Nizozemská královna Juliána skončila ve spárech prohnané léčitelky

Greet Hofmansové – „zázračné léčitelce“ se přezdívalo Rasputin v sukních. Nejenže princeznu neuzdravila, ale začala ovlivňovat i královniny politické názory. Ale vraťme se na začátek… Když čekala Juliána, tehdy ještě korunní princezna, své čtvrté dítě, prodělala zarděnky. V důsledku toho se v roce 1947 nejmladší dcerka narodila téměř slepá. Díky lékařské péči a brýlím se její zrak nakonec zlepšil natolik, že mohla chodit do školy a žít relativně normální život. Zpočátku však situace nebyla zdaleka tak optimistická…

Vymodlené dítě

Princezna Juliána Nizozemská byla jedinou dcerou vládnoucí holandské královny Vilemíny I. a jejího manžela prince Heinricha z Mecklenburgu a Schwerinu. I když se panovnice snažila vytvořit šťastný domov, při jejím pracovním vytížení to prakticky nešlo. Manželské soužití komplikovala princova představa o tom, že v soukromí bude hlavou rodiny on. Jak naivní a nereálné! Heinrich nedisponoval v Nizozemí žádnou mocí a Vilemína se postarala, aby to tak zůstalo. Situace prince deprimovala. Tak si to nepředstavoval!

Nepomáhal ani tlak na zajištění následníka trůnu. Vilemína několikrát potratila, předčasně také porodila mrtvého chlapečka. Už si zoufala a nevěřila, že by mohla přivést na svět živé dítě. Situaci nakonec zachránila Juliána. Přišla na svět po mimořádně těžkém porodu, ale živá a zdravá.

Hýčkaný jedináček

Měla se narodit na tatínkovy narozeniny připadajících na 19. dubna. Přišla však na svět až o 11 dní později – 30. dubna 1909. Dodnes je tento den nazýván Dnem královny a každoročně se slaví jako hlavní nizozemský svátek.

Po dalších dvou potratech v roce 1912 se museli Vilemína s Heinrichem smířit se skutečností, že budoucího nizozemského krále nezplodí. Juliána ale byla zdravé a silné dítě a podle matky vynikala ve vývoji nad ostatními vrstevníky. Rodiče jí vytvořili láskyplné prostředí a trávili s ní co nejvíce času. Odmalička ale vyžadovala i přítomnost ostatních dětí.

A tak zvali rodiče do královského paláce četné kamarády. V Haagu pro ni dokonce nechali vytvořit speciální třídu, v níž se od šesti do desíti let vzdělávala společně s vybranými dívkami stejného věku. Později se princezna vzdělávala pod dohledem soukromých učitelů. S mladými dívkami z různých sociálních vrstev se ale setkávala na táborech.

Hledá se ženich

Krátce po oslavě jejích osmnáctin uvedla matka Juliánu do Státní rady jako svou nástupkyni a budoucí vladařku. Juliáně začala i vysokoškolská studia. Na univerzitě v Leydenu si pod pseudonymem zapsala sociologii, ekonomii, základy práva a religionistiku. V roce 1930 pak získala čestný doktorát z literatury a filozofie, aniž by vykonala zkoušky.

Teď hlavně rodiče řešili, za koho dceru provdají. Nesnadný úkol! Ženichem korunní princezny se nemohl stát jen tak někdo. Musel to být svobodný protestantský princ a žádný takový se do svatby s nepříliš atraktivní Juliánou zrovna nehrnul. Ambiciózní Vilemínu popouzelo, že její sedmadvacetiletá dcera stále zůstává svobodná. Lov nakonec díky jejímu obchodnímu talentu vyšel. Za zády Juliány jí budoucího manžela prostě koupila!

Svatba a děti

Onou trofejí byl německý princ Bernhard z Lippe-Biesterfeldu, synovec posledního vládnoucího knížete rodu. Tento vystudovaný právník se ukázal jako dobrý obchodník. Nechtěl dopadnout jako tchán princ Heinrich z Meck­lenburgu. Poučil se. A v jednáních nakonec uspěl. Bernhard se stal Juliániným oficiálním snoubencem s titulem nizozemského prince a oslovením Královská výsost. Tento zajímavý mladý muž žil v mládí bezesporu netradičním životním stylem. Juliána se do něj bezhlavě zamilovala – na celý život. S věrností Bernarda už to bylo horší.

