Nálezy z polské jeskyně svědčí o rozšířeném kanibalismu u lovců a sběračů
Analýza lidských kostí z polské jeskyně Maszycka potvrzuje, že zde dávní lovci a sběrači praktikovali kanibalismus.
V oblasti malebného Ojcowského národního parku na jihu Polska žili lidé v době kamenné především kvůli pazourku, který tehdy představoval strategický materiál pro výrobu zbraní a nástrojů. Asi před 18 tisíci lety tam pronikli lidé ze západní Evropy, kteří následovali ustupující ledovce nejmladší doby ledové.
Mimo jiné osídlili i jeskyni Maszycka, kterou vědci poprvé prozkoumali v 19. století. Podařilo se jim v ní nalézt stovky kostí mužů, žen, dětí a také antilop, přičemž všichni zřejmě zahynuli zhruba ve stejné době.
Kanibalismus v jeskyni
Na kostech vědci objevili stopy, které byly nejprve označeny za známky kanibalismu. Postupně se ale objevovaly názory, které kanibalismus zpochybňovaly. Pokud by totiž došlo k manipulaci s lebkami a kostmi posmrtně, například kvůli nějakým rituálům, bylo by nalezené stopy jen velmi obtížně odlišitelné od kanibalismu.
Archeolog Francesc Marginedas z Katalánského institutu lidské paleoekologie a sociální evoluce a jeho kolegové nyní ale ve studii, zveřejněné odborným časopisem Scientific Reports, přinesli nové důkazy, které podporují původní tezi o kanibalismu.
Arecheologové detailně analyzovali úlomky lidských kostí z jeskyně Maszycka, včetně těch, které byly mylně považované za zvířecí. Objevili na nich věrohodné stopy po záměrném zpracování kostí v místech, které ukazují na využití jako potravy, čili na kanibalismus, včetně vyjídání morku kostí a mozku.
Jde o nejnovější z důkazů kanibalismu mezi lovci a sběrači na konci nejmladší doby ledové, které se v poslední době objevují na více místech Evropy, například ve Velké Británii nebo v Německu.
Motivace k takovému chování ale stále nejsou jasné. Mohlo jít o získávání potravy v době nouze. Podle vědců se ale nezdá, že by v dané době byl nedostatek lovné zvěře. Dalším možným vysvětlením může být rituální kanibalismus související s úctou k zemřelým nebo naopak válečný kanibalismus, který vyjadřoval opovržení nad poraženými nepřáteli či jejich ponížení.
