Nešťastný Ludvík Karel: Proč se francouzský dauphin stal obětí krvavé revoluce?

Může neduživé dítě ohrozit krvavou mašinu francouzské revoluce? Ale jistě! Alespoň si to mysleli ti, kteří nad nešťastným synem popraveného Ludvíka XVI. vynesli ortel

18.02.2018 - Vendula Hrnčířová



Velká francouzská revoluce francouzskou královskou rodinu zcela zničila. Nejdřív revolucionáři popravili krále Ludvíka XVI. (21. 1. 1793), o pár měsíců později na popravišti stanula i jeho manželka Marie Antoinetta (16. 10. 1793). Ve věži zvané Templ pak zůstaly uvězněny jejich dvě děti: dcera Marie Terezie Charlotta, zvaná Madame Royale, a syn, následník trůnu, dauphin Ludvík Karel. Jejich osud byl více než nejistý…

Když gilotina setne jeho rodiče, je Ludvíku Karlovi osm let. A definitivně se probouzí ze zlatého snu svého dětství.

Udal vlastní matku

Ostatně za poslední čtyři roky si na to mohl zvyknout. Poté, co královskou rodinu zatkli při pokusu o útěk ze země, žil s matkou a sestrou v domácím vězení. Pak jej však od Marie Antoinetty odtrhli. Směla jej vídat jen hodinu denně. Prý aby zapomněl na své bývalé postavení! Poté revolucionáři zakážou i tyto krátké návštěvy. To už urozené děti pobývají ve zdech věže zvané Templ.

Netrvá dlouho a tajní příznivci království dauphina prohlásí za nového panovníka Ludvíka XVII. To ještě zostří přísné zacházení s královským vězněm. Je vyslýchán a zachová se jako vyděšené rozmazlené dítě. Svým věznitelům odkývá vše, co mu naznačí. Ublížit to má samozřejmě Marii Antoinettě. Chlapec dosvědčí, že jej učila nejrůznějším neslušnostem. Život si tím však stejně nezachrání. Jeho osud má revoluce pevně v rukou.

Špína a bolest

Všichni jej teď oslovují pouze Karle. Nikdo nesmí ani náznakem zmínit jeho rodový původ. Zbytek svých dní stráví Ludvík v úděsných podmínkách. Osamocený, ve špíně a bolestech. Jeho dozorcem je švec Antoine Simon. Má dohlédnout na chlapcovu „občanskou“ převýchovu. Simon je však nejen jakobín ale hlavně primitiv. Chlapce psychicky i fyzicky týrá, navykne ho také na alkohol.

Není divu, že od května 1793 malý Ludvík vážně churaví. Neustále k němu míří lékaři, v lednu 1794 však návštěvy ustávají. Co se stalo? Vždyť zemřít měl chlapec dle prohlášení revolucionářů až roku 1795! Byla to jen lest. Ludvík ve skutečnosti opravdu v prvních dnech nového roku umírá. S největší pravděpodobností jej skosila úplavice. A jaké pocty se dostane chladnoucímu tělu následníka trůnu? Je vhozen do hromadného hrobu!

Když trpí jiní

Věznitelé jsou vyděšení, ale i s touto možností počítali. Zhoršující se dauphinův stav jim poskytl čas na rozmyšlenou. Do Templu okamžitě míří dvojník! V té době také Antoine Simon skládá svou funkci vychovatele. Bojí se prozrazení podvodu? Obává se, že by jej revoluční výbor obětoval a svedl na něj vinu za dauphinovu smrt? Jenže revolucionáři se skandálu bojí úplně stejně. Jediné řešení vidí v předstírání, že se nic nestalo. Dětských dvojníků prý povolali hned několik!

I proto je domnělý Ludvík izolován ve zvláštní potemnělé cele. Ke konci života prý vězněný hoch zešílel a přestal úplně mluvit. Nebo jej k tomu násilím přinutili, aby neprozradil svůj skutečný původ? Tělo má nedobrovolný „královský“ vězeň pokryté vředy a strupy.

Záchrana? Pozdě

V červnu roku 1795 však hodlá rakouský císařský dvůr ověřit dauphinovu totožnost. I proto, že jej chce z vězení vykoupit pomocí zajatců. Revolucionáři musí krále urychleně „pohřbít“. Ať už to byl kdokoli, poslední králův dvojník 8. června roku 1795 náhle umírá. Za oficiální příčinu smrti je označena kostní tuberkulóza. Vždyť na podobnou chorobu zemřel i Ludvíkův starší bratr. I toto tělo putuje do masového hrobu.

TIP: Dámská stránka Versailles: Jak si žil slavný zámek za dob Marie Antoinetty?

Ani složité zastírací manévry však neodvrátí zvěsti, že ve skutečnosti zemřelo jiné, podstrčené dítě. A vyrojí se nejrůznější teorie. Dauphin byl prý osvobozen a žije někde skryt. Že by ho dali na vychování do nějaké revoluci oddané jakobínské rodiny? Nebo jej snad tajně osvobodili přívrženci monarchie? Okamžitě se našli podvodníci, kteří se za Ludvíka XVII. začali vydávat. Údajně jich byly stovky! Jeden z nich byl dokonce indiánský míšenec. U drtivé většiny se na podvod rychle přišlo, jen čtyři z „lži-ludvíků“ strhli na svou stranu větší počet příznivců.

  • Zdroj textu

    Otazníky historie

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci