Nejslavnější bouře vesmíru: Proč se Velká rudá skvrna na Jupiteru zmenšuje?
Nové simulace ukazují, že chování Velké rudé skvrny těsně souvisí s výskytem menších, krátkověkých bouří v jejím okolí.
Nejslavnější a také největší bouří Sluneční soustavy je Velká rudá skvrna na Jupiteru, kterou pozorujeme už nejméně 350 let. Jde vlastně o obrovský hurikán, kde se vítr pohybuje rychlostí několika set kilometrů za hodinu. Koncem 19. století měřila Velká rudá skvrna v průměru asi 41 tisíc kilometrů. Od té doby se ale znatelně zmenšuje, do dnešního dne více než o polovinu. Nejkratší průměr této planetární elipsy přitom zůstává víceméně stejný. Vědci si s tímto chováním Velké skvrny příliš nevědí rady.
Kanibalismus bouří
Zajímavé vysvětlení nabízí se svými spolupracovníky doktorand z Yaleovy univerzity Caleb Keaveney. Jejich výzkumný tým se zaměřil na vztah mezi Velkou rudou skvrnou a menšími krátkověkými bouřemi, které se občas objevují v její blízkosti. Badatelé provedli sérii 3D simulací s využitím modelu pro atmosféry planet EPIC (Explicit Planetary Isentropic-Coordinate), ve kterých studovali chování Velké skvrny a menších bouří. Jejich výzkum nedávno publikoval odborný časopis Icarus.
Ze simulací vyplynulo, že se Velká rudá skvrna vlastně živí menšími bouřemi, podobně jako Mléčná dráha požírá okolní malé galaxie. Simulace ukázaly, že v přítomnosti menší bouří Velká rudá skvrna roste. Pokud nejsou k dispozici, zmenšuje se. Podobné chování atmosférických útvarů pozorujeme i mnohem blíž, v pozemské atmosféře.
Keaveney a jeho kolegové si všimli, že se podobným způsobem chovají „kupole horka“ – útvary, které se na Zemi čím dál častěji objevují v tryskovém proudění vzduchu v atmosféře a hrají klíčovou roli při vzniku neblahých jevů, jako jsou vlny veder a rozsáhlá sucha. Stejně jako v případě Velké skvrny, i existenci kupolí horka podporují menší útvary, jako jsou atmosférické víry a anticyklony.
