Nezbytná součást kuchyně: Malý atlas středomořského koření
Především ve Středozemí se druhy z čeledi hluchavkovitých, které mají vonné, aromatické listy či nať a rostou volně v přírodě, používají jako koření. Jsou součástí typické kuchyně všech středomořských států a neumíme si bez nich představit ani naše vaření.
Nať slouží jako koření (oregano) na pizzu, je součástí provensálského koření. V léčitelství se využívá pro aseptické a protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání, uvolňuje hladké svaly a zvyšuje vyměšování žluči. Používá se také na obklady a osvěžující koupele. Nať se dříve využívala k barvení vlny. Slouží také jako bohatá včelí pastva. (foto: Wikimedia Commons, Ivar Leidus, CC BY-SA 3.0)
Výška: až 90 cm Barva květu: fialová Rozšíření: Azory, Kanárské ostrovy, severní Afrika, Evropa, Malá Asie, Kavkaz, střední Asie, Čína Ekologie: Křoviny, řídké suché lesy, lesní lemy
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Sušené i čerstvé listy se používají při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb. Jsou součástí rajských omáček, hodí se k aromatizaci olejů a octa. Používá se i do směsí, například provensálského koření.
Pomáhá lepšímu trávení, působí proti nadýmání, zlepšuje vylučování žluči. Také se doporučuje při nízkém krevním tlaku. Ve větším množství ovšem může být jedovatý, působí abortivně.
Silice se využívá k aromatizaci šamponů, mýdel či kolínské. Společně s levandulí se vkládá do šatníků jako ochrana proti molům. V teplejších oblastech často slouží v zahradách jako nízký živý plot. Je medonosný. Patří mezi svatební symboly a je také považován za magickou rostlinu, která údajně podporuje mládí, lásku, věrnost, štěstí a dlouhý život. (foto: Wikimedia Commons, H. Zell, CC BY-SA 3.0)
Výška: až 2 m Barva květu: bledě modrá Rozšíření: Středozemí, zplanělý v Makaronézii a na jihu USA Ekologie: středozemní stálezelené křoviny
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Jako koření se používají čerstvé nebo sušené listy. Hodí se hlavně k pečenému vepřovému a telecímu masu, přidává se do omáček. Koření se jí sýry, je součástí grilovacích kořeninových směsí.
V minulosti byla považována za všelék, dodnes se využívají její protizánětlivé, antibakteriální účinky. Doporučuje se při nachlazení a zánětech dýchacích cest, při zánětech a krvácení v ústní dutině. Působí proti průjmům a nadměrnému pocení. V ČR se pěstuje v klášterních zahradách nejspíše již od 9. století. (foto: Wikimedia Commons, Amos Doyle, CC BY-SA 4.0)
Výška: 70 cm Barva květu: modrá Rozšíření: Původní nejspíše v Itálii a na Balkáně, rozšířila se do celého Středomoří a Malá Asie. Ekologie: křoviny, lesní lemy, ruderální stanoviště
Majoránka zahradní (Origanum majorana)
Slouží pro dochucení polévek a omáček a zabijačkových specialit. U nás se běžně přidává do bramboráků a bramboračky, vhodná je i do pokrmů z luštěnin.
Povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí proti nadýmání. Má tišící vliv na nervovou soustavu, používá se proto při rozčilení a stresu. V magii se s ní léčí lidské žaly včetně nešťastné lásky. Pěstuje se od starověku, dnes je běžná po celém světě. (foto: Wikimedia Commons, Dobromila, CC BY-SA 4.0)
Výška: 50 cm Barva květu: bílá nebo růžová Rozšíření: Středozemí, původně od Španělska až po Řecko Ekologie: otevřená místa v porostech stálezelených keřů
Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)
Používá se k ochucování pečeného masa, polévek, omáček, salátů, nakládané zeleniny, paštik a nádivek do drůbeže. Je rovněž přísadou při výrobě likérů a ochucování octu či oleje.
V léčitelství se používá pro diuretické účinky, je účinný proti zánětům. Mírní trávicí obtíže, zejména nadýmání. Působí antibioticky, proto se používá jako kloktadlo a při zánětech dýchacích cest. Známý je od starověku, u nás se pěstuje od raného středověku v klášterních zahradách. (foto: Wikimedia Commons, Hélène Rival, CC BY-SA 4.0)
Výška: 70 cm Barva květu: modrá až fialová Rozšíření: původní areál nejistý, roste od Středozemí po Kavkaz. Ekologie: roste na slunných a suchých kamenitých stráních a skalních stepích
Mezi rostliny z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří byliny, keře v tropech, liány i stromy. Mají širokou paletu sekundárních metabolitů (produktů látkové přeměny), jako jsou iridoidy, fenolické glykosidy, monoterpenoidy, seskviterpenoidy a dále flavonoidy. Některé druhy obsahují i alkaloidy a kyanogenní glykosidy. Proto mezi hluchavkovitými existuje celá řada léčivek a samozřejmě i rostlin aromatických, které se staly trvalou součástí naší kuchyně.