Na první pohled možná lehce morbidní sbírkou se může pochlubit oddělení patologie v německém Rostocku. Zdejší depozitář čítá 132 různých očních náhrad vyrobených z foukaného skla mezi léty 1860 až 1880. V Německu, podobně jako například v Itálii a zemích východní Evropy, se protézy vyrábějí převážně ze skla. Teprve v posledních letech je doplňují náhrady z umělé pryskyřice, které se začaly praktikovat ve Spojených státech v 50. letech minulého století.
Výroba umělých očí se používala již v době starověku. Pravděpodobně nejstarší skleněné oko nosila žena v dnešním Íránu 2900 let před naším letopočtem. Egypťané opatřovali umělýma očima své mumie. První náhrady vznikaly z voděodolné pozlacené pryskyřicové pasty, používaly se ale i zlaté plíšky či leštěné kamínky. Skleněné oči spatřily světlo světa na počátku 16. století v Benátkách, kde je vyrobili tamní skláři. Ve Francii poprvé oční protézy popsal chirurg a lékař několika francouzských králů Ambroise Paré.
TIP: Technologie přírody: Jaké je vlastně rozlišení lidského oka?
Oční protézy je třeba docela často měnit. Jejich degradaci způsobují slzy, protézám ale škodí i prach a další látky v ovzduší. Když nejsou dokonale hladké, mohou působit záněty a podobné komplikace.
