Nepálský národní park Čitvan: Sloní stáda v podhůří Himálaje

Přesun z Káthmándú k branám národního parku Čitvan může trvat šest či sedm hodin. Čas na nepálských cestách totiž plyne jinak, než je našinec zvyklý: První hodinu strávíte pokusem o vymanění se z notoricky ucpaných káthmándských ulic, potom začnete stoupat do kopce a naskytne se vám výhled na krásné hory, načež na sebe veškerou pozornost strhne dravá řeka Trishuli: Klikatí se podél silnice a svou nespoutaností dává do značné míry najevo, že Nepál stále ještě představuje krajinu pod nadvládou přírody.

Horské vrcholky se však postupně ztratí a výhled zaujme rozlehlá rovina Teraje, jejíž nadmořská výška kolísá mezi 50 a 300 metry, přičemž rozlohou mírně překonává Belgii. Představa, že se do Nepálu jezdí hlavně kvůli trekům a lezení po horách, se v popsaných končinách rozplyne jako pára nad hrncem. A právě ve zmíněných místech se rozkládá národní park Čitvan.

Nejprve odpočinek

Pomyslnou vstupní bránu představuje městečko Sauraha, které je na turisty dokonale připravené. Hlavní i mnohé vedlejší ulice lemují hotely, kavárny, restaurace, a občas také lázeňský rezort, kde se můžete vykoupat v bazénu. Za krásami obce jste sice nejspíš nepřijeli, přesto si po namáhavé cestě určitě rádi odpočinete v některém z podniků na břehu řeky Rapti a se sklenicí džusu nebo nepálského piva si užijete západ slunce.

Čitvan patří mezi nejunikátnější místa v Nepálu: Jeho současná rozloha činí 932 km² a chráněným územím byl vyhlášen již v roce 1973. O pár let později se oblast jižně od řeky Rapti stala domovem vzácných nosorožců a od roku 1984 tvoří park součást světového dědictví UNESCO. Tamní podnebí se nachází na pomezí tropů a subtropů, takže oproti Káthmándú se tam budete cítit jako v jiném světě. Horko se střídá s letními monzuny, a nejpříjemnější období pro lidi i zvířata tak nakonec představuje mírná zima. 

Výlet v kánoi

Zmíněná rezervace ukrytá na nepálsko-indických hranicích představuje odpradávna domov etnika Tharu. Jeho příslušníci se sice dokonale přizpůsobili životu v divočině, nicméně dnes přebývají roztroušení v malých vesničkách. Do nížiny se totiž stěhují lidé z měst, postupně zabírají půdu a vytlačují lid Tharu z lesů – takže už mu nezbývá než vzpomínat, jak se kdysi skvěle žilo v souladu s přírodou (viz Neškodná malárie).

Den v Čitvanu začíná dřív než v jiných částech světa. Abyste totiž z národního parku vytěžili maximum, je dobré si přivstat a vyjít brzy ráno, kdy ještě v nížinách leží mlha. Na úvod můžete vyrazit na výlet po řece Rapti či Burirapti: Tharuové se po nich odjakživa plaví v kánoích vyrobených z jednoho kusu dřeva a vy se v nich budete moct svézt také. 

Řeka plná zubů

Ze začátku uvidíte, a hlavně uslyšíte ptactvo – v Čitvanu žije tolik druhů opeřenců, že se mu dokonce přezdívá ráj ornitologů. Kochat se můžete nádherně barevnými rybaříky sedícími ve větvích stromů, typickým pištěním ibisů i krásně zbarvenými kačenami na březích, které sem migrují z mrazivé Sibiře. Krátce nato zahlédnete rovněž první srny či jinou vysokou zvěř: Nejčastěji jsou v místě k vidění tzv. axisové indičtí neboli čitalové. Nepotrvá však dlouho, a v řece se zavlní jeden z hlavních taháků národního parku, krokodýl bahenní. Při troše trpělivosti jich nakonec spatříte i desítky, včetně kriticky ohrožených gaviárů indických, kterým se tam k radosti ochranářů velmi daří.

