Návštěvník z cizích krajů: Šakalové se začínají zabydlovat také v Česku

Někdy kolem roku 1989 se na jižním Slovensku objevil šakal obecný (Canis aureus). Neurčité slůvko „někdy“ je na místě, protože nenápadná psovitá šelma žijící v ústraní mohla po delší čas unikat lidské pozornosti, zvláště díky možné záměně s hojnou liškou obecnou.  

Teplo nahrává postupu

Po roce 1989 byli na Slovensku oficiálně uloveni čtyři šakalové. Ředitel Regionální veterinární a potravinové správy v Dunajské Stredě Dušan Rajský připouští: „Možná bylo uloveno mnohem víc těchto zvířat, ale myslivci je patrně nedokázali rozlišit. Šakal totiž dost připomíná lišku.“ 

Samozřejmě se nabízí otázka, jak se šelma pocházející původně z Asie a vyskytující se přinejlepším v nejteplejších částech Evropy, ocitla až v samém srdci našeho kontinentu. Vědci se domnívají, že se díky globálnímu oteplování začíná i ve střední Evropě dařit zvířatům, která původně žila v teplejších oblastech jižní Evropy či Asie. Tuto hypotézu může mimo jiné potvrzovat i fakt, že po roce 2000 byl zaznamenán výskyt sladkovodních medúz na bratislavských Zlatých píscích a na některých jezerech u středoslovenské Banské Štiavnice.

Na snímku pijícího šakala je dobře patrný jeho ocas, který je v poměru k velikosti těla výrazně kratší než liščí ohon. (foto: Shutterstock)

Nutno však poznamenat, že existují informace o výskytu šakala obecného, jemuž se někdy říká také šakal zlatý, na jihoslovenském Žitném ostrově i v průběhu druhé světové války. Skutečnost, že se tato šelma v nedávné době zabydlela u našich východních sousedů, dávala v každém případě tušit, že je pouhou otázku času, kdy se objeví i v Česku…

Průvodci silnějších i vychytralí lovci

Ve své domovině se šakali nevyhýbají lidským sídlištím, často vnikají k domům a když mají šanci, ukradnou všechno, co je k snědku. Nejraději se zdržují v hustých rákosinách na březích řek a jezer, jejich teritoria však najdeme i na savanách a v lesích. Vyhrabávají si nehluboké nory. V nich nejen přivádějí na svět svá mláďata, ale přes den v nich rovněž hledají úkryt.

Často doprovázejí velké kočkovité šelmy – v Africe lvy a levharty, v Asii tygry a levharty – a trpělivě čekají na zbytky kořisti velkých predátorů. Samozřejmě i sami aktivně loví. Josef Vágner ve své knize Afrika – život a smrt zvířat uvádí zajímavou skutečnost: „Šakal někdy loví i tak, že předstírá, že je mrtev, a tím k sobě přiláká ptáky nebo malé mrchožravce, které pak bleskurychle polapí.“ 

Šakalové mají, stejně jako všechny ostatní psovité šelmy, vynikající a bystré smysly, jsou opatrní, ale i odvážní. Charakteristickým akustickým projevem je jejich naříkavé vytí – vyjí v určitých údobích noci a před úsvitem. Když začne jeden, ihned se připojují další jeho druzi.

Na okraji zájmu 

Společenský život šakalů byl dlouho na okraji zájmu zoologů. Třeba Charles Darwin i otec etologie Konrad Lorenz je – mylně – považovali za jedny z předchůdců domestikovaných psů. Až v 60. letech dvacátého století se jejich terénním výzkumem začali zabývat tehdejší manželé – světově proslulá primatoložka Jane Goodallová a zoolog, fotograf a kameraman Hugo van Lawick.

Šakal obecný v indické rezervaci Pench Tiger, kde je zatím přece jen více k vidění než v Česku. (foto: Shutterstock)

Svůj několikaletý výzkum realizovali oba vědci v africkém kráteru Ngorongoro a na pláních Serengeti (kromě šakalů obecných a šakalů čabrakových studovali i psy hyenové a hyeny skvrnité). Své zkušenosti a závěry shrnuli v úspěšné knize Innocent Killers, která vyšla v Londýně v roce 1970. V českém překladu pod názvem Nevinné bestie knihu vydala Mladá fronta v Praze roku 1974.

Šakalí stopy a pozorování v Česku

Jak byste mohli šakala obecného v přírodě poznat? Při pozorování z dálky je možné odlišit jej od lišky již podle siluety – šakal má totiž zřetelně kratší ocas. Z bližší vzdálenosti byste si určitě také všimli, že na hřbetě má probarvený tmavý pruh. V přírodě však nejčastěji narazíte na stopy zvířat ve sněhu. Dráha stop klusajícího šakala připomíná klus vlka nebo lišky: stopy jsou v jedné řadě, šelma tzv. „čáruje“. Ve srovnání s liškou má šakal delší končetiny, proto má i zřetelně delší krok.

Srovnání stopy vlka, šakala a dhoula (foto: Wikimedia Commons, A. N. Komarov, CC BY 3.0) 

Samotný otisk tlapky šakala zase nelze zaměnit se stopou vlka, která je oproti šakalovi mnohem větší. Spolehlivým rozlišovacím znakem stopy šakala a lišky je naproti tomu fakt, že šakal má srostlá bříška dvou středních prstů, zatímco u lišky jsou bříška oddělená.

Prokazatelně byl šakal obecný na území naší republiky pozorován již v roce 1998 u Kropáčovy Vrutice v okrese Mladá Boleslav. V roce 2004 šakaly opakovaně viděli lesníci a myslivci na Tvrdonicku (v okrese Břeclav) a samice s mláďaty byla sledována u Bulhar (rovněž v okrese Břeclav). V roce 2005 byli šakalové mnohokrát viděni u Valtic a roku 2006 byl uhynulý samec šakala obecného nalezen poblíž Podolí v okrese Uherské Hradiště. Následujícího roku se jeden z příslušníků šakalího klanu ukázal v Horní Ureši (okr. Český Krumlov) a v tomtéž roce byl první šakal uloven na Hodonínsku. O rok později byl další šakal zastřelen nedaleko Uherského Hradiště, když si jej myslivec spletl s liškou. V roce 2009 byl jedinec pozorován u silnice poblíž Zbirohu (okres Rokycany). 

Návštěva se začíná zabydlovat

Další šakalové byli zaznamenáni na Valticku (okr. Břeclav), dále na lokalitě „Lednické louky“ (okres Břeclav); dva šakalové byli rovněž pozorováni u dálnice D1 u sjezdu na Kojetín (okres Přerov). V témže roce byl nalezen uhynulý samec šakala mezi katastry obcí Klobouky u Brna a Morkůvky (okres Břeclav). V dalších letech byla pozorování šakalů stále častější. V červenci 2014 byl jeden kus zastřelen mezi Kunínem a Hukovicemi na Novojičínsku.

TIP: Africký šakal čabrakový: Nebojácný lovec s promyšlenou taktikou

Zbývá zdůraznit, že v červnu 2015 se podařilo studentce Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy Kláře Pyškové zachytit šakala fotopastí v Polabí. O rok později v červnu 2016 vyfotil zabydlujícího se návštěvníka z jihu Michal Zouhar na jižním okraji předměstí Prahy.

Dá se očekávat, že v dalších letech se pozorování této zatím exotické šelmy budou množit. Dříve nebo později pak pravděpodobně dojde k tomu, že spatření šakala obecného v našich krajích nebudeme považovat za nic mimořádného.