Největší tanková střetnutí (3): Bitva u Radzyminu a Arracourtu

Polské roviny představovaly ideální terén pro tankové manévry a rychlost postupu německých pancéřových klínů v září 1939 je toho důkazem. Také ve druhé polovině války se na území Generálního gouvernementu odehrálo několik střetů mezi obrněnými svazky, z nichž ten zdaleka nejrozsáhlejší se udál v létě 1944 u města Radzymin.

Proti přesile

Varšava tvořila v té době pro Němce významný strategický bod. Sbíhaly se tam železniční tratě a metropole byla i průmyslovým centrem. Zároveň však představovala ústředí odboje vedeného početnou Zemskou armádou. Vzhledem k rostoucímu tlaku a brutalitě nacistů padlo rozhodnutí zahájit ozbrojené povstání, jež by podpořili blížící se Sověti. K městu se valil tucet divizí 65. armády, které spolu s 1. gardovým tankovým sborem měly obejít metropoli ze severu. Devět divizí 28. armády s podporou 1. mechanizovaného a 9. tankového sboru mířilo přímo k Varšavě. Úkolem obou armád se stalo odrazit očekávaný protiútok v prostoru měst Radzymin a Wołomin.

Němci úder na Varšavu očekávali, a jakmile průzkum zjistil rozsáhlé přesuny sovětských tanků, vyslali vstříc přesile všechny dostupné síly. Dne 30. července 1944 obsadil 3. tankový sbor obě zmíněná města, čímž přerušil spojení posádky Varšavy s okolními svazky. Jakmile ruští průzkumníci dosáhli okrajů metropole, vypuklo 1. srpna povstání. Až dosud vše šlo dle plánu, avšak brzo se situace měla pro sovětské jednotky vyvinout zcela jinak. Smutnou roli sehrála 2. tanková armáda generálmajora Radzievského, která se začala přesouvat od Magnuszewa k severu, aby se zapojila do úderu na Varšavu. V čele směrem k Radzyminu postupoval 3. tankový sbor generálmajora Veděnějeva. 

Největší tankový střet v Polsku

Polní maršál Walter Model pochopil, že tlak přibrzdí jen rozhodným protiútokem. V oblasti měl pouze 19. tankovou divizi a divizi Hermann Göring, přesto zahájil sérii taktických protiúderů, které začaly dopadat na dlouhým postupem vyčerpané muže 3. tankového sboru. Sověti se mohli spoléhat na podporu těžkého dělostřelectva, Němci se naopak těšili lokální vzdušné převaze Luftwaffe. 

Rudoarmějci doposud procházeli obranou skupiny armád Střed jako nůž máslem, takže je urputnost protivníkova útoku u Varšavy šokovala. Do oblasti navíc zamířila narychlo povolaná 4. tanková divize a 5. tanková divize SS „Wiking“. Už 1. srpna se německé hlídky setkaly u Okuniewu, čímž odřízly 3. tankový sbor od ostatních ruských vojsk. Desítky T-34 uvízly v pasti, pokusy o průlom selhaly, a přestože i Němci utrpěli těžké ztráty, do 5. srpna kanony panzerů takřka celý sbor zničily – Rudá armáda přišla o 284 tanků a samohybných děl. Sověti pochopili, že cesta do Berlína bude stát ještě spoustu sil, zatímco Model vítězstvím u Radzyminu získal čas pro svazky ustupující na západ.

Předehra Arden

Neprávem opomíjená bitva se odehrála na podzim 1944 v rámci lotrinského tažení 3. armády generála George Pattona. V historii má své místo zejména proto, že šlo o největší tankové střetnutí, jaké do té doby svazky armády Spojených států vybojovaly. A ačkoliv pozdější bitva v Ardenách zatáhla do boje početnější jednotky, střet u Arracourtu se odehrál v mnohem rozlehlejší oblasti. 

Po průlomu z Normandie se postup angloamerických jednotek zrychlil a byl to právě Patton, kdo hnal své muže nejvyšším tempem. Zprvu měly jeho svazky dostatek materiálního zabezpečení, ale s prodlužujícími se zásobovacími liniemi se logistické útvary ocitaly pod tlakem. Začátkem září se Pattonovy shermany stále častěji zastavovaly kvůli chybějícímu palivu i munici a tyto přestávky se pro Wehrmacht staly příležitostí ke konsolidaci obrany a přípravě protiofenzivy. Tu měla podniknout 5. tanková armáda generála Hasso von Manteuffela, jenž hodlal napadnout předmostí amerického XII. sboru na východním břehu Mosely. 

Přeskupením se Němcům podařilo dosáhnout lokální převahy a v nadcházející bitvě chtěli sázet i na menší zkušenosti vojáků strýčka Sama. Tento kalkul však vycházel z mylného vyhodnocení – zatímco Američané prošli standardním výcvikem, obě vyčleněné brigády Panzertruppe byly sestaveny narychlo a nedostaly příležitost provést stmelovací cvičení. Podobně lze zhodnotit přítomnost tanků PzKpfw V Panther. Sice ve většině parametrů překonávaly americké shermany, jenže trpěly poruchovostí a osádky se s nimi sotva stihly seznámit.

Spoluprací proti technické převaze

Pro útok si Manteuffel vybral 18. září 1944, kdy panovalo oblačné počasí a spojenecké stíhací bombardéry musely zůstat na zemi. Rovinatá lotrinská krajina navíc skýtala takřka ideální terén. Prvotní úder 111. tankové brigády dopadl na 2. mechanizovanou jízdní skupinu a záložní velitelství 4. obrněné divize v Lunéville. Na pomoc zle tísněným spolubojovníkům dorazily posily z 6. obrněné divize a Němci v následné přestřelce odepsali přes 20 panzerů. 

Po neúspěšném pokusu o dobytí Lunéville Manteuffel město obešel a vyrazil na sever k Arracourtu, kde průzkum nahlásil nechráněné pozice dalších složek 4. obrněné divize. Tamní americké jednotky stále postrádaly leteckou podporu, proto se velitelé rozhodli odrážet nápor dělostřeleckou palbou. Prosadily se i stíhače tanků M18 Hellcat, které disponovaly výkonnějším kanonem a mohly se pochlubit vyšší rychlostí. Slabé pancéřování je však chránilo jen proti lehkým zbraním, takže byly nasazovány k útokům ze zálohy. 

Navzdory počátečním úspěchům se Wehrmachtu nepodařilo zatlačit protivníka zpět za Moselu. Když se 21. září vyjasnilo a odstartovaly desítky thunderboltů, bylo rozhodnuto. Piloti bitevních letounů pořádali na německé tanky hony a díky preciznímu navádění ze strany pozemních jednotek utrpěli Němci krvavé ztráty. Z 262 nasazených obrněnců museli odepsat 86 zničených a 114 poškozených, přičemž 73 z nich si na konto připsali letci. Američané pozbyli jen 25 tanků a sedm hellcatů. 

Bitva u Arracourtu zvedla sebevědomí tankistů s bílými hvězdami na pancířích. Prokázala, že i slaběji vyzbrojená technika – zde reprezentovaná shermany s krátkým kanonem – podepřená materiální převahou obstojí proti výkonnějším strojům (byť poruchovějším), pokud protivníka brzdí nedostatek mužstva a zásob. Zároveň se potvrdil význam nadvlády ve vzduchu a palebné podpory dělostřelectva.