Na extrémní exoplanetě WASP-121 b mohou z mračen pršet drahokamy
Z téměř 5 000 dosud potvrzených exoplanet, patří přes 300 do kategorie horkých Jupiterů. Patří mezi ně i exoplaneta WASP-121 b, která je ale zároveň označována jako „prototyp“ pro ultra horký Jupiter. Podmínky na tomto podivném světě jsou podle vědců opravdu bizarní
Astronom Thomas Mikal-Evans z německého astronomického institutu Maxe Plancka vedl tým, který sledoval pekelně horký jupiter WASP-121 b – exoplanetu, která se nachází asi ve vzdálenosti 855 světelných let od nás. Vědci se zaměřili především na jeho atmosféru, která je úplně jiná než atmosféry planet, jaké známe ze Sluneční soustavy.
Pekelný plynný obr
WASP-121 b je velmi nevlídný svět. Plynný obr, téměř dvakrát větší a o něco hmotnější než náš Jupiter, oběhne svou mateřskou hvězdu za pouhých 1,27 dne. Vzhledem k blízkosti mateřské hvězdy nejspíš nepřekvapí, že jeho teplota šplhá k téměř 3 000 °C. Jak vědci zjistili, extrémní poměry této exoplanety se výrazným způsobem projevují i na její atmosféře.
Exoplaneta WASP-121 b je pevně uzamčena slapovou silou své mateřské hvězdy ve vázané rotaci a jejímu spalujícímu žáru tak nastavuje stále stejnou tvář. Předchozí pozorování spektrografu HARPS odhalilo v atmosféře přivrácené strany množství par těžkých kovů. Studium odvrácené strany bylo o poznání složitější. K pozorování vědci využili Hubbleův teleskop a na základě jeho pozorování a dřívějších dat dokázali sestavit globální podobu atmosféry tohoto extrémního světa.
Drahokamy z nebe
Zatímco teplota na přivrácené straně šplhá k 2 700 °C, teplota na odvrácené straně je zhruba poloviční. Tento teplotní rozdíl mezi přivrácenou a odvrácenou stranou generuje extrémní západní větry, které se ženou atmosférou planety šílenou rychlostí. Podle astrofyzika Tansu Daylana z MIT je rychlost těchto větrů dostatečná, aby přehnaly mračna kolem celé planety za zhruba 20 hodin.
Rozdíl v teplotách má podle vědců ještě další důležitý efekt – zatímco na denní straně panují teploty, při kterých se vodní pára štěpí na vodík a kyslík, na chladnější polokouli z nich opět vzniká vodní pára. Totéž se děje i s těžkými kovy, které pak podle vědců mohou propadat hlouběji do atmosféry planety.
TIP: Planetární inferno: Na exoplanetě WASP-76b prší z nebe železo
Ochlazený hliník se sloučením s kyslíkem následně přemění na korund – krystalickou formu oxidu hlinitého. Ze Země přitom víme, že když se oxid hlinitý smíchá se stopovým množstvím jiných kovů (jako je vanad, železo, chrom nebo titan), je výsledkem rubín a safír. Podle vědců je tak teoreticky možné, že na exoplanetě WASP-121 b z nebe prší safíry a rubíny.
