Norské souostroví Vega: Kraj lidí a ptáků
Život na dalekém severu nebyl nikdy jednoduchý, tím spíš v dávné minulosti. Svědectví o tom, že si lidé dokázali poradit i v nehostinných podmínkách, podává norské souostroví Vega ležící pouhých pár desítek kilometrů od polárního kruhu
V těsném sepětí s přírodou tam lidé žili již před tisíci lety. Povšimli si, že se každé jaro přilétají uhnízdit kajky mořské, a naučili se pro ně budovat bezpečné přístřešky. Na oplátku mohli sbírat cenné prachové peří vylíhlých mláďat, které jim po zbytek roku zajistilo zhruba třetinu obživy. Souostroví ležící na dosah polárního kruhu se dnes pokládá za jedno z nejdůležitějších hnízdišť na severní polokouli: Vedle kajek tam pravidelně vyvádějí své mladé i potápky, husy popelavé, kormoráni, jespáci či orli mořští. Ornitologové v odlehlé lokalitě napočítali celkem 228 ptačích druhů.
V režii ročních dob
Na šest a půl tisíce větších i menších ostrovů se táhne zhruba v padesátikilometrovém pásu podél pevniny až k okraji kontinentálního šelfu a dostat se na ně dá pouze lodí. Přestože jde o chráněnou rezervaci – jednu z osmi norských lokalit na seznamu světového dědictví – místní turistický ruch se zatím příliš nerozbujel a také díky tomu si krajina udržela původní autenticitu.
Souostroví živě dokládá někdejší skromný způsob života v režii ročních dob. Rybářské vesnice, loděnice, přístavy, kůlny i majáky se dochovaly téměř v neporušené podobě, ačkoliv se většina z nich dočkala renovace, a spolu s mozaikou políček utvářejí osobité propojení přírodních a kulturních prvků.
Staronový kostel
Na hlavním ostrově Vega našlo domov necelých dvanáct set obyvatel a jeho název ve staré norštině znamená „plout“ či „téct“, patrně v odkaze na množství vodních ploch. Nachází se tam mimo jiné luteránský kostel, jenž vystřídal starší dřevěný svatostánek stojící původně nedaleko. Během následujících staletí se pak dočkal několika přestaveb a jeho současná podoba pochází z roku 1864. Pojme asi 430 věřících a místní jej znovu vybudovali poté, co ho strhla bouře.