Většina krokodýlů se zůstane vyhřívat na slunci, jiní se ovšem rozhodnou okořenit vaši plavbu trochou adrenalinu, odrazí se od břehu a zamíří rovnou ke kánoi. Nebudou útočit, pravděpodobně loďku podplavou a vylezou na břeh na druhé straně řeky. Stoprocentně jistí si však být nemůžete, což váš zážitek z plavby nepochybně obohatí.

Vláda proti pytlákům

Hlavní magnet Čitvanu však představují nosorožci indičtí: Jako na jednom z mála míst světa tam totiž zmínění mohutní tvorové stále přebývají ve volné přírodě. Nejvíc jich žije v indickém národním parku Kaziranga a druhé místo patří právě Čitvanu. Podle posledního sčítání v něm našlo útočiště zhruba 700 nosorožců, takže šance, že během svého putování zahlédnete alespoň jednoho, je relativně slušná.

Situace přitom vždy nebyla tak optimistická: V polovině 20. století se počet uvedených živočichů smrskl na pouhou stovku a o jejich záchranu se musela zasadit vláda. Naštěstí zareagovala rychle a rázně zasáhla proti pytlákům, kteří nebohé lichokopytníky lovili kvůli rohům, jež pak prodávali do Číny coby předmět lidové medicíny. Plocha parku se také rozšířila, což nakonec vedlo k tomu, že začala populace nosorožců růst. 

Balvany na pochodu

Pokud chcete nosorožce spatřit doslova „z očí do očí“, nasedněte spolu s průvodci do jednoho z rozhrkaných džípů. Park nicméně není zoologická zahrada, kde stačí přijít k výběhu a úspěch je zaručen. Důležitou roli tam hraje náhoda, a o to větší radost budete mít, když zvíře skutečně zahlédnete. Šance rostou mimo letní měsíce, kdy v oblasti panuje období dešťů: Tráva je totiž vyšší a nosorožci se v ní snáz schovají. Když potom džíp náhle zpomalí a průvodce vám naznačí, abyste byli potichu, neubráníte se vzrušení. Zdálky nosorožci připomínají balvany, jakmile se však dají do pohybu, budete se moct kochat jejich krásou a majestátností.

Do třetice se do Čitvanu můžete vydat na pěší výpravu. Průvodci z etnika Tharu znají džungli jako své boty a váš „výšlap“ obohatí informacemi o ptačím zpěvu i jeho původcích, upozorní vás na stopy v bahně a zároveň se postarají o vaši bezpečnost. Do porostů totiž vyrážejí mimo jiné vybaveni dřevěnými holemi, které jim slouží k odhánění tygrů indických. Nepál se zavázal také k ochraně těchto velkých kočkovitých šelem a jeho péče je vidět při každém sčítání: Zatímco v roce 2009 žilo v nížinách pod Himálajem 121 exemplářů, dnes je jich víc než 350. 

Neotáčejte se zády!

Na území Čitvanu přebývá 128 tygrů, takže v porovnání s nosorožci existuje pouze malá šance, že na některého z nich při svých toulkách narazíte. Přesto ani taková setkání nepředstavují úplnou výjimku. „Už se mi to jednou stalo,“ vzpomíná průvodce. „Hleděli jsme jeden druhému v podstatě do očí. Člověk musí zachovat klid, a hlavně se k tygrovi neotáčet zády. Odhalíte tak totiž krk a vyprovokujete zvíře k útoku.“ 

Procházka lesem je ovšem příjemná i bez blízkého setkání s králem džungle. Zapadající slunce proniká korunami stromů a vykresluje okolí v kouzelné zlaté hodince. Když se pak obrátíte zpět k městu, spatříte místní obyvatele zahánět slony, kteří jim přes den pomáhali s přenášením břemen. Poté se Čitvan ponoří do nočního klidu, a zatímco vy i džungle budete odpočívat, můžete začít přemýšlet, za jakým dobrodružstvím se vydáte zítra.