Mýty o lidském těle: Platí, že „podle nosa poznáš kosa“?

Mýtů o těle je celá řada. Mnoho z nich slouží jako výmluva nebo záminka prarodičů a rodičů k výchově, jiné pro pobavení kamarádů nebo zvýšení zájmu dam. Jak je to ale doopravdy? Může nás důvěra v informaci od rodičů ovlivnit natolik, že zarytě věříme v jasnou nepravdu? Proč důvěřujeme mýtům, jež odborníci už před desítkami let vyvrátili, jen proto, že je další a další generace stále uchovávají živé?

Podle nosa poznáš kosa

Vzhled muže i ženy odjakživa byl a nadále bude diskutovaným tématem. I když se mnoho z nás zaměřuje pochopitelně i na povahové rysy, stavba těla, velikost prsou, pozadí nebo délka penisu budou vždy obsahem nejen hospodských diskusí. Tyto otázky se projednávají samozřejmě i z vývojových, evolučních a zdravotních důvodů.

Zrak je velmi důležitý pro identifikaci a posuzování věcí. U mnoha organismů vědci dokázali, že vizuální hodnocení napomáhá při většině každodenních životně důležitých procesů, s čímž výběr partnera úzce souvisí. Avšak pánské přirození je schované a k jeho odhalení dojde až při intimním kontaktu. Je možné nějakým způsobem předem odhalit velikost penisu a rozhodnout se, jestli je muž vhodným kandidátem na partnerství? Tedy pokud je pro vás, dámy, tato oblast vědění zásadní a rozhoduje o tom, zda daného muže vůbec chcete oslovit.

Na tuto otázku se zaměřili forenzní vědci z japonské univerzity Kyoto Prefectural University of Medicine. V průběhu tří let zkoumali celkem 126 mužů ve věku 30–50 let, aby zaznamenali nejen velikosti všech možných částí jejich těla, ale i výšku a hmotnost. Dané muže nemuseli přemlouvat, výzkum totiž probíhal na již zemřelých pacientech. Z toho důvodu nebylo možné počítat s přirozenou erekcí, takže měření proběhlo na ručně protaženém penisu (tzv. stretched penile length), což podle vědců zajišťuje dostatečný ekvivalent délky penisu ve ztopořeném stavu.

Ověřili tím mýtus, který dává do souvislosti velikost nohy a penisu. Tato varianta se sice nepotvrdila, ale v porovnání s velikostí nosu uspěli. Dle zjištěných dat vyplývá, že při délce nosu 5,5 cm je penis dlouhý 13,4 cm, ovšem u 4,5cm nosu měří penis pouze 10,4 cm. I přes zajímavé výsledky však vědci konstatovali, že pro forenzní využití nemá toto zjištění větší význam. Pokud by se například prokázalo, že velikost penisu se zmenšuje s rostoucím věkem, mohla by se tato data využít při určování stáří mužů. Odborníci se však shodli, že je toto téma zajímavé z pohledu hormonální hladiny a genitálních funkcí.

Šestý smysl není mýtus

Znáte film Šestý smysl, v němž osmiletý chlapec Cole vidí mrtvé a snaží se jim pomoct dořešit jejich životní trable před smrtí? Možná svůj „šestý smysl“ máte také. Již ve školce nás učili, že máme pět smyslů – zrak, chuť, čich, hmat a sluch, každý spojený s jedním orgánem. Ale je jich výrazně více a nemyslíme tím zrovna vnímání paranormálních jevů. Za smysl se totiž označuje vše, co jsme schopni pociťovat z prostředí kolem nás nebo z funkcí a reakcí vlastního těla. Jsou to funkce pro vnímání, ale také pracují ve prospěch obrany organismu. Poznatky o různých dalších smyslech se prolínají napříč lékařskými obory.

Hmat je často spojován s rukama, případně se šlapkami nohou nebo tvářemi. Ale na povrchu kůže jsou i senzory tlaku, takzvané mechanoreceptory, jež dokážou vyhodnotit samotný dotek – ať už příjemný, nebo nepříjemný. Vyhodnotí míru působícího tlaku, takže pak vnímáme dotek jako pohlazení, stisknutí, uhození, nebo bolestivé držení. Samozřejmě souvisejí i s nervovými zakončeními, která jsou ve spodní části pokožky. Na základě intenzity doteku pak pošlou do mozku signál, zda se jedná o příjemný pocit, což spustí další vlnu reakcí (např. pohlazení milujícího člověka probudí hormony), nebo zda se má spusit obranná reakce proti hrozícímu nebezpečí (např. obranný reflex ucuknutí).

Kromě tlaku jsou v kůži i neméně důležité termoreceptory. Jak název napovídá, pomáhají vnímat, zda je něco horké či studené. Nacházejí se i v části mozku a některých orgánech a cévách. Receptory pro teplo jsou v kůži uloženy níže než pro chlad – což je jeden z obranných mechanismů, protože chladnutí organismu je považováno za nebezpečnější. Pokud receptory vyhodnotí zásadní změnu v teplotě působící na tělo, změní chování a nastaví obranné mechanismy: třeba postavení chlupů na končetinách, třes, pocení, stažení cév v kůži, zvýšení dýchání nebo vyšší produkci slin.

Další smysl se schovává v uchu, jež ovšem neslouží pouze k poslechu. Jde o velmi složitý orgán, který se skládá z velkého množství částí s různými funkcemi. V lidském uchu (zvířata to mají trochu jinak) se, mimo jiné, nachází vestibulární aparát, uložený v labyrintu vnitřního ucha. Zajišťuje rovnováhu a orientaci těla v prostoru. Díky němu víme, zda jsme otočeni hlavou dolů, nebo stojíme rovně. A je to přesně ta část, kterou můžeme ovlivnit alkoholem.

Tajemství růstu zesnulých

Mnoho let se tradovalo, že i po smrti dál rostou vlasy, vousy a nehty. Dokonce jako důkaz posloužila těla z odkrytých hrobů, kde zemřelí prokazatelně najednou zarostli nebo měli z krátkých vlasů výrazně delší. Toto přesvědčení podpořil i spisovatel Erich Maria Remarque ve svém románu Na západní frontě klid, v němž popisuje smrt jedné z postav a svůj údiv, že i po smrti mu dál rostou vlasy.

Tento mýtus vyvrátil až forenzní antropolog Wiliam R. Maples ve druhé polovině 20. století. Věnoval se výzkumu kostí, úlomků a částí těl, dle kterých identifikoval pachatele. Jeho přínos tkvěl ve spojení antropologie s policií, díky němuž pomohl vyřešit přes 1 200 případů. Zabýval se i stále se opakující otázkou, zda opravdu po smrti dál rostou některé části těla – a jednoznačně to vyvrátil.

Aby mohla některá z částí těla růst (týká se to i vlasů, chlupů a nehtů), musí docházet k hormonální výměně a tvorbě buněk. Nehet vyrůstá z tzv. buněčného matrixu v lůžku nehtu. Část, kterou vidíme na povrchu, tvoří výrazně starší buňky, jež jsou novými posunovány dopředu, čímž nehet roste. Konce, jež zastřihujeme, jsou již odumřelé. Vlas a chlup jsou na tom velmi podobně. Venkovní část, kterou vidíme, je inervovaná a opět se jedná o starší buňky. Nejnovější jsou schované ve vlasovém váčku uvnitř pokožky – v takzvaném kořeni vlasu. Proto nás nebolí stříhání, ale vytrhávání vlasů či nehtů je již značně bolestivé.

TIP: Život v době post-faktické: Proč světu vládne nevědomost?