Noční obloha v říjnu: Částečné zatmění Měsíce a lov nebeské Ještěrky

V říjnu opanuje hvězdné nebe Jupiter: Najdeme ho v souhvězdí Berana a bude pozorovatelný po celou noc. Sekundovat mu bude druhý plynný obr našeho planetárního systému, Saturn ve Vodnáři. S ním se však rozloučíme již v ranních hodinách, kdy zmizí za jihozápadním horizontem. V té době už nám bude nad hlavou zářit poslední z nápadných planet říjnové oblohy, jasná jitřenka Venuše: 24. října přitom dospěje do největší západní elongace, kdy ji nalezneme v úhlové vzdálenosti 46° od Slunce a bude mít jasnost −4,5 mag. S tím se pojí také období její nejlepší viditelnosti na ranním nebi v letošním roce.

S tělesy Sluneční soustavy souvisí i dvojice mimořádných úkazů ve druhé polovině měsíce, a to maximum aktivity meteorického roje Orionid v noci z 21. na 22. října a částečné měsíční zatmění 28. října.

Utajené souhvězdí

Za objekty daleko za hranicemi naší Sluneční soustavy se tentokrát vypravíme do malého, nenápadného a také poměrně mladého souhvězdí Ještěrky. Na obloze jej totiž teprve roku 1690 vytyčil gdaňský astronom Johannes Hevelius. V říjnu Ještěrku naleznete ve večerních hodinách vysoko nad jihovýchodem: Pátrejte v oblasti chudé na jasné stálice, kterou ze severu ohraničuje výrazný obrazec souhvězdí Kefea a z jihu přední nohy okřídleného Pegase.

Kontury Ještěrky bohužel vytyčují pouze hvězdy čtvrté až páté velikosti. Není tedy divu, že pozorovatelé zmíněný kousek nebe zpravidla zcela minou a nechají se zlákat okolními souhvězdími, jež doslova překypují jasnými hvězdokupami a mlhovinami. Stačí však větší triedr, a prohlídka Ještěrky rázem získá na zajímavosti. Hodit se bude i správný katalog nebeských objektů, ideálně přehled vytvořený ve 30. letech minulého století švédským astronomem Perem Collinderem, který se zabýval studiem otevřených hvězdokup. Ty jsou totiž typické pro oblast Mléčné dráhy, jejíž nevýrazný okraj se vine i severním cípem Ještěrky.

Hromada hvězdokup

Collinderův katalog zahrnuje 471 položek a 452 z nich představují otevřené hvězdokupy, zatímco zbytek tvoří jejich kulové protějšky, hvězdné asociace a asterismy. Ve hvězdných mapách se dané objekty označují zkratkou Cr s pořadovým číslem a v Ještěrce se jich ukrývá hned pět. Zejména menší a řídké otevřené hvězdokupy s podobně jasnými stálicemi rozptýlenými na velké ploše dokážou oči pozorovatele dost potrápit a chvíli trvá, než objekt jako celek vyvstane proti hvězdnému pozadí. Důležitou roli tudíž hraje zejména dostatečně velké zorné pole, ideálně o několikanásobku úhlového průměru sledovaného cíle, v němž vás hledaná skupina hvězd snáz „udeří“ do očí.

S pozorováním začněte u otevřené hvězdokupy Cr 448 nebo také NGC 7243, která je díky jasnosti 6,2 mag ještě docela nápadná. Naleznete ji 2° a 41′ jihozápadně od stálice Beta Lacertae, viditelné pouhýma očima. V menších dalekohledech s objektivem o průměru kolem 50 mm a zhruba s desetinásobným zvětšením spatříte přibližně deset hvězd roztroušených na ploše o průměru asi 20′. Výkonnější přístroje přidají další tři desítky stálic, které při výraznějších zvětšeních spolehlivě vyplní celé zorné pole, nikoliv však rovnoměrně. Soustředěný pohled ukáže, že hvězdokupu protíná proluka bez jasnějších hvězd. Cr 448 tudíž obsahuje dva nápadné shluky stálic, takže vypadá jako dvojitá.

