Nosál červený: Jihoamerický dravec střední třídy je nevybíravým strávníkem
Nosálové červení se řadí k takzvaným mezopredátorům, menším dravcům, kteří stojí ve stínů velkých šelem, jako jsou v Jižní Americe jaguáři nebo pumy. Vědci jim i proto dříve věnovali minimum pozornosti, a tak se o životě těchto pozoruhodných zvířat dozvídáme víc až v posledních desetiletích
Dravci střední třídy
Nosál červený patří mezi tzv. mezopredátory, kteří jsou v hierarchii potravní pyramidy druzí za velkými šelmami. To pro tyto malé šelmy znamená velmi pestrý jídelníček, ale zároveň i fakt, že jsou sami loveni širokou skupinou přirozených nepřátel. Po nosálovi pasou draví ptáci nebo velcí hadi, jako jsou hroznýši nebo anakondy. Stává se kořistí pum, ocelotů nebo jaguárů. (foto: Wikimedia Commons, Lars Falkdalen Lindahl, CC BY-SA 3.0)
Nevybíravý strávník
Po jídle nosál pátrá pod tlejícími větvemi a kmeny stromů nebo ve spadaném listí. Vezme zavděk hmyzem, slimáky, štíry, pavouky, červy i dalšími bezobratlými. Rád si však přilepší drobnými obratlovci, takže chytá ještěrky, žáby i hlodavce. Jídelníček si dál zpestřuje ovocem, ale i vajíčky nebo mláďaty z ptačích hnízd. V blízkosti lidských sídel nepohrdne ani odpadky z domácností. (foto: Shutterstock)
Milovníci ovoce
Díky zálibě v ovoci přispívá nosál k šíření semen mnoha stromů a keřů, která roznáší po krajině s trusem. Mistrně šplhá v korunách stromů, kde si při udržování rovnováhy pomáhá dlouhým huňatým ocasem. Nosálové se rodí holí a slepí, a jsou zcela odkázáni na péči matky. Oči se jim otevírají asi deset dní po porodu. (foto: Wikimedia Commons, Beatriz Posada Alonso, CC BY-SA 3.0)
Ne dva, ale jeden druh
Nepříbuzné dospělé samice žijí společně s nedospělými mláďaty v početných skupinách až o třiceti jedincích, zatímco samci jsou samotáři. Ani samci ani samice si nevymezují rajón a příslušníci obou pohlaví se proto zákonitě potkávají. Samci se však k samicím připojují jen na přechodnou dobu během námluv. Skupina samic obvykle přijme mezi sebe jen jednoho samečka, s kterým se pak každá z nich opakovaně páří. Po většinu roku tedy nelze zastihnout samce a samice nosála červeného pohromadě. Lidé proto vídali buď jen pospolitě žijící samice, nebo osamocené samčí tuláky a proto je dlouho omylem považovali za dva různé živočišné druhy. (foto: Shutterstock)
Bratranec mývalů
Vedle nosála červeného žije Jižní Americe také nosál horský (Nasuella olivacea) a nosál bělohubý (Nasua narica). Do širšího příbuzenstva nosálů patří například severoamerický mýval severní, kynkažu nebo několik druhů jihoamerických olingů. (foto: Wikimedia Commons, Biahbkw, CC BY-SA 4.0)
Nečekaný soused
Nosálové žijí na rozsáhlých územích od Venezuely a Kolumbie až po sever Argentiny. Daří se jim v nížinách, ale i na východních a západních úbočích And, kde je můžete potkat až v nadmořské výšce kolem 2 500 metrů. Upřednostňují okraje lesů, ale nevyhýbají se ani travnatým pampám, břehům řek a jezer nebo polím, sadům či pastvinám. Nevadí jim ani život v sousedství lidí. Na délku měří okolo 50 cm a zhruba stejně měří i jejich ocas. Dospělí nosálové váží 3 až 6 kg. (foto: Shutterstock)
„Nosál“ pro indiány i učence
V jihoamerické domovině se nosálům říká coati nebo coatimundi. Názvy mají původ v jazyce indiánů Tupi-Guarani, kde „coati“ znamená „pas“ nebo „břicho“ a „tim“ označuje „čenich“. Původní obyvatelé Jižní Ameriky tak zřejmě poukazovali na charakteristickou polohu těla nosálů při spánku, kdy si zvířata strkají dlouhý čenich pod břicho. V Mexiku nosálovi říkají tejón nebo moncún, v Panamě jej označují jako gatosolos. Latinský název Nasua je rovněž odvozen od slova „nos“. (foto: Shutterstock)