Díky slídícím bulvárním novinářům se vztah už nedal déle tajit, a tak královna Vilemína 8. září 1936 oznámila dceřino zasnoubení a chystanou svatbu. Princ jako Němec s nacistickou minulostí si u Holanďanů moc nešplhl! Sice se vzdal německého občanství, ale členství v NSDAP a vojenskou špionáž pro Luftwaffe mu nikdo neodpáral. Za svatební den si Juliána zvolila 7. leden 1937, což byl výroční den svatby jejích prarodičů.

V lednu 1938 se manželům narodila dcera Beatrix, budoucí nizozemská královna, a v srpnu 1939 pak druhá dcera Irena. Když v květnu 1940 Německo napadlo a obsadilo Belgii, Nizozemí a Lucembursko, uprchla Juliá­na i s rodinou za hranice – nejprve do Londýna a pak do bezpečnější Kanady. V exilu pak přišla na svět třetí dcera Margrit.

Moderní královna

V prvních poválečných letech se Juliána plně věnovala povinnostem korunní princezny. Spolu s manželem navštěvovala nejvíce postižené části Nizozemí. Od svatby uplynulo už deset let, když se v únoru 1947 narodila poslední, čtvrtá dcera – princezna Marie Christina, zvaná Marijke. Protože ale budoucí panovnice během těhotenství prodělala zarděnky, přišla Marijke na svět téměř slepá.

Aby toho nebylo málo, už vážně nemocná královna Vilemína oznámila v květnu 1948, že hodlá abdikovat. A tak se 4. září 1948 stala Juliána nizozemskou královnou. Snažila se monarchii zmodernizovat, radikálně rušila všechny přežitky spojené s minulostí. Zakázala provádění pukrlat a dvorských poklon, nepřipustila, aby její manžel chodil podle protokolu krok za ní. Vždy kráčeli vedle sebe. Každoročně zvala své zaměstnance o Vánocích na horkou čokoládu a spolu s dcerami obsluhovala. Během své vlády se neustále zajímala o život prostých lidí, pořádala charitativní akce. Na zasedání s ministry chodila vždy důkladně připravená. Stala se oblíbenou i respektovanou panovnicí. Přesto na začátku vlády málem ohrozila monarchii…

Léčitelka

Jen několik týdnů po korunovaci si královský pár pozval do paláce Greet Hofmansovou, ženu s renomé „zázračné léčitelky“. Proslulá esoterička už při prvním setkání slíbila, že může poloslepé princezně Marijke pomoci. Nelze se divit, že jí královna uvěřila. Mezi oběma ženami vzniklo intenzivní přátelství, které téměř rozbilo Juliánino manželství a málem ohrozilo nizozemskou monarchii.

Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv. Pokoušela se dokonce ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Situace na dvoře se vyostřovala a vláda ustavila zvláštní komisi k řešení celého problému. Doporučení, že Hofmansová a její pomocníci musejí být bezodkladně propuštěni z královských služeb, narazilo zprvu na Juliánin odpor. Teprve když Hofmansové chodily dopisy hrozící jí násilím, královna nerada ustoupila a s léčitelkou se rozloučila. Tajně s ní ale udržovala styk až do její smrti.

K tomuto malému faux-pas ale došlo na samém začátku Juliánina panování. Další léta ukázala, jak moudrou a oblíbenou panovnicí se Juliána stala. Na konci sedmdesátých let si už uvědomovala, že ji opouštějí síly. Uznala, že si potřebuje odpočinout. A tak 30. dubna 1980 – v den svých 71. narozenin – po dvaatřiceti letech abdikovala ve prospěch své nejstarší dcery Beatrix. Závěr života strávila v paláci Soestdijk, kde krátce před svými 95. narozeninami zemřela v kruhu své rodiny… 

Zázračná léčitelka

Greet Hofmansová prožila neradostné dětství. Pocházela z nuzných poměrů, a tak nemohla studovat. Pracovala jako pokojská, a když její matka ochrnula, vedla i domácnost. Matčina nemoc podnítila Greetin zájem o filozofii, teosofii a později o esoteriku a spiritismus. Na radu holandského spiritisty Exlera to zkusila jako léčitelka. Obraceli se na ni lidé s psychosomatickými příznaky a údajně díky jejímu uklidňujícímu vlivu cítili úlevu. Jak rostlo její renomé, rozrůstala se i její klientela. Pak ji někdo doporučil princi Bernhardovi a princezně Juliáně. Přes nemocnou dívenku se Greet povážlivě sbližovala s její matkou. Ta jí bezmezně věřila, i když dcerce prakticky nepomohla. Jednu dobu měla Greet v paláci dokonce svůj vlastní pokoj…