Náhrobní socha Černého prince představuje špičkovou středověkou propagandu
Neklidná doba vlády krále Richarda II. si žádala okázalé úspěchy a podobně jako dnes k nim patřily i velkolepé pomníky a nákladné stavby
Eduard z Woodstocku, známý jako „Černý princ“ byl nejstarším synem anglického krále Eduarda III. a rovněž otcem krále Richarda II. Žil v době Stoleté války a stal se významným vojenským velitelem anglických vojsk, vzorem rytířů své doby a respektovanou osobností. Nikdy se ale nestal anglickým králem – zemřel zřejmě na úplavici ve svých 46 letech (v roce 1376) ještě za života svého otce Eduarda III. Také přezdívku Černý princ dostal až mnoho let po své smrti.
Náhrobek Černého prince
Ve své poslední vůli projevil Eduard z Woodstocku přání, aby byla jeho náhrobní socha zhotovena z kovu, a aby ho zobrazovala v plné zbroji. Takový náhrobek byl přitom v tehdejší Anglii zcela nevídaný. Dnes se nachází v Canterburské katedrále, na mramorovém hrobě, který ale neobsahuje ostatky Černého prince. Kde přesně se ostatky Eduarda z Woodstocku nacházejí není úplně jasné.
Vládnoucí král Eduard III. zemřel asi rok po Černém princi a vlády se ujal tehdy desetiletý syn Černého prince Richard II. Jeho panování nebylo příliš stabilní. Zřejmě proto se Richard II. rozhodl 10 let po smrti svého otce, zhotovit podle jeho přání kovovou náhrobní sochu. Tato socha sdílí řadu podobností s náhrobní sochou Eduarda III., která vznikla ve stejné době, a pravděpodobně ji vytvořil stejný umělec.
TIP: Nefalšovaná archeologická záhada: Kdo je pohřbený na Sutton Hoo?
Obě zmíněné sochy byly podle historiků součástí úsilí Richarda II. prosadit svou autoritu. Byla to vlastně svého druhu důmyslná středověká propaganda. Richard II. uskutečnil celou řadu podobných projektů, kterými se snažil těžit ze slávy svých příbuzných – známá je například nákladná přestavba Westminsterského paláce s patnáctkou soch králů v životní velikosti.
Jak uvádí Emily Pegues z americké National Gallery of Art ve Washingtonu, podobné velkolepé projekty se často odehrávaly v politicky neklidných dobách a hrály roli velmi nápadného symbolu moci. Ostatně nejinak je tomu i dnes, kdy nejrůznější vládci a politici oznamují velké stavební plány, zhusta proto, aby odvrátili pozornost od politických či hospodářských problémů svých zemí.
