Noční obloha v prosinci: Cestu k hvězdným ostrovům vám ukáže Jupiter
Prosincová obloha přímo vybízí k průzkumu dvojice zvláštních galaxií. Cestu k těmto hvězdným ostrovům vám ukáže Jupiter
Putování po vánočním hvězdném nebi začneme poněkud netradičně v posledních hodinách noci, na ranní obloze nad jihovýchodem. Důvod je víc než jasný, a to doslova: V prosinci tam bude pozorovatelná nejnápadnější z planet, zářivá jitřenka Venuše. Nejdřív se objeví v souhvězdí Panny nedaleko výrazné stálice Spica a od 11. prosince se bude nacházet v sousedních Vahách.
Během druhého prosincového týdne se ke zmíněné dvojici přidá i ubývající srpek Měsíce, přičemž nejblíž se k Venuši ocitne ráno 9. prosince. O čtyři dny později pak nastane nov, což ocení zejména pozorovatelé létavic. V noci ze 14. na 15. prosince totiž vyvrcholí aktivita meteorického roje Geminid a díky potemnělému měsíčnímu kotouči i tmavé zimní obloze se naskytnou perfektní podmínky pro jejich sledování. Během hodiny bychom tak mohli zahlédnout i několik desítek jasnějších meteorů, a nevšední podívanou by mohlo zhatit snad jedině nevyzpytatelné počasí.
S pozorováním Geminid můžete začít už zvečera, současně s východem Blíženců coby jejich „domovského“ souhvězdí nad východní horizont. V téže době na nebi narazíte na dvě nápadné planety, a sice Saturn ve Vodnáři nad jihozápadem a Jupiter v Beranovi nad jihovýchodem. Obzvlášť se sledováním prvního zmíněného plynného obra byste neměli otálet, protože zapadne již ve večerních hodinách. Jupiter pak na obloze setrvá až do druhé poloviny noci a poslouží nám jako výchozí bod k putování za mnohem vzdálenějšími – a také slabšími – objekty.
Hvězdokupa či mlhovina? Galaxie!
Budete-li chtít uvedené cíle spatřit v plné kráse, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 20 cm, přestože jsou postřehnutelné i v menších přístrojích. Řeč je o dvou neobvyklých galaxiích, z nichž jedna sídlí v souhvězdí Velryby a druhá v Beranovi. Té nápadnější si v dalekohledu jako první povšiml Pierre Méchain roku 1780, přičemž se již o necelé tři týdny později stala 77. položkou soupisu mlhavých objektů Charlese Messiera. A zatímco pro Méchaina šlo o prostou mlhovinu, jeho kolega ji měl za hvězdokupu – snad kvůli mnohem bližším stálicím, které se před ni při pohledu ze Země promítají.
S ohledem na vizuální pozorování stojí za zmínku, že její spirální strukturu, dnes rozpoznatelnou již v přístrojích s objektivy o průměru kolem 30 cm, zaznamenali astronomové teprve v polovině 19. století – aniž by však rozuměli její pravé podstatě. Galaxie M77 neboli NGC 1068 se tehdy považovala za spirální mlhovinu, a že se jedná o shluk stamiliard hvězd, zjistili odborníci až o sedm dekád později.
Pohled přímo do srdce
Pro letošek lze k nasměrování k M77 využít jasný Jupiter. Vydáte-li se od něj na jihozápad, doputujete k Deltě Ceti v hlavě Velryby, tedy ke stálici čtvrté velikosti viditelné pouhýma očima. Následně pokračujte ještě 52′ na východ a v zorném poli vašeho dalekohledu se objeví okrouhlá mlhavá skvrnka s jasností 8,9 mag a s úhlovými rozměry 6′ × 7′, mírně protažená od severozápadu na jihovýchod. Například už v triedru 10 × 50 lze v jejím středu zaznamenat jasné bodové jádro, přestože mnohem zajímavější pohled se naskytne v přístrojích s objektivy o průměru 20 cm a více. V nich se totiž z bodového jádra stane nápadný plošný objekt, o nečekaně velkém úhlovém průměru kolem 2′ a s jasností zhruba 11 mag (viz Galaxie pana Seyferta).
