Noční obloha v září: Za klenoty královny Kasiopeji

Téměř po půl roce dostaneme v září příležitost spatřit na obloze dvě planety nejbližší Slunci, tedy Merkur a Venuši. Druhou zmíněnou přinese soumrak, ale přestože bude mít jasnost takřka −4 mag, rozhodně ji nezahlédneme snadno. Po celé září se totiž bude posouvat jen pár stupňů nad západním obzorem, za nímž se skryje necelou hodinu po Slunci.

Merkur se naopak spojí se svítáním, kdy se zjeví nad východem. V prvních zářijových dnech ho ráno uvidíme čím dál výš nad horizontem, úměrně tomu, jak se bude na nebi od Slunce vzdalovat. Nakonec 5. září dosáhne tzv. největší západní elongace a od naší denní hvězdy jej bude na obloze dělit 18°. V té době zjasní na 0,6 mag, přičemž hodinu před východem Slunce ho zahlédneme v úhlové výšce 4° nad východním obzorem. A zatímco jasnost planety v následujících dnech nadále poroste, bude se pohybovat stále níž nad horizontem, až se v polovině září z nebe vytratí.

Od soumraku do úsvitu naopak noční oblohu opanuje Saturn ve Vodnáři: 8. září totiž dospěje do opozice se Sluncem, což bude korespondovat s nejlepšími pozorovacími podmínkami v letošním roce. Ideální výhled se nám na něj naskytne asi hodinu po půlnoci, kdy bude kulminovat přímo nad jihem v úhlové výšce 32°, jeho jasnost vzroste až na 0,6 mag a úhlový průměr kotoučku dosáhne 19,2″.

Dobře pozorovatelné však budou i planety Jupiter a Mars. Na počátku září je obě najdeme poblíž sebe v souhvězdí Býka, přičemž jako první se půl hodiny před půlnocí objeví nad severovýchodem Jupiter a Mars jej bude následovat asi s třicetiminutovým zpožděním. Až do konce září pak rozestup mezi nimi poroste, takže na sklonku měsíce už bude jejich východ dělit hodina a půl. A zatímco Jupiter setrvá v Býku, rudá planeta se již 5. září přesune do sousedních Blíženců.

Královské hvězdokupy

Pokud vás láká spíš vesmír daleko za hranicemi Sluneční soustavy, zkuste se na noční obloze zaměřit třeba na nebeské klenoty, které zdobí bájnou královnu Kasiopeju. Zmíněné objekty v dalekohledu skutečně připomínají shluky blyštivých diamantů, ale pokud se od básnických obratů přesuneme k jazyku moderní astronomie, budeme mluvit o otevřených hvězdokupách. Mimochodem, celkem bychom jich v souhvězdí Kasiopeji napočítali na 1 100!

Všechny hvězdokupy z následujícího výčtu spatříte už v dalekohledu s objektivem o průměru kolem 8 cm a s 20násobným zvětšením, přičemž jasnější z nich odhalí dokonce triedr 10×50. Navíc není nijak složité je najít: Nejvýraznější stálice Kasiopeji vytvářejí na nebi charakteristické písmeno W, jehož levou část tvoří dvě hvězdy 3. velikosti, Epsilon a Delta Cassiopeiae. Načrtněte si na nebi jejich spojnici a dalekohled jednoduše namiřte mírně pod její střed. Pokud budete mít zorné pole o průměru alespoň 2°, objeví se v něm hned tři „otevřenky“ naráz.

Jako první vás nejspíš zaujme NGC 663, neboť je se svými 7,1 mag nejjasnější a také má největší úhlový průměr – konkrétně 15′. Po stranách ji lemují hvězdy 8. a 9. velikosti, zatímco uvnitř se nacházejí stálice ještě o 1–2 magnitudy slabší. V triedru 10×50 spatříte pouze několik nejvýraznějších, ovšem větší dalekohledy s objektivem o průměru alespoň 8 cm a se zvětšením zhruba 60× hvězdokupu snadno rozloží na desítky samostatných hvězd. Jde o modré obry, jejichž stáří astronomové odhadují na pouhých 10 milionů roků.

Vydáte-li se od NGC 663 asi 40′ na severozápad, doputujete k otevřené hvězdokupě NGC 654, zatímco podobně dlouhá cesta na jihovýchod vás dovede k NGC 659. Obě mají úhlový průměr kolem 5′, liší se však jasností: V prvním případě jde o 6,5 mag, ve druhém pouze o 7,9 mag. NGC 654 snadno dohledáte díky nápadnější, lehce nažloutlé hvězdě 7. velikosti, která se nachází při jejím jihovýchodním okraji. Jinak ji ovšem tvoří slabé stálice s 11–13 mag, rozprostřené na obdélníkovém půdoryse. V menších dalekohledech splývají dohromady, čímž hvězdokupě dodávají „mlhavé“ vzezření. NGC 659 pak v malých dalekohledech spíš vytušíte a teprve větší přístroj vám ukáže, že je zrnitá, popřípadě že sestává z mnoha hvězd 12. velikosti.

