Nepálský národní park Bardiya: Země tygrů a slonů

Národní park Bardiya je původním královským loveckým revírem, který ve 20. století postupně získal statut národního parku. Vymezená oblast byla vysídlena a vláda kolem parku vytvořila nárazníkové pásmo s přísnějším režimem ochrany přírody.

Ochrana parku a zatoulaní sloni

Národní park, v němž žijí poměrně početné populace slonů a nosorožců, se stejně jako například africké parky potýká s pytláctvím. Proto je střežen nepálskou armádou, která má hlavní základnu u vstupu a několik menších kontrolních bodů je rozmístěno uvnitř rezervace. Tento způsob ochrany je snad účinný a návštěvníci mají bonus v podobě překvapivých adrenalinových okamžiků. Málokde se vám stane, že při jízdě džípem narazíte náhle za zatáčkou na věž s vojákem, který na vás míří těžkým kulometem.

Bardiyský venkov v okolí parku je velmi jednoduchý, půvabný a čistý, rezervace má nepochybně na okolí značný ekonomický efekt. Hlavně v období sklizní se ovšem obyvatelé okolních vesnic potýkají se zcela neobvyklými problémy. Především se musí nějak vypořádat se škodami na rýžových polích, která jsou velkým lákadlem pro slony. U každé vesnice je proto možné spatřit obdobu vojenských strážních věží, které jsou v noci obsazeny hlídkami. Hlavním prostředkem k odehnání slonů, kteří se dostanou do blízkosti vesnice, jsou pak velmi rychle zapalované ohně a co nejhlasitější rámus. Odhánění nežádoucích návštěvníků je velmi působivý zážitek, který jsme měli možnost prožít jednoho pozdního večera. Do sousední vesnice vpadl slon a domorodcům trvalo více než tři hodiny, než ho definitivně „vyprovodili“.

Bohatství mnoha druhů

Biodiverzita v parku je ohromující. Kromě již zmiňovaných velkých savců je park domovem mnoha druhů ptactva – poletují zde hejna papoušků, na drátech sedí vlhy a mandelíci, na zemi hledají potravu dudci. Poblíž řeky má na suchých větvích bidýlko množství ledňáčků, sem tam proletí zoborožec. Vedle nich je možné zahlédnout spousty konipasů, bulbulů a dalších opeřenců. Žijí zde dva druhy opic – hulman posvátný (Semnopithecus entellus) a makak rhesus (Macaca mulatta). Z velkých savců určitě stojí za zmínku levhart (Panthera pardus), několik druhů divokých koček a jelenů, cibetky a jiná zvířata.

Pestrý je tady samozřejmě i výskyt hmyzu, vždyť například při čekání u řeky kolem nás létalo až pět druhů vážek. Své zastoupení mají v Bardiyi také obojživelníci a plazi. Kobru královskou (Ophiophagus hannah) jsme dlouho neúspěšně hledali v jejím úkrytu pod suchým listím a hodí se podotknout, že náš průvodce byl při pátrání po prudce jedovatém hadovi obut jen do obligátních gumových pantoflí. Setkání s přibližně pětimetrovou krajtou tygrovitou (Python molurus) už bylo kontaktnější a pohyb kolem ní v hustém křoví nepostrádal i jistou dávku dramatičnosti.

Vzhledem k vysokým denním teplotám je nejlepší čas na pozorování zvířat k večeru těsně před západem slunce, a to nejlépe u vodního zdroje. Při plánování večerní návštěvy této uzavřené oblasti je nutné brát v úvahu, že ještě před tím, než nastane úplná tma, budete průvodci požádáni, abyste park opustili.

Křik ukazuje na tygra

K nejpopulárnějším obyvatelům parku rozhodně patří tygr bengálský (Panthera tigris). Nádherná kočkovitá šelma je teritoriální zvíře, jehož území může dosahovat velikosti až 50 kilometrů čtverečních. Teritorium samce je větší než v případě samice, u níž se životní prostor může překrývat s oblastmi, kde žijí její dospělí potomci. V Nepálu, v národních parcích Bardiya a Chitwan, se vyskytuje kolem dvou set tygrů, což je asi dvanáctina z celkové světové populace, jejíž početnost se odhaduje na asi dva a půl tisíce jedinců. Některé prameny ovšem toto číslo považují za nadhodnocené.

Tygr je velice opatrné a plaché zvíře, a když nechce, není prakticky možné ho zahlédnout. Výborným detektorem tygří přítomnosti jsou opice. Ty při spatření tygra vydávají typické, snadno poznatelné skřeky. Žádné jiné zvíře je nedokáže tolik rozrušit jako vrcholný predátor.

Po prašné stopě

Tygr je skutečným králem národního parku Bardiya, a tak jsme věnovali hodně energie pátrání po něm. Nebylo to ale úplně jednoduché. I když jsou zdejší tygři na lidi zvyklí, zdá se, že neztratili nic ze své přirozené plachosti. Vždy o nás dobře věděli a drželi si od nás bezpečnou vzdálenost.

Na rozdíl od samotného krále džungle je v parku možné velmi často spatřit jeho stopy. Většina země v lesnatých částech parku je totiž pokryta suchým listím a ani tygr se v tomto prostředí nedokáže pohybovat neslyšně. Využívá proto vyšlapaných stezek pokrytých jemným prachem. V něm se dají velice dobře sledovat stopy všech zvířat a několikrát se nám stalo, že když jsme se stejnou cestou vraceli po krátké době nazpět, naše stopy byly již překryty těmi tygřími.

Neslyšní obři

Na rozdíl od tygra bengálského se slon indický (Elephas maximus) návštěvníkům nijak neukrývá a je možné zažít jej na velmi malou vzdálenost. To se nám například poštěstilo, když jsme si na jednoho statného samce počkali u brodu, abychom si jej mohli zdokumentovat ve vodě. Slon se ovšem přebrodil až k nám a míjet tento kolos ve vzdálenosti pouhých pár metrů byl určitě jeden z nejintenzivnějších zážitků celého pobytu v Bardiyi.

Při jedné podvečerní návštěvě džungle nás zase v pralese pracující domorodec upozornil na tlupu slonů, které spatřil o kus dál. Rychle jsme popojeli džípem a pak jsme se vydali pěšky po sloních stopách v krásném řídkém lese se spadaným zažloutlým listím. Slunce se již klonilo k západu, a tak bylo světlo v lese naprosto úchvatné. Slony jsme ale stále nemohli dohonit, i když jsme viděli znaky jejich nedávné přítomnosti: polámané větvičky nebo sem tam kouřící hromadu trusu. Takto velká skupina slonů vydává i specifický pach.

TIP: Hon na tygra: Obávaný predátor indického subkontinentu je dnes ohroženým druhem

Sloní stádo jsme nakonec dohonili po divoké jízdě džípem a v zásadě náhodou. Člověk by si myslel, že čtyřicet slonů bude už zdálky slyšet, ale není to pravda. Byli jsme opravdu překvapeni, jak tiše se obrovští savci pohybují a slyšeli jsme je teprve z několikametrové vzdálenosti. Potom jsme ovšem mohli v němém úžasu sledovat celou skupinu vedenou dominantní samicí, jak se v absolutním tichu vynořuje z lesa, přechází úzkou lesní cestu a mizí v lese. Tento nezapomenutelný obraz důstojnosti a velebnosti je přitom jen jednou z mnoha tváří Bardiye.