Obr sladkých vod: Je invazivní predátor sumec velký nebezpečný člověku?

Sumec velký (Silurus glanis) je jednou z vůbec největších sladkovodních ryb na světě. Tento vrcholový predátor pochází z jihozápadní Asie a místem jeho přirozeného výskytu je i Evropa se severní hranicí v jižním Švédsku a na západě v Německu a ve Švýcarsku. I přes obrovské rozměry dospělých jedinců bylo o sumcích donedávna známo jen velmi málo vědecky podložených faktů. Tato situace se mění až v posledních letech, a to především díky vědcům z Francie a Česka. 

Zlaté časy sumců

V posledních letech se evropský rybí král „vydal na cestu“ napříč světem. Avšak ne z vlastní vůle a sil, nýbrž díky lidem – převážně sportovním rybářům, u nichž trofejní sumec patří k vytouženým úlovkům. Před zhruba padesáti lety se tento druh začal díky rybářským nadšencům ilegálně šířit do zemí západní a jižní Evropy. Sumec je teplomilný druh, jemuž globální změny klimatu i transport do nejteplejších států Evropy (jako jsou Španělsko, Francie, Itálie či Řecko) rozhodně vyhovují. Proto se v řekách těchto zemí v současnosti prohánějí patrně jedni z největších jedinců tohoto druhu, kteří kdy obývali naši planetu. 

K jejich obřím rozměrům v současnosti nesporně přispívá i přístup rybářů k trofejním rybám, který se za poslední desetiletí velmi změnil. Rybáři dnes trofejní ryby po ulovení většinou pouštějí zpět do vody, a díky tomu může dlouhověká ryba dál růst a dosáhnout skutečně gigantických rozměrů. Zdá se tedy, že sumec prožívá své zlaté období. Co je ovšem dobré pro něj, není až tak skvělé pro ostatní druhy ryb v jeho nepůvodním areálu, které na takového predátora nebyly připraveny. 

Vrcholový predátor, jemuž se daří

Sumec velký se ovšem nezastavil na evropských hranicích. Sportovními rybáři byl zavlečen do Asie, Afriky, a dokonce i do Amazonie. Co v budoucnu způsobí v těchto zemích, se ukáže teprve v následujících letech. Místa s vysokou druhovou diverzitou jsou proti invazním druhům většinou poměrně odolná. Jinak tomu ale může být ve chvíli, kdy je zavlečeným druhem vrcholový predátor. To se již ukázalo například ve velkých afrických jezerech, kdy po vysazení okouna nilského (Lates niloticus) došlo k poklesu populací původních druhů o více než 90 %! 

Je tedy velmi pravděpodobné, že sumec bude mít na podobné oblasti megadiverzity jednoznačně záporný vliv. V současné době jde prakticky o jediného vrcholového predátora, který je na vzestupu. Počty ostatních druhů vrcholových predátorů, jak ve sladké a slané vodě, tak i na souši, drastickým způsobem klesají. Paradoxně má jak rozmach sumce, tak mizení ostatních vrcholových predátorů, na svědomí jeden a tentýž viník – člověk. 

Lovec i mrchožrout

Sumec je skutečným potravním generalistou, tedy druhem, který loví široké spektrum kořisti. Mladí jedinci se živí především vodními bezobratlými, například larvami vážek, či raky. Již během prvního roku života se ale v jejich potravě stále častěji objevují ryby (prakticky všechny druhy, které jsou dostupné; jiné dravé ryby nevyjímaje) a později jsou hlavní součástí jídelníčku. Nicméně i velcí sumci občas loví bezobratlé živočichy. Na rozdíl od jiných dravých ryb je u sumců poměrně vzácný kanibalismus. Sumci ve svém okolí tolerují jiné kusy po většinu roku (výjimkou je období rozmnožování) a jedinci menších velikostí jsou dokonce častěji viděni ve skupinách či párech, než jednotlivě. 

Hlavním obdobím lovu je pro sumce noc, proto se u něj vyvinuly relativně malé oči, tři páry vousků a dlouhá postranní čára. Při útoku na kořist dokáže oběť snadno nasát. Na čelistích má drobné, velmi ostré zuby, které jsou uspořádané v několika řadách. Během lovu se řídí především pohybem kořisti a vlněním vody, které ryby způsobují. Proto v jeho potravě převládají ty rybí druhy, které se v noci aktivně pohybují. Ryby nehnutě spící na dně jsou pro sumce o poznání hůře detekovatelné. Není to ale stoprocentní pravidlo, protože sumec se při omezeném množství potravy může živit třeba i mrtvými živočichy. 

