Noční obloha v lednu: Hledání Diamantového prachu

Na počátku roku 2024 ozdobí hvězdné nebe dva páry planet, jeden zvečera a druhý ráno. V prvním případě půjde o Saturn ve Vodnáři a Jupiter v Beranovi. Prstenci opásaný obr však bude zapadat už ve večerních hodinách a v průběhu ledna přestane být pozorovatelný. Na Jupiter pak budeme mít o poznání lepší výhled a v lednu jej nad obzorem spatříme po celou první polovinu noci.

Co se týká „ranního páru“, jako první se nad jihovýchodem v souhvězdí Štíra objeví velmi jasná jitřenka Venuše s −4 mag, pod níž bude viditelná i nápadná hvězda Antares. Již 4. ledna se ovšem zmíněná planeta přesune do sousedního Hadonoše, kde se setká s Merkurem. Nejmenší oběžnice Sluneční soustavy bude pozorování přístupná jen v první polovině ledna za svítání, přičemž na počátku měsíce bude vycházet zhruba dvě hodiny po Venuši, kdežto v polovině ledna už bude jejich východy dělit pouze hodina.

V prvních dnech roku 2024 také noční oblohu tu a tam protnou létavice z meteorického roje Kvadrantid. Jeho aktivita vyvrcholí v noci z 3. na 4. ledna a nejvíc meteorů zahlédneme v ranních hodinách, nicméně maximum přijde až během dne. Ve druhé polovině noci však pozorování zkomplikuje svit Měsíce den po poslední čtvrti. Z dalších úkazů stojí za zmínku setkání zemského souputníka s otevřenou hvězdokupou Plejády v Býku, do jejíž blízkosti Měsíc doputuje 20. ledna a dělit je budou pouhé 2°.

Carolinina růže

U otevřených hvězdokup pak klidně setrvejte, neboť zimní obloha jich nabízí přehršel. Ostatně velmi tmavé noci s jiskřivými stálicemi k jejich pozorování vyloženě vybízejí a krása dotyčných uskupení během nich obzvlášť vynikne.

Mezi ty nejnápadnější a úhlově největší, jimž to sluší zejména v menších dalekohledech s velkým zorným polem, patří již zmíněné Plejády v Býku alias M45, s nimi sousedící Hyády neboli Collinder 50 a rovněž Jesličky čili M44 v souhvězdí Raka. Poslední uvedená hvězdokupa je na rozdíl od Plejád a Hyád pouhýma očima hůř postřehnutelná a pod tmavou klenbou ji spíš vytušíte coby nezřetelnou mlhavou skvrnu, s úhlovým průměrem 1° a jasností 3,5 mag. V přístroji se pak rozpadne na několik desítek stálic zhruba s 6–7 mag, z nichž některé mají výrazný naoranžovělý odstín.

Minout byste rozhodně neměli ani NGC 7789 v Kasiopeji. Její pozorování už sice vyžaduje dalekohled, ale naleznete ji velmi snadno: Stačí se vydat necelé 3° na jihozápad od stálice druhé velikosti Beta Cassiopeiae viditelné pouhýma očima. V triedru 10×50 se NGC 7789 jeví jako nápadná, mírně zrnitá světlá skvrna o úhlovém průměru asi 0,3° a jasnosti 6,7 mag. S rostoucím průměrem objektivu se však postupně ukážou jednotlivé hvězdy, přičemž ty jasnější budou mít 11 mag a napočítáte jich několik desítek. Větší přístroje s objektivem o průměru alespoň 20 cm potom přidají více než stovku slabších stálic s 12–13 mag. Chcete-li jich spatřit maximum, zkuste použít tzv. boční vidění.

Zmíněnou mimořádně bohatou otevřenou hvězdokupu objevila roku 1783 Caroline Herschelová, sestra jedno z největších astronomů své doby Williama Herschela. Proto se NGC 7789 občas přezdívá Carolinina růže a celkový počet jejích hvězd se odhaduje přinejmenším na několik tisíc. Výjimečné je přitom i její stáří okolo 1,7 miliardy roků: Život většiny podobných objektů se totiž počítá spíš na desítky až stovky milionů let, než se postupně rozpadnou na jednotlivé stálice.

Řetízky stálic

Při cestě po nebeské klenbě byste neměli vynechat ani souhvězdí Blíženců. Obsahuje totiž asi půl tuctu nápadnějších otevřených hvězdokup, a máme-li vybrat jednu, pak rozhodně půjde o M35 neboli NGC 2168. Narazíte na ni 1,5° severovýchodně od hvězdy 1 Geminorum, postřehnutelné pouhýma očima: V menších triedrech bude M35 vypadat jako zrnitá skvrna s jasností 5,1 mag a s úhlovým průměrem 0,5°, v níž probleskuje několik osamocených stálic – zejména pokud opět použijete boční vidění.

Větší dalekohledy ji pak rozloží na značný počet slabších, místy zlehka naoranžovělých hvězd. Při malých zvětšeních se tak M35 jeví jako hustý a kompaktní objekt. Za povšimnutí stojí i řetízek stálic táhnoucí se při jejím severovýchodním cípu. A naopak na jihozápadním okraji zapátrejte s velkým přístrojem po další, tentokrát o poznání menší a slabší „otevřence“ NGC 2158. Dosahuje úhlového rozměru 4′, jasnosti 8,6 mag a od M35 ji na nebi dělí jen 25′.

Poslední otevřená hvězdokupa z našeho výčtu, M37 neboli NGC 2099, se promítá do souhvězdí Vozky. Leží ve vrcholu trojúhelníku, jehož základnu tvoří spojnice stálic Beta Tauri a Théta Aurigae, přesněji řečeno se nachází 2° jihovýchodně nad uvedenou spojnicí. V triedru 10×50 zůstane u mlhavé okrouhlé skvrny s úhlovým průměrem 0,3° a s jasností 5,6 mag, nicméně o něco větší přístroj ji rozloží na značný počet hvězd, z nichž ty nejnápadnější dosahují deváté velikosti. Nikoliv náhodou jí astronomové přezdívají Diamantový prach…

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 20. ledna v 15:07 SEČ vstupuje do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině ledna ráno nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná ráno nízko nad jihovýchodem
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný v první polovině noci
• Saturn – viditelný večer nad jihozápadem
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2024

• 3. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2024, ve vzdálenosti 147,1 milionu kilometrů
• 3. ledna – v noci nastává maximum Kvadrantid; větší aktivitu meteorického roje lze očekávat v ranních hodinách 4. ledna
• 5. ledna – ubývající Měsíc poblíž Spicy z Panny ve druhé polovině noci
• 7. až 9. ledna – seskupení úzkého měsíčního srpku, Venuše, Merkuru a Antara ze Štíra před svítáním nízko nad jihovýchodem; nejblíž si tělesa budou 8. 1. (Měsíc napravo od Venuše a Antara) a 9. 1. (Měsíc mezi Venuší a Merkurem)
• 12. ledna – Merkur v největší západní elongaci, zhruba 24° od Slunce
• 14. ledna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Saturnu (4°) na podvečerní obloze
• 15. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku a Neptunu (2°) na večerním nebi, Neptun viditelný pouze v dalekohledu
• 18. ledna – setkání Měsíce v první čtvrti a Jupitera (2°) v první polovině noci
• 19. ledna – setkání dorůstajícího Měsíce a Uranu (2,5°) v první polovině noci
• 20. ledna – seskupení Měsíce, Plejád a Aldebaranu z Býka na noční obloze; nejblíž (2°) bude Měsíc Plejádám brzy v podvečer
• 24. ledna – téměř úplňkový Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 27. ledna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno