Největší tanková střetnutí (1): Bitva u Hannutu a Brodů

Mnoho tankových střetů proniklo do všeobecného povědomí a učí se o nich už studenti na střední škole. To však neznamená, že se vždy jedná o bitvy, které byly v nějakém ohledu přelomové – nebo je tak tehdejší generálové alespoň vnímali. Proto v našem přehledu najdete i méně slavné střety, jež si zasluhují pozornost třeba počtem zapojených strojů, svými důsledky pro danou frontu nebo inspirativně vedeným bojem, jenž ovlivnil uvažování tankových velitelů do budoucna. Mezi obrněnce v našem přehledu počítáme nejen tanky, ale také samohybná děla a stíhače tanků.

Úctyhodná síla

Bitva o Francii bývá často zjednodušeně popisována coby spanilá jízda Panzerwaffe, jejíž tanky projížděly obranou Spojenců jako nůž máslem. Ve skutečnosti se obrněnce země galského kohouta pokusily nepříteli několikrát postavit a dosáhly přitom i jistých úspěchů. K hlavním střetům se zařadila bitva u belgického města Hannut, která měla hned dva primáty: šlo nejen o nejmasovější tankové střetnutí západoevropské kampaně, ale ve své době také o dosud největší bitvu obrněnců v dějinách. A to přesto, že se jednalo „jen“ o německou diverzi, kdy se Wehrmacht snažil zaměstnat na vedlejším úseku fronty francouzskou 1. armádu a odpoutat její pozornost od hlavních sil v Ardenách. Francouzské plány počítaly s vybudováním obranných pozic v Gembloux asi 30 km západně od Hannutu.

Pro jejich dokončení potřebovali Spojenci co nejvíce času a doufali, že Němce zdrží belgická opevnění. Komplex Eben-Emael však v rekordně krátké době padl a XVI. motorizovaný sbor generála Ericha Hoepnera, složený ze 3. a 4. tankové divize, vyrazil k Hannutu. Ve snaze získat pěchotě u Gembloux čas vyslal velitel Jízdního sboru 1. armády generálmajor René Prioux vstříc Hoepnerovi 2. a 3. lehkou mechanizovanou divizi. Sbor představoval úctyhodnou sílu 176 tanků S35, 238 typu H35, 66 průzkumných AMR 35 a 88 obrněných vozů Panhard 178 vyzbrojených 25mm kanonem. Zmíněné německé formace mohly poslat do boje 314, respektive 304 stroje. Typové složení už Hoepnerovi takovou radost nečinilo, neboť 252 tanků připadalo na PzKpfw I a 234 na PzKpfw II – lehké stroje vhodné spíše k průzkumu. Středních Panzerů III měli Němci jen 82 a těžkých „čtyřek“ 50.

Marná snaha zastavit blitzkrieg

Hoepnerovy kolony dosáhly Hannutu 12. května 1940 a začaly pátrat po shromaždišti protivníka. Francouzské průzkumné letouny dělaly totéž a na zemi prozatím bojovaly jen předsunuté oddíly. Luftwaffe uspěla jako první a XVI. sbor vyrazil ke Gembloux, kde napadl skupinu obrněnců S35, a tvrdé boje přerušila až tma. Nazítří hodlali Němci spustit hlavní útok – obě tankové divize měly postupovat společně a využívat vzdušné podpory. K nejtěžším střetům došlo 13. května odpoledne u Marilles a Orp, kde se naplno projevila převaha taktiky Wehrmachtu. Panzery manévrovaly ve velkých formacích, zatímco francouzské stroje ve skupinkách. 

K večeru začaly divize Priouxova sboru ustupovat, ovšem kladly přitom tak tuhý odpor, že část Němců podlehla panice. Bitvu u Hannutu ukončila až noc a Francouzi mohli nahlásit znehybnění 160 panzerů při ztrátě 90 vlastních vozidel. Po boji se nicméně stáhli, což protivníkovi umožnilo mnoho poškozených strojů opravit. Přesto Prioux dosáhl svého cíle, když zdržel nepřátelský postup a daroval 1. armádě drahocenný čas. Podobný taktický úspěch Francouzi vydobyli i 15. května v navazující tankové bitvě u Gembloux. Ze strategického pohledu každopádně slavili vítězství Němci, neboť o osudu Francie se rozhodovalo jinde.

Zapomenutý souboj titánů

Epický střet u Brodů zůstává poněkud stranou pozornosti. Přitom jde o vůbec nejrozsáhlejší tankovou bitvu všech dob, do níž se zapojilo víc obrněnců než do slavného klání u Prochorovky o dva roky později. Po zahájení operace Barbarossa se německá skupina armád Jih řítila na východ s cílem dobýt Kyjev a na hrotu útoku burácela 1. tanková skupina generálplukovníka Ewalda von Kleista. Rudá armáda měla v daném prostoru šest mechanizovaných sborů a na Stalinův rozkaz zahájila sérii protiútoků. Zastaralá taktika, logistické potíže a zkostnatělá organizace odsoudily tyto akce k nezdaru, přesto sovětské divize znovu a znovu nastupovaly do lokálních ofenziv. Nejmohutnější protiútok velení Jihozápadního frontu připravilo na 26. června 1941 v prostoru měst Dubno, Luck a Brody.

Generálplukovník Michail Kirponos hodlal využít početní převahy nad nepřítelem a 8. i 15. mechanizovanému sboru nařídil udeřit s podporou infanterie. Zbývající čtyři mechanizované sbory by kryly nejohroženější úseky a bránily nepříteli v průlomu. Dodnes není jisté, kolik obrněnců se Sovětům podařilo shromáždit – už proto, že některé jednotky se do bitvy zapojily až v jejím průběhu. Nejčastěji se hovoří o počátečních 1 300 strojích, přičemž toto číslo mělo postupně narůst až na 3 300. Ať tak či tak, na Němce čekala značná přesila, protože 1. tanková skupina a 6. armáda měly dohromady pět pancéřových divizí o celkové síle asi 730 strojů. Nejvýkonnější typy představoval lehký PzKpfw 38(t) a střední PzKpfw III i IV, třetinu nasazených obrněnců tvořily zastaralé Panzery I a II. Rudá armáda sázela zejména na starší T-26, T-40, BT-5 či BT-7. Trumfem v Kirponosově rukávu byla hrstka moderních středních T-34 a těžkých KV. 

Cesta na Kyjev

První úder Němce zaskočil, brzo však zasáhla Luftwaffe a střemhlavé bombardéry ničily tanky s rudými hvězdami po desítkách. Zmatek ve spojení a nedostatečná koordinace vnášely do útoků Rudé armády chaos a bitva se rozpadla na několik samostatných střetů. Ofenzivu otupovaly i technické poruchy bez možnosti oprav v poli, nedostatek paliva, nezkušenost osádek a bezhlavá snaha politických komisařů útočit za každou cenu.

Uskupení obou stran bojovala čtyři dny a úspěch nakonec slavila německá preciznost, systematické velení a spolupráce různých druhů zbraní. T-34 a KV sice mezi nepřítelem způsobovaly paniku, ale celkovou situaci nemohly ovlivnit a mnoho jich podlehlo palbě 88mm kanonů, tankoborníkům či pumám. Wehrmacht odepsal dvě stovky panzerů, z nichž řadu dokázali mechanici opravit, Rudá armáda pozbyla podle některých zdrojů až 2 600 tanků. Přeživší sovětské síly ustoupily a Němcům se otevřela cesta na Kyjev.