhnou až 5 metrů a hmotnosti přes 300 kilogramů. Hned po vyze velké (Huso huso) jde o druhý největší druh jesetera, jenž se dožívá věku i přes 60 let. Od ostatních ryb se jeseteři liší řadou biologických a fyziologických detailů. Mají nestejnorodou ocasní ploutev, místo šupin kostěné štítky a kostnaté jsou jen některé části jejich lebky. Při jejich velikosti je zvlášť pozoruhodné, že nemají vyvinuté obratle a celý život jim zůstává struna hřbetní.

Ústup a nesmělé návraty

Jeseteři brázdili světové vody již ve druhohorách, tedy před úctyhodnými 250 miliony let. Kdysi měli domov i u nás, ale výstavba přehrad, znečištění vod a celkový tlak průmyslové civilizace tuto obdivuhodnou rybu z našich vod vypudily. Jeseter velký se vyskytoval ve Středozemním a Černém moři, odkud v době tření putoval proti proudu řek do sladkých vod, jezer a rybníků.

U nás jeseteři běžně mířili do Labe, ovšem loveni byli i na Vltavě. Před jejich vyhynutím v Čechách, oficiálně konstatovaném v roce 1917, se tu ročně odchytilo až 4 000 kusů – nejčastěji v okolí Děčína a Ústí nad Labem, kde byl poslední kus naposledy pozorován ještě v roce 1933.

V posledních desetiletích ovšem jeseteři rychle mizí i z dalších míst světa. Dnes žijí v některých evropských řekách díky programům na podporu jejich návratu do volné přírody. Comeback této velké ryby se podařil například ve Francii. Přestože tu ale není loven během třecí migrace, i tak je neustále ohrožován mořským rybolovem, sítěmi a znečištěním vod.

Nepříliš častá záplava jiker

I u nás je opět přítomná snaha vrátit jesetery do přírody. Majitelé soukromých lomů a rybníků je vysazují právě pro jejich ojedinělý tvar těla a atraktivitu. Jde však „pouze“ o uměle odchované ryby, které se vysazují do soukromých vod na zpestření standardní obsádky – k potěše potápěčů a sportovních rybářů.

Stejně jako ostatní jeseteři je i jeseter velký rybou žijící u dna, kde loví zejména larvy hmyzu, červy, korýše, měkkýše a vzácně i menší ryby. Je to všežravec s velkým apetitem. Pohlavní dospělosti dosahuje tento druh velmi pozdě. Samci jesetera velkého ve věku 7 až 9 let a samice při dovršení 8 až 14 let. Navíc se jeseter velký netře každým rokem, ale zpravidla jednou za dva až tři roky.

Jiker je obrovské množství – udává se od 400 tisíc až po bezmála 2,5 milionu z jedné snůšky od jedné samice. Jikry se líhnou asi po čtyřech dnech a plůdek hned intuitivně míří směrem do moře. Ve volné přírodě mají mnoho nepřátel: pro malé jesetery jsou nebezpečnými nepřáteli i velké ryby, dospělé jedince loví vydry, volavky, kormoráni a samozřejmě i pytláci.

Na dosah „vodních slepic“

My potápěči máme jesetery ve velké oblibě. Nic jiného se jim ani zdánlivě nepodobá, navíc těch kusů, jimž je možné se přiblížit, jsou omezené počty… Vidět na vlastní oči tyhle podivné, archaicky vyhlížející tvory s chrupavčitou kostrou a kostěnými štítky na povrchu těla, je skutečně zážitek, který neomrzí. Navíc při představě, že tyhle ryby tu žily dříve než dinosauři, se do mysli člověka vkrádá i pocit respektu a úcty.

Typická poloha jesetera při odpočinku na dně lomu. Podlouhlý rypec se čtyřmi vousky je na konci typicky bíle zbarvený, stejně jako konce ploutví. (foto: © Nikita Nashipae Loxodonta)

Pokud je pod vodou najdeme, zpravidla před námi hned nemizí a dál se šťourají v bahně na dně. Dotýkat se ryb pod vodou je ve většině lomů zakázané, protože se tak může porušit sliz na povrchu jejich těla. Nemám problém toto nařízení, které má za účel ochranu ryb, respektovat. Vždyť i dívat se na ně je velmi zajímavé. Při pohledu na jesetera, který jen kousek od vás ryje v bahně a neustále něco hledá, zapomenete na všední starosti. Jeseteři jsou velmi činorodí a rybáři jim občas přezdívají „vodní slepice“. Neustále totiž něco „zobou“ a nejsou ani mlsní, ani vybíraví – sežerou téměř vše, co objeví.

TIP: Dotek sametového hřbetu: Impozantní sumec velký

Někdy vám může jejich pohyb připadat malátný, někdy se zase majestátně vznáší. Když však jeseter chce, stačí mu udělat několik pohybů ploutví a je během chvilky pryč. Nežije ovšem výhradně u dna, potkali jsme ho i uprostřed vodního sloupce – mezi dnem a hladinou – nebo těsně pod hladinou.