Na Saturnu zuří i několik desetiletí trvající megabouře, doprovázené čpavkovým deštěm

Největší bouří ve Sluneční soustavě je Velká rudá skvrna na Jupiteru, která v průměru měří více než 16 tisíc kilometrů a přestože se relativně rychle zmenšuje (na konci 19. století byl její příčný rozměr odhadován na 41 tisíc kilometrů), stále by se do ní pohodlně vešla celá Země. Poprvé byla pravděpodobně zpozorována už roku 1665 italsko-francouzským astronomem Cassinim a kontinuálně je sledována od roku 1831. Od dob Giovanniho Cassini a Heinricha Schwabeho se Velká rudá skvrna velmi změnila, stále ale jde o gigantickou anticyklónu.

Astronom Cheng Li z Michiganské univerzity a jeho kolegové si vzali na mušku bouře na dalším plynném obru Sluneční soustavy – Saturnu. Z jejich studie, zveřejněné vědeckým časopisem Science Advances, vyplývá, že Saturn rovněž hostí megabouře, které pravděpodobně existují celá staletí.

Bouře plynného obra

Li a jeho tým studovali emise rádiového záření ze Saturnu, které přicházejí z jeho nitra. Díky nim odhalili dlouhodobé anomálie v rozložení amoniaku na Saturnu, za které podle všeho mohou právě obrovité bouře. Vědci odhadují, že se megabouře objeví na Saturnu jednou 20-30 let. Jsou v hrubých rysech podobné pozemským hurikánům, ale jsou samozřejmě mnohem větší.

Na rozdíl od pozemských hurikánů, které čerpají energii z oceánů, zatím není vůbec jasné, jak bouře na Saturnu vlastně vznikají. Něco málo o nich ale přeci jen víme – obsahují především vodík a helium, zatímco metanu, vody a amoniaku se v nich objevuje jen stopové množství. „Pochopení mechanismu největších bouří Sluneční soustavy postaví teorii o hurikánech do širší „kosmické“ perspektivy,“ je přesvědčený Li. „Také to prověří naše dosavadní znalosti o bouřích a celou meteorologii.“ 

TIP: Na Saturn „prší“ led z prstenců a ohřívá atmosféru plynného obra

Badatelé pozorovali rádiové vlny ze Saturnu prostřednictvím americké soustavy radioteleskopů Very Large Array v Novém Mexiku. Klíčovou výhodou v tomto případě bylo, že rádiové vlny proniknou vrstvou mraků Saturnu a mohou nám odhalit, co se děje pod nimi. Měření vědců ukázalo rozdílné koncentrace amoniaku v různých zeměpisných šířkách atmosféry Saturnu. Podle badatelů může jít o důsledek i několik desetiletí trvajících bouří, doprovázených čpavkovým deštěm. Studie rovněž potvrdila, že ačkoliv mají Jupiter se Saturnem rámcově podobné chemické složení, uspořádání a chování jejich atmosfér se výrazně liší.