Neznámé dějiny zdobení kůže: Tradiční tetování Maorů a japonské jakuzy

V kultuře Maorů, domorodců Nového Zélandu, má tetování zvané „ta moko“ několik významů. Ti, kteří ho přijali, patřili historicky mezi společensky vyšší třídu. Jeho vytvoření navíc představovalo důležitý mezník mezi dětstvím a dospělostí a doprovázely jej mnohé obřady a rituály. Další významná role tkvěla ve zvýšení sexuální přitažlivosti: Muži tak moko tradičně nosili na tvářích, hýždích a stehnech, zatímco ženy na rtech a bradách. 

Zánik a vzkříšení

Maorští tatéři používali řadu dlát z albatrosové kosti s rukojetí a paličku. Barvivo na tělo získávali z houby parazitující na housenkách, zatímco tmavší barva na obličej pocházela ze spáleného dřeva. Využívaly se také saze z pálené gumy smíchané s tukem. Látka se pak nanášela ťukáním do dláta, což představovalo – stejně jako u Japonců – velmi bolestivý proces. 

Koncem 19. století začalo moko upadat, společně s měnícím se způsobem života. Největší ránu tatérům zasadila snaha vlády vymýtit tradiční léčebné postupy a obřady. K obnovení tradice, coby vyjádření kulturní identity, došlo až koncem 20. století, kdy se popularita moko vrátila. Ačkoliv dnes vzniká většina zdobení pomocí elektrických strojků, někteří tatéři znovu sáhli po dlátech. Dřív šlo sice kvůli infekci o velmi rizikový postup, ale moderní medicína většinu jeho nevýhod eliminuje.

Kultura ukrytá ve stínech

Příslušníci tradiční japonské zločinecké organizace jakuza, kterou charakterizuje obchod s drogami a prostituce, se mohou „pyšnit“ tetováním po celém těle. Zdobení vzniká specifickou technikou zvanou „irezumi“ a Japonci zmíněné umění pilují po staletí.

Irezumi je metoda nejen časově náročná – obrazec pokrývající celé tělo zabere stovky hodin –, ale také velmi bolestivá. Vzory se vytvářejí ručně a speciální inkoust nara se nevpichuje jedinou jehlou, nýbrž pomocí „štětce“ sestávajícího z dřevěného držadla a několika kovových jehel svázaných hedvábnou nití. Typické tetování zobrazuje scény z mytologických příběhů a mezi charakteristické znaky patří drak, květ, bouřící moře či horská krajina.

Silou pomáhat slabým

Členové jakuzy se netetují, aby dokazovali svou mužnost. Demonstrují tak, že jsou dost silní, aby dokázali pomoct slabším. Svým zdobením se však na veřejnosti nechlubí. Jak říká tatér známý pouze jako Horijoši, tetování zůstává v Japonsku tabu, což ovšem zároveň představuje důvod, proč je zmíněná kultura tak krásná: „Světlušky lze spatřit pouze v noci, protože jejich krása je vidět jen ve tmě. Jakmile se něco stane módním, přestane to být fascinující. Proto v Japonsku oceňujeme tetování, která nevidíme. Myslíme si o nich, že jsou krásná. Japonská kultura spočívá v ukrývání se ve stínech.“