Nácvik na invazi do Evropy: Vylodění stíhače tanků M10
Americké stíhače tanků M10 byly poprvé nasazeny v závěru bitvy o Tunisko. Důležitou roli ale sehrály i během vylodění Spojenců v Normandii
Kolorovaný snímek z dubna 1944 zachycuje stíhače tanků M10 Wolverine během zkušební vyloďovací operace ve výcvikovém prostoru Slapton Sands ve Velké Británii. Ten byl zřízen koncem roku 1943 a připravovaly se v něm americké jednotky určené pro invazi na pláži Utah.
Dopravit pancíře na kontinent
V pozadí za M10 pojmenovaným „Bessie“, je patrný buldozer Caterpillar D-8, který Spojenci nasazovali mimo jiné ke zprůchodňování pláží. V popředí jsou pak dobře vidět role pletiva používaného pro zpevňování měkkého nebo podmáčeného terénu. U břehu jsou zakotveny tankové výsadkové čluny LCT 27 a LCT 53.
TIP: Zimní zápas ocelových šelem: Duel M18 Hellcat vs. PzKpfw VI Tiger
Zcela vzadu je o poznání větší tanková výsadková loď LST 325. Ta byla po válce prodána Řecku, v jehož barvách sloužila až do roku 1999. O rok později ji Spojené státy americké odkoupily zpět a přeměnily ji na památník, který je umístěn v Evansville v Indianě – tedy ve městě, kde se tato plavidla vyráběla.
Stíhač tanků M10
- Délka: 5,97 cm (trup)
- Šířka: 3,05 m
- Osádka: 5 mužů
- Pancéřování: 9–57 mm
- Výzbroj: 1× 76,2mm kanon M7, 1× 12,7mm kulomet Browning M2HB
- Motor: General Motors (280 kW) nebo Ford GAA V8 (340 kW)
- Max. rychlost: 48 km/h
- Operační dosah: 320 km