Hvězdný mimozemšťan

Na další otevřenou hvězdokupu narazíte ve dvou třetinách cesty od NGC 663 ke stálici Delta Cassiopeiae, případně můžete s hledáním začít rovnou u popsané hvězdy a posunout se od ní 1° na severovýchod. M103 nebo také NGC 581 má opět úhlový průměr kolem 5′ a jasnost 7,4 mag, tudíž je jen málo nápadná. Při bližším pohledu se jeví jako trojúhelníková, za což mohou výraznější stálice v jejích vrcholech. V triedru 10×50 však splývají dohromady, čímž se z M103 stane mlhavá skvrnka lemovaná jasnějšími hvězdami. Pomocí většího přístroje v ní potom objevíte několik blízkých hvězdných párů uspořádaných do „řetízku“. 

Mnohem větší potěchu pro oči a snadný cíl i pro triedr představuje otevřená hvězdokupa NGC 457, ležící jen 2° jihozápadně od Delty Cassiopeiae. Dominuje jí dvojice žlutých veleobrů 5. a 7. velikosti na jihovýchodě, kteří s ní však patrně nijak nesouvisejí. NGC 457 se přezdívá Človíček nebo E. T., protože zmíněný hvězdný pár připomíná výrazné oči, za nimiž směrem na severozápad následují rozpažené ruce a po krátké proluce odpovídající pasu i zřetelné nohy.

Carolinina růže

Minout byste rozhodně neměli ani NGC 7789, jež se na nebi nachází necelé 3° jihozápadně od Bety Cassiopeiae, viditelné i pouhýma očima. V triedru 10×50 se hvězdokupa jeví jako mírně zrnitá světlá skvrna o úhlovém průměru asi 20′ a jasnosti 6,7 mag, kterou lze ovšem snadno přehlédnout. S rostoucím průměrem objektivu se postupně rozpadne na jednotlivé hvězdy, přičemž jasnější z nich dosahují 11 mag a napočítáte jich pár desítek. Větší přístroje alespoň s 20centimetrovým objektivem potom přidají více než stovku slabších stálic s 12–13 mag. 

Mimořádně bohatou otevřenou hvězdokupu objevila roku 1783 Caroline Lucretia Herschelová, sestra proslulého anglického astronoma Williama Herschela. A jelikož NGC 7789 obsahuje řetízky a do sebe zavinuté obloučky hvězd, přezdívá se jí Carolinina růže. Mimochodem, jde o výjimečně starý objekt svého druhu, existující už asi 1,7 miliardy roků.

Poslední z klenotů královny Kasiopeji představuje M52 alias NGC 7654 a naleznete ji snadno: Stačí prodloužit spojnici stálic Alfa a Beta Cassiopeiae o dalších asi 6° a budete u cíle. V triedru 10×50 se M52 jeví jako jasná skvrnka zanořená do Mléčné dráhy, kterou při západním okraji zdobí nápadná žlutá hvězda 8. velikosti. Samotná hvězdokupa má jasnost 6,9 mag při úhlovém průměru kolem 15′ a svým velkým množstvím slabých stálic připomíná NGC 663 – rozliší je však teprve větší dalekohled.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Panny, 22. září ve 14:44 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině září ráno nad východem
• Venuše – viditelná večer těsně nad západem
• Mars –  viditelný ve druhé polovině noci
• Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Saturn – viditelný celou noc
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Neptun – viditelný celou noc

Zajímavé úkazy v září 2024

• 1. září – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku a Merkuru (6°) za svítání nízko nad východem
• 5. září – Merkur v největší západní elongaci, asi 18° od Slunce
• 8. září – Saturn v opozici se Sluncem
• 9. září – setkání Merkuru a Regula ze Lva (0,6°) za svítání nízko nad východem
• 10. září – dorůstající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na večerním nebi
• 16. a 17. září – setkání téměř úplňkového Měsíce a Saturnu na noční obloze: nejblíž (5,3°) si budou 17. 9. v ranních hodinách, v okamžiku západu za západní obzor
• 18. září – částečné zatmění Měsíce: začátek úkazu ve 4:13 SELČ, střed ve 4:44, kdy bude do zemského stínu ponořeno pouze 8,5 % průměru
  měsíčního disku, konec v 5:16 
• 21. září – Neptun v opozici se Sluncem
• 21. až 23. září – seskupení ubývajícího Měsíce, Jupitera a Plejád i Aldebaranu z Býka na nočním nebi; směrem na východ níž nad obzorem pozorovatelný i Mars
• 24. a 25. září – setkání Měsíce v poslední čtvrti s Marsem ve druhé polovině noci: nejblíž (6°) si budou 25. 9. za svítání; směrem na západ výš nad obzorem pozorovatelný i Jupiter a Plejády s Aldebaranem z Býka
• 25. září – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců ve druhé polovině noci
• 29. září – velmi úzký srpek Měsíce poblíž Regula ze Lva na ranní obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.