Malý hmyz s velkým srdcem. I tak by se daly nazvat mšice, které riskují vlastní život, aby zachránily hnízdo – obecné blaho je pro ně navzdory Darwinovým teoriím důležitější.
Tento nesobecký přístup vypozorovali vědci hned u několika druhů mšic. Osvojili si jej tzv. „vojáci“, kteří v případě ohrožení hnízda přestanou věnovat pozornost vlastnímu rozmnožování a začnou bránit celé společenství před útočícími vetřelci. Pokud je hnízdo narušené, neváhají obětovat většinu své tělesné tekutiny, která v podobě lepkavé hmoty tvoří až dvě třetiny jejich hmotnosti, a použít ji jako účinnou záplatu.
Takové stmelování hnízda je riskantní, protože při něm mnohé mšice přijdou o život. Bez těchto obětí by se však hnízdo mohlo rozpadnout nebo by bylo vypleněno predátorem.
Altruistické mšice
Vědce z londýnské univerzity Royal Holloway zajímalo, zda altruistické chování mšic může být vytlačeno „sobeckým“ přístupem invazivních druhů, které se zabydlují v postavených hnízdech, nepřispívají k jejich údržbě a rychle se rozmnožují. Průměrně tvoří tito vetřelci 25 % obyvatel hnízda. Vědcům se podařilo zjistit, že jejich přítomnost sice sníží výskyt přátelského chování, ale že ani vysoké procento přistěhovalců nezpůsobí celkový kolaps zavedených společenství.
TIP: Vetřelec v mravenčím hnízdě: Nesnadné soužití mravenců s cvrčíky
Podle vedoucího studie Johna Brydena je to skutečně překvapivé zjištění: „V tak tvrdém konkurenčním boji o útočiště vypadá pomoc druhým jako nerozumné jednání.“
Vědecký tým vytvořil v rámci svého výzkumu speciální matematický model komplexně zachycující životní cyklus mšic. Model je podle Brydena možno použít i při studiu sociálního chování jiných zvířat, které snad časem povede i k lepšímu pochopení lidského společenství.
