Nová Kaledonie: Někdejší trestanecká kolonie je dnes tropickým rájem
Na světě už nezbývá mnoho míst, kde by lidé žili podle pradávných zvyklostí. Ostrovy Nové Kaledonie, druhého největšího zámořského území Francie, k nim však patří. A v posledních letech proslula někdejší trestanecká kolonie jako tropický ráj na Zemi
Až do roku 2010 používala Nová Kaledonie výhradně francouzskou vlajku, dnes už ovšem na oficiálních místech vlaje rovněž standarta přijatá díky FLNKS – politické straně za nezávislost regionu. Symbol na žlutém pozadí, značícím slunce, znázorňuje vyřezávaný dekorativní prvek umisťovaný na tradiční kanacká obydlí. Každá ze tří novokaledonských provincií má navíc vlastní vlajku.
Nová Kaledonie leží 1 270 km od Austrálie coby nejbližšího kontinentu a od „mateřské“ Francie ji dělí přes 16 000 km, deset časových pásem a minimálně 25 hodin v letadle. Možná i proto trvalo relativně dlouho, než si tam našla cestu moderní civilizace, a dodnes platí, že mimo větší města žijí obyvatelé podle domorodých tradic. Stotisícová Nouméa se už ovšem řadí mezi nejrychleji rostoucí metropole Pacifiku, v poslední dekádě zažívá stavební boom a její populace se každoročně rozšiřuje.
Všudypřítomná francouzština, dopravní ruch a pobočky nadnárodních řetězců ve vás snadno vzbudí dojem, že jste se místo v Tichomoří ocitli na francouzské Riviéře. Stačí se však vydat za hranice města a okolní scenérie se rázem změní v tropický ráj, jako vystřižený z turistických průvodců: Mezi písečnými plážemi a horskými vrcholy porostlými deštným pralesem se ukrývají vesnice původních obyvatel, kde jako by se čas zastavil v době kamenné.
Tradice v pralese
Kanakové, tedy domorodci Nové Kaledonie, tvoří asi 40 % místní populace a živí se zemědělstvím a rybolovem. Někde však zůstávají dominantní skupinou – představují například 96 % obyvatel korálových ostrovů Loyauté.
Stále také zachovávají tradiční kmenová společenství: Ústředním bodem kanackých vesnic je chýše náčelníka, obklopená dřevěnými chatkami s typickou jehlanovitou střechou z palmových listů. Na vrcholku každého domku se nachází vyřezávaný totem, který zdobí i novokaledonskou vlajku. Z kamene se staví jen výjimečně, většina budov je dřevěná. Ostatně materiálu se nabízí dost – celoročně příznivé počasí umožňuje růst bujné vegetace.
Niklová velmoc
Kanakové obecně prosluli jako velmi srdeční hostitelé, k francouzským obyvatelům však chovají rozporuplný vztah. Poté, co začali Evropané v 19. století těžit v regionu nikl, nezažívali totiž právě šťastné časy. Ukázalo se, že se v Nové Kaledonii nachází pětina světových zásob zmíněného kovu, tudíž dnes valná část příjmů místní ekonomiky pochází z jeho těžby. Podle domorodců si ovšem většinu bohatství přivlastňuje francouzská vláda.
Už před více než čtyřiceti lety se proto ostrované rozhodli dosáhnout nezávislosti na Kaldoších, jak říkají etnickým Evropanům. Zatím poslední referendum nicméně kýženou změnu nepřineslo: 56,4 % voličů se vyslovilo proti úplné autonomii.
Pokladnice druhů
Souostroví Nová Kaledonie se pyšní jednou z nejpestřejších druhových skladeb na světě, 70 % tamních živočichů a rostlin navíc patří mezi endemity a řada z nich je evolučně velmi původních. Botanikové v místě dosud popsali například 3 322 druhů cévnatých rostlin, včetně jediného parazitického jehličnanu na světě. Živočichové jsou především mořští – podél pobřeží se v délce 1 500 km táhne druhý největší korálový útes světa. Zato například savci mají v regionu pouze několik zástupců, z toho většinu z řádu letounů.
Stručné dějiny
Na rozdíl od většiny ostatních tichomořských ostrovů tvořila Nová Kaledonie před desítkami milionů let součást prakontinentu Gondwana. Koncem druhohor se oddělila od dnešní Austrálie a začala se posouvat na východ.
Došlo k tomu ještě před tím, než se v Austrálii objevily živočišné druhy, které tam žijí dnes – zejména vačnatci. Přes 70 % kaledonské fauny i flóry proto představuje endemity, nevyskytují se tudíž nikde jinde na Zemi. Díky mimořádně bohaté biodiverzitě dnes vědci o Nové Kaledonii někdy hovoří jako o samostatném kontinentu (viz Pokladnice druhů).
Nové Skotsko
První osadníci připluli ke kaledonským břehům z okolních ostrovů na jednoduchých vahadlových člunech zhruba pět tisíc let před naším letopočtem a po dlouhá staletí si udrželi tradiční způsob života. Vše se změnilo roku 1774, kdy na místo dorazila flotila britského mořeplavce Jamese Cooka. Ostrovní krajina mu zdálky připomínala zelené skotské pahorky, a území proto pokřtil Nová Kaledonie – podle dřívějšího latinského pojmenování Skotska.
Netrvalo však ani sto let a o tichomořské souostroví projevili zájem Francouzi. Na příkaz císaře Napoleona území násilně anektovali a vytvořili z něj trestaneckou kolonii. Mezi léty 1853 a 1897 tam poslali víc než dvacet tisíc vězňů, k nimž se po objevení bohatých ložisek niklu připojily i tisíce horníků.
Neúspěšné referendum
Původní obyvatelé se ovšem s nadvládou Francouzů nikdy zcela nesmířili. V 80. letech minulého století se napětí kumulovalo a události vyvrcholily násilnými střety, jež si vyžádaly i několik obětí. Pařížská vláda nicméně dokázala vyjednat odklad řešení až do minulého roku: V listopadovém referendu se pak Kaledoňané těsnou většinou vyslovili pro setrvání ve svazku se zemí galského kohouta.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 278 500; očekávaná doba dožití: 77,5 roku; prům. počet dětí: 1,97 na ženu; věková struktura: 31 % obyv. do 19 let, 8,72 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Nouméa má 102 000 obyv.; náboženství: 60 % katolíci, 30 % protestanti, 10 % ostatní; oficiální jazyk: francouzština; obyv. pod hranicí chudoby: 17 %; gramotnost: 96,9 %.
Politika
Státní zřízení: francouzské zámořské území; guvernér: Philippe Germain; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 38 921 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: CFP frank, s kurzem 1 : 0,21 Kč.
Geografie
Rozloha: 18 576 km², zhruba jako Slovinsko; charakter území: centrální část největšího ostrova je hornatá, většinu území pokrývá tropický deštný prales, východní část pobřeží porůstají savany; podnebí: tropické, oceánské a velmi vlhké i větrné; teploty: celoročně vysoké – průměrně 23 °C; nejnižší a nejvyšší bod: Pacifik (0 m) / Mont Panié (1 629 m).