Noční obloha v říjnu: Vydejte se na průzkum hvězdných vrakovišť

První polovina října se ponese ve znamení dorůstajícího Měsíce, a tudíž i čím dál světlejších nocí. Ještě za soumraku zahlédneme nízko nad jihozápadem Venuši, kterou s nástupem noci vystřídá Saturn v souhvězdí Vodnáře. S pozdním večerem se pak nad severovýchodem v Býkovi objeví i Jupiter. A zatímco výhled na prvního zmíněného plynného obra se bude po zbytek roku zhoršovat, u Jupitera zavládne přesně opačná situace. Poslední jasnou planetou říjnové oblohy se stane Mars v Blížencích, ukáže se ovšem až necelou hodinu před půlnocí, a to rovněž nad severovýchodem.

Saturn získá 14. října ozdobu v podobě značně zakulaceného měsíčního kotouče, který se k němu hned zvečera přiblíží na vzdálenost necelého jednoho úhlového stupně. Zajímavé divadlo sehraje zemský průvodce také 19. října, kdy mezi 20:00 a 23:00 SELČ projde okrajem otevřené hvězdokupy Plejády v Býkovi, čímž se mimo jiné ocitne i v blízkosti Jupitera. 

Pozůstatky hvězdných explozí

A co slíbené hvězdné vraky? Těch si můžete v průběhu jedné noci prohlédnout hned několik, přičemž následující výběr zahrnuje zejména ty, s nimiž si poradí i menší dalekohled. Jelikož se ovšem jedná o průsvitné planetární mlhoviny a v jednom případě také o zbytky zářícího plynu po supernově, mnohem víc toho samozřejmě ukáže velký přístroj s objektivem o průměru alespoň 20 cm, nejlépe v kombinaci se speciálními mlhovinovými filtry (viz Jděte světlu naproti).

Začít můžete třeba u M57 alias Prstencové mlhoviny v Lyře, jež se skrývá zhruba uprostřed mezi stálicemi Gama a Beta Lyrae. V triedru ji spatříte jako slabou, mírně rozostřenou hvězdu s jasností 8,8 mag, nicméně v dalekohledu s objektivem o průměru 15 cm a víc se razantně promění: S rostoucím zvětšením získá podobu okrouhlé skvrnky o úhlovém průměru 1,4′ × 1,1′, s lehce nazelenalým nádechem. Posléze se objeví i výrazné ztemnění středových partií, a nakonec zjistíte, že se díváte na úhledný prstýnek ladně se vznášející vesmírem.

Za dalším cílem se přesuňte do sousedního souhvězdí Lištičky, kde se však kvůli absenci jasných stálic „není čeho chytit“; proto bude lepší ze všeho nejdřív vyhledat hrot souhvězdí Šípu neboli hvězdu Gama Sagittae, viditelnou pouhýma očima. Od ní pokračujte 3° na sever, klidně jen s triedrem 10×50. Do zorného pole vám tak vpluje světlá okrouhlá skvrnka, představující jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin. Nese označení M27, ovšem mnohem častěji se o ní hovoří jako o Čince. Ve větších dalekohledech se totiž v difuzním těle s jasností 7 mag a s úhlovým průměrem 8′ × 6′ objeví dvě protilehlá „vykousnutí“, která jí dodávají velmi charakteristický vzhled. 

Řasové mlhoviny

Na zcela jiný druh hvězdného vraku natrefíte v souhvězdí Labutě mezi hvězdami Epsilon a Zéta Cygni. Na rozdíl od planetárních mlhovin, které mají na svědomí málo hmotné stálice, stojí za zmíněným objektem nesourodý stelární pár – hvězdný obr a bílý trpaslík. Druhý jmenovaný na sebe totiž vázal hmotu z vnějších vrstev svého souseda tak dlouho, až se v nahromaděném materiálu zažehly jaderné reakce a trpaslík explodoval jako supernova.

Zářící cáry popsané grandiózní show dnes vytvářejí soustavu komplikovaných mlhovin, jež si pro svůj vzhled vysloužily přívlastek řasové. Na jejich nejjasnější segment narazíte 2,5° severovýchodně od stálice čtvrté velikosti 52 Cygni a za vynikajících pozorovacích podmínek ho i v malém dalekohledu s objektivem o průměru 6 cm rozlišíte jako mlhavý oblouk zhruba o délce 2°. Větší přístroje pak odhalí, že má nerovnoměrný tvar, od jihu na sever se zužuje a také ztrácí na jasnosti. 