Promění se přitom i okolní mlhavý galaktický disk: Bude zřejmé, že obsahuje 2–3 jasnější oblasti oddělené tmavými prolukami. Použijete-li pak zvětšení přibližně 170–200× a ještě větší dalekohled, zjistíte, že se uvnitř výrazného plošného jádra skrývá o něco jasnější objekt podobný hvězdě – a to už budete hledět do samotného nitra galaxie M77. Uvnitř jejího disku navíc začne být zřejmá spirální struktura, v podobě dvojice zakřivených ramen.
Dýňové semínko
Také druhý zmíněný hvězdný ostrov, NGC 772 v Beranovi, najdete poměrně snadno. Stačí se od Jupitera vydat opačným směrem než v předchozím případě, tj. na severozápad, a zastavit u stálice čtvrté velikosti Gama Arietis. Od ní se pak přesuňte 1° a 24′ na východ a budete u cíle.
Opět se jedná o spirální galaxii, nicméně od okrouhlé M77 se liší na první pohled. Zatímco u M77 se díváme téměř kolmo na rovinu disku, NGC 772 se vůči nám natáčí víc ze strany. I proto se ve větších dalekohledech jeví jako mlhavá skvrnka znatelně protažená od severozápadu na jihovýchod, s jasností 10,3 mag a s úhlovými rozměry 3′ × 5′. Její nejnápadnější část tvoří bezesporu jasné jádro, zasahující asi do desetiny průměru okolního mlhavého disku ve tvaru dýňového semínka. S velkým dalekohledem pak můžete zapátrat i po slaboučké průvodkyni, která má na atypickou galaxii zcela zásadní vliv.
Galaxie pana Seyferta
Seyfertovy galaxie představují skutečně zvláštní objekty, čehož si všimli už astronomové na počátku 20. století. Spektra zmíněných hvězdných ostrovů totiž nečekaně obsahovala velmi jasné emisní čáry. Americký astronom Carl Keenan Seyfert pak v roce 1943 zjistil, že uvedený typ galaxií spojuje také nesmírně jasné jádro. Dnes ho odborníci označují jako aktivní, protože silně září v široké oblasti elektromagnetického spektra: Jeho výkon se zpravidla vyrovná záření všech stálic daného ostrova! Příčina tkví v obří černé díře v centru aktivní galaxie, potažmo v superhustém a extrémně horkém akrečním disku, který ji obklopuje. Právě ten totiž tvoří zdroj nevídané aktivity jádra.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. prosince | 7 h 26 min | 15 h 46 min |
| 15. prosince | 7 h 41 min | 15 h 43 min |
| 31. prosince | 7 h 47 min | 15 h 53 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Střelce, 22. prosince ve 4:27 SEČ vstupuje do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Poslední čtvrt | 5. prosince | 23 h 54 min | 12 h 43 min |
| Nov | 13. prosince | 8 h 33 min | 15 h 42 min |
| První čtvrt | 19. prosince | 11 h 59 min | 23 h 48 min |
| Úplněk | 27. prosince | 15 h 50 min | 8 h 37 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – viditelný na začátku prosince večer nízko nad jihozápadem
- Venuše – viditelná ráno nad jihovýchodem
- Mars – nepozorovatelný
- Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě rána
- Saturn – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
- Uran – viditelný téměř celou noc kromě rána
- Neptun – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
Zajímavé úkazy v prosinci 2023
- 3. prosince – dorůstající Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
- 4. prosince – Merkur v největší východní elongaci, 21° od Slunce
- 8. a 9. prosince – seskupení úzkého měsíčního srpku, Venuše a Spicy z Panny na ranním nebi nízko nad jihovýchodem: 9. 12. Měsíc mezi Venuší a Spicou, tělesa shromážděna na ploše asi 12°
- 14. prosince – v noci nastává maximum meteorického roje Geminid
- 17. prosince – setkání měsíčního srpku a Saturnu na večerní obloze; nejblíž se k sobě ocitnou v okamžiku západu za jihozápadní obzor, kdy je budou dělit asi 4°
- 22. prosince – setkání Měsíce a Jupitera na nočním nebi; nejblíž se k sobě ocitnou po setmění, kdy je budou dělit zhruba 3°
- 24. prosince – Měsíc mezi Aldebaranem a Plejádami z Býka na noční obloze
- 27. a 28. prosince – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
- 30. a 31. prosince – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