Řetízek stálic

Setrváte-li ve směru vytyčeném spojnicí Bety Lacertae a Cr 448, narazíte po dalších 3° a 47′ na otevřenou hvězdokupu Cr 444 alias NGC 7209. S hledáním vám pomůže oranžová hvězdička šesté velikosti HT Lacertae, nacházející se při jejím severním okraji. Cr 444 má sice oproti své předchozí „kolegyni“ o něco menší úhlový průměr a je zhruba o magnitudu slabší, přesto už v triedru spatříte asi 10–20 stálic. Pozornost upoutá zejména jejich shodná jasnost a také velké rozestupy, které umocňují dojem, že jde o řídkou hvězdokupu. Ve větších přístrojích se ovšem mlhavá „stafáž“ na pozadí promění v další hvězdy, s jasností jen 11–12 mag.

Ze zbývající trojice otevřených hvězdokup v Ještěrce – tedy Cr 449, Cr 445 a Cr 451 – dejte šanci poslední jmenované. Na rozdíl od prvních dvou, jež se nacházejí v severní části souhvězdí při hranici s Kefeem, ji totiž dohledáte o něco snáz: Stačí se vydat 41′ na východ od Bety Lacertae. Přesto je Cr 451 neboli NGC 7296 s úhlovým průměrem 4′ a jasností 9,7 mag ve světlých částech oblohy protkaných Mléčnou dráhou velmi obtížně rozpoznatelná. V dalekohledu s 80mm objektivem zůstane u protáhlé mlhavé skvrnky a v lepším případě uvidíte sotva rozlišitelný řetízek hvězd, spojujících dvě stálice desáté a deváté velikosti na severu a jihu.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vah, 23. října v 18:21 SELČ vstupuje do znamení Štíra.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na začátku října za svítání nízko nad východem
• Venuše – viditelná ráno vysoko nad východem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný po celou noc
• Saturn – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Uran – viditelný po celou noc
• Neptun – viditelný téměř celou noc kromě rána

Zajímavé úkazy v říjnu 2023

• 1. října – setkání Měsíce a Jupitera na noční obloze; nejblíž si budou 2. 10. v brzkých ranních hodinách, kdy je bude dělit asi 2,6°
• 2. a 3. října – seskupení Měsíce, Aldebaranu a Plejád z Býka na nočním nebi
• 6. října – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 10. a 11. října – setkání velmi úzkého měsíčního srpku, Venuše a Regula ze Lva na brzkém ranním nebi nad východem; 10. i 11. 10. budou tělesa na ploše o průměru asi 8°
• 18. října – zákryt Antara ze Štíra dorůstajícím Měsícem na denní obloze; začátek úkazu v 15:16 SELČ, konec v 16:30
• 18. října – úzký srpek měsíce poblíž Antara ze Štíra na večerním soumrakovém nebi těsně nad jihozápadem
• 21. října – v noci nastává maximum meteorického roje Orionid
• 23. a 24. října – setkání Měsíce a Saturnu na noční obloze; nejblíž si budou krátce po půlnoci z 23. na 24. 10., kdy je bude dělit asi 8°
• 24. října – Venuše v největší západní elongaci, 46° od Slunce
• 28. října – částečné zatmění Měsíce; začátek úkazu ve 21:35 SELČ, střed ve 22:14, kdy bude zakryto asi 10 % měsíčního disku, a konec ve 22:53
• 28. října – setkání téměř úplňkového Měsíce a Jupitera na nočním nebi; nejblíž si budou 29. 10. v ranních hodinách, v okamžiku západu za západní obzor, kdy je bude dělit asi 2,5°; nedaleko pozorovatelný i Aldebaran a Plejády z Býka
• 30. října – Měsíc mezi Aldebaranem a Plejádami z Býka na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ) na konci měsíce v SEČ. Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno