Nesmrtelní mikrobi ze Sibiře: Jak velkou hrozbu představují tisíce let zmražené viry?

Některé živé organismy jako by měly patent na nesmrtelnost: Želvy se dožívají věku až kolem 200 let, paryby zvládnou i přes 300 a jistým měkkýšům nedělá problém přetrvat více než půl tisíciletí. Ještě většími přeborníky v dlouhověkosti jsou však stromy, u nichž se v některých případech měří věk dokonce na celá tisíciletí. 

Starší než člověk

Přesto existují formy života, pro které představují tisícovky let jen pouhý okamžik. Jedná se o miniaturní mikroby, kteří byli objeveni v sibiřském permafrostu (viz Věčně zamrzlá země) v roce 2014, a rozhodně nejsou jen „těsnými“ rekordmany – například borovici dlouhověkou s nejvyšším ověřeným stářím 5 068 let překonávají stonásobně. Přesnější zařazení těchto Metuzalémů živého světa zní aktinomycety: Jedná se o bakterie tvořící součást půdních společenstev, které se účastní rozkládání organických látek, napomáhají koloběhu uhlíku a podílejí se na tvorbě humusu. 

O tom, že se ve zmrzlých ekosystémech sibiřského permafrostu mohou nacházet různé extrémně staré a dosud živé formy organismů, vědci věděli. Nicméně stáří 400 000 až 600 000 let naměřené u objevených aktinomycet vyrazilo dech i otrlým badatelům: Zmíněné bakterie byly totiž živé už v době, kdy ještě neexistovali srstnatí mamuti nebo nejstarší zástupci druhu Homo sapiens. Dokonce ani člověk neandertálský ještě nemusel žít, protože jeho nejstarší fosilní pozůstatky jsou datovány asi do doby před 450 tisíciletími.

Tisíce let spánku

Aktinomycety však nejsou jediným pokladem, který pomyslná sibiřská „lednička“ vydala. Z její zmrzlé půdy byl vysvobozen také dosud největší známý virus, který dostal jméno Pithovirus sibericum. Jeho virová částice (virion) měří 1,5 mikrometru, takže je o celou polovinu větší než druhý největší známý virus z čeledi pandoraviridae a běžné viry překonává ještě mnohem více. Stáří tohoto mikroorganismu činí asi 30 000 let, takže pamatuje zlaté časy huňatých mamutů z poslední doby ledové.

TIP: Konec lidstva 5× jinak: Vyhladí nás geneticky upravené viry?

Virus byl objeven v mrtvých tělech měňavek uchovaných v sedimentech z období pleistocénu (zahrnuje zhruba posledních 2,6 milionu let), které ležely zakonzervované pod 30 metry promrzlé půdy. Vzhledem k tomu, že po rozmrazení začal být opět aktivní, objevily se obavy, že roztávající a civilizací mechanicky rozrušovaný permafrost může představovat nebezpečí pro celou lidskou populaci. Obří viry jsou sice pro člověka neškodné, ale existuje možnost, že by nějaký dosud neznámý agresivní druh mohl být v budoucnu takto aktivován a „vypuštěn“ do světa. Ať už se podobného scénáře máme obávat nebo jej s klidem zamítnout, jedno je jisté: Sibiřský permafrost ještě zdaleka neodhalil všechna svá tajemství, a tak se může lidstvo nejspíš nač těšit i v příštích letech a desetiletích.