V katalozích nebeských objektů naleznete na místě oblouku dvojici mlhovin NGC 6995 a NGC 6992. Jde však pouze o menší část „Řas“: Tu zbývající tvoří úhlově o něco větší, avšak méně nápadné mlhoviny NGC 6979, NGC 6974 a NGC 6960. Z uvedené trojice je vidět zejména ta poslední, v podobě světlého proužku vybíhajícího přímo od 52 Cygni směrem na jih. Budete však na ni potřebovat přístroj s objektivem o průměru nejméně 10 cm. Chcete-li si pozorování usnadnit, použijte mlhovinový filtr, který vám mimochodem skvěle poslouží i v následujícím případě. 

Vesmírné oko

Paradoxně se jedná o vůbec nejjasnější planetární mlhovinu – Helix neboli NGC 7293 ve Vodnáři. Nejjasnější ovšem nemusí nutně znamenat nejnápadnější, a to navzdory faktu, že dosahuje úhlového průměru čtvrt stupně. Vlastně právě v tom tkví zakopaný pes: Tabulková jasnost NGC 7293 sice činí 7 mag, ale daná hodnota se vztahuje k bodovému objektu. Pokud ji „rozprostřeme“ na plochu o průměru 0,25°, může nás výsledek pěkně potrápit. Zvlášť na přesvětlené obloze totiž mlhovina dokonale splyne s hvězdným pozadím. 

Chcete-li ji spatřit, přesuňte se 1° na západ od Ypsilon Aquarii. Ideálně po­užijte dalekohled s velkým zorným polem a malým zvětšením, v němž mlhovina dostatečně vynikne. Postřehnete ji už v triedru s objektivy o průměru 50 mm, bude však vypadat jen jako rovnoměrné, mírně oválné zesvětlení oblohy. Ve větších přístrojích, obzvlášť s mlhovinovými filtry, rozpoznáte i prstencovou strukturu s potemnělým středem, skrz který prosvítají stálice v pozadí. 

Ve Vodnáři nelze opomenout ani planetární mlhovinu NGC 7009, přezdívanou Saturn. Na nebi ji hledejte 1° západně od hvězdy páté velikosti Ný Aquarii. V malém dalekohledu vypadá jako slabá rozostřená stálice; pokud si ovšem vezmete na pomoc přístroj s objektivem 10 cm, lépe však 15 cm, a nasadíte alespoň stonásobné zvětšení, promění se v drobnou elipsu s úhlovými rozměry 40″ × 35″ a s lehkým modrozeleným odstínem. Velké dalekohledy s objektivy o průměru 25 cm a víc pak ukážou i dvojici droboučkých výčnělků dlouhých asi 15″, které z ní vybíhají na východ a západ. Právě díky nim získala svou přezdívku, neboť připomíná Saturn s prstenci. V dosahu amatérských přístrojů je navíc i bílý trpaslík čili extrémně husté a horké jádro hvězdy, z níž se mlhovina zrodila. Na nebi má jasnost 11,5 mag, tudíž ho vytušíte už v přístroji s objektivem o průměru 12 cm.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vah, 23. října v 0:15 SELČ vstupuje do znamení Štíra.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nízko nad jihozápadem
• Mars –  viditelný ve druhé polovině noci
• Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Saturn – viditelný celou noc kromě rána
• Uran – viditelný celou noc
• Neptun – viditelný celou noc kromě rána

Zajímavé úkazy v říjnu 2024

• 6. října – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše (11°) na soumrakové obloze velmi nízko nad jihozápadním obzorem
• 7. října – úzký měsíční srpek poblíž Antara ze Štíra na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem
• 14. října – setkání dorůstajícího Měsíce a Saturnu na noční obloze; nejblíž (0,8°) si budou kolem 21:00 SELČ
• 18. října – setkání Marsu a Polluxe z Blíženců (5,6°) na nočním nebi
• 19. až 21. října – seskupení Měsíce, Jupitera, Plejád i Aldebaranu z Býka na noční obloze; 19. 10. mezi 20:00 a 23:00 SELČ projde Měsíc okrajem Plejád, v následujících dnech pak bude pozorovatelný poblíž Jupitera; směrem na východ níž nad obzorem bude viditelný i Mars
• 20. října – v noci nastane maximum meteorického roje Orionid
• 23. října – seskupení Měsíce, Marsu a Polluxe z Blíženců ve druhé polovině noci; v okamžiku východu nad severovýchodní obzor se tělesa shromáždí na ploše o průměru kolem 6°
• 26. a 27. října – ubývající Měsíc poblíž Regula ze Lva na ranním nebi
• 31. října – extrémně úzký srpek Měsíce poblíž Spicy z Panny za svítání těsně nad jihovýchodem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.