„Kosatka“ sladkých vod

Kromě ryb sumci také velmi rádi loví jiné vodní obratlovce – všechny druhy vodních ptáků, od lysek až po kormorány, a také menší savce, jako jsou hryzci, či ondatry. Ve Francii se dokonce naučili lovit koupající se a pijící holuby v těsné blízkosti břehu, kde má voda hloubku sotva pár centimetrů. Tento způsob opatřování potravy nápadně připomíná lov kosatek na mořských plážích, kde se podobným způsobem zmocňují lachtanů. Celkově je pro sumce velmi typická schopnost stále se učit využívat nové potravní zdroje a vyvíjet nové lovecké strategie. To lze ostatně vypozorovat u většiny vrcholových predátorů.

Kořist sumce má také velmi široké velikostní rozmezí od 4 až po 51 % tělesné velikosti. To znamená, že například metr dlouhý sumec se může živit jak larvami vážek o velikosti 4 cm, tak i půl metru dlouhou štikou. Jestliže vezmeme v potaz skutečnost, že sumec může dosáhnout délky přes 2,7 metru, je z hlediska fyziologie druhu možné, aby takový jedinec konzumoval i úlovky dosahující délku 1,3 metru.

Nebezpečí pro plavce?

Mnohé z vás možná napadne, zda je sumec schopen atakovat, nebo dokonce ulovit člověka… Odpověď na první část otázky zní: Atakovat ano. Sumčí samci aktivně hlídají snůšku oplozených jiker a jsou známy případy, kdy v období reprodukce sumec člověka v okolí hnízda skutečně napadl a například kousnul do nohy. Pokud jde o odpověď na druhou část dotazu, je možné předpokládat, že ulovit dospělého člověka sumec patrně nedokáže. Tuto hrozbu ale nelze úplně vyloučit u dítěte. Už víme, že vodní ptáky, či menší vodní savce ukořistí sumci zcela běžně a často také loví v blízkosti břehu. Jsou známy případy, kdy vládce sladkých vod pozřel menšího psa, který plaval pro aportovaný klacek. Historicky se však dokládají pouze dva případy, kdy byly v potravě sumce nalezeny ostatky člověka.

V prvním případě šlo o ostatky dítěte, které byly nalezeny ve vnitřnostech sumce z bratislavské části Dunaje. Nález se ovšem odehrál v osmnáctém století, takže s odstupem času lze jen těžko říct, zda se skutečně jednalo o dítě ulovené, nebo jej sumec pozřel až poté, co bez jeho zavinění utonulo.

Druhý případ je mnohem současnější. V květnu roku 2016 byla v sumci z německé části Labe objevena lidská ruka. Pokud byste se po přečtení předchozí věty začali sumců bát, je potřeba si uvědomit, že tento případ má jeden velký háček. Svými zuby připomínající smirkový papír není sumec schopen lidskou ruku ukousnout, takže se jedná spíše o svědectví nevyřešeného trestného činu. Ryba pravděpodobně pozřela lidské ostatky, které pachatel vhodil do řeky ve snaze zamést stopy. 

Sumec očima potápěče

Sumce nechceme v žádném případě démonizovat a určitě to není potřeba. Celá staletí se lidé koupali a koupají ve vodách, kde žijí sumci přesahující velikost dvou metrů. Přesto existuje jen jeden důkaz, kdy sumec (možná) pozřel dítě. 

TIP: Zubatá kráska našich vod: Obávaná lovkyně štika obecná

Při našich výzkumech zabývajících se vodním prostředím se v blízkosti sumců velkých jako my potápíme poměrně často. Někdy se stane, že si nás sumec připluje i prohlédnout, ale nikdy se žádný z nich o útok nepokusil. Nicméně, pokud by k nějaké nešťastné události v budoucnu skutečně došlo (pevně věříme, že se tak nestane), z vědeckého hlediska by to nebyla až tak nečekaná věc. Po pěti letech intenzivní studie sumčí potravy jsme si již zvykli na to, že je tato ryba schopna naučit se lovit prakticky vše, co ve vodě plave, leze, nebo bezvládně leží na dně.