Neurovědci potvrzují: Babičkovská láska opravdu existuje
Že babičky milují svá vnoučata nejspíš málokoho překvapí. Neurovědci nyní dokázali tuto babičkovskou lásku změřit
V roce 1997 přišla profesorka Kristen Hawkesová z Univerzity v Utahu s tzv. „teorií babiček“. Podle této teorie byly babičky jedním z hlavních důvodů, proč v evoluci došlo k výraznému prodloužení života lidí. Ženy ve vyšším věku pomáhaly dcerám a snachám, které mohly tak mohly mít děti v kratších intervalech. Babičky takto měly předat „geny dlouhověkosti“ většímu počtu potomků a život lidí se z generace na generaci prodlužoval.
Dlužno dodat, že tato evoluční teorie vědců z Utahu vysvětlující postupné prodlužování života během evoluce, je podle řady odborníků kontroverzní. Podle některých vědců je nedostatek hypotézy v tom, že nezahrnuje účast otců. Kritizován je také fakt, že nezohledňuje postupné zvětšování mozku, lov velké zvěře a další faktory, které podle vědecké většiny hrály v minulosti našich předků významnou roli.
Pátrání po babičkovských emocích
Neurovědec a antropolog James Rilling z americké Emory University se na tuto problematiku podíval z trochu jiného úhlu. Rilling se svými kolegy použil zařízení pro funkční magnetickou rezonanci a skenoval s ním mozky 50 babiček. Součástí experimentu byly i snímky různých lidí, které dobrovolnice během vyšetření sledovaly. Na obrázcích byla vnoučata sledovaných subjektů (ve věku 3 až 12 let), neznámé děti, vlastní děti a neznámí dospělí.
Ukázalo se, že když babičky sledovaly snímky vlastních vnoučat, magnetická rezonance u nich vykázala intenzivní zapojení nejen empatických, ale i emočních okruhů v mozku. Babičky se podle badatelů dokáží doslova vcítit do svých vnoučat. Když babičkám ukázali obrázky jejich dospělých dětí, tedy rodičů vnoučat, mozek babiček opět zapojil empatii, už ale nedocházelo k tak silné emoční reakci.
TIP: Spánek řízený evolucí: Proč mnoho starších lidí vstává tak brzy?
Podle Rillinga šlo o první výzkum tohoto druhu, který se zaměřil na „babičkovský“ mozek. Výsledky podle něj potvrzují, že babičky mají vnoučata v hlavě a dovedou se s nimi naladit na podobnou emoční vlnu. Rilling dokonce uvádí, že řada babiček si svou roli užívá více než svou dřívější roli matky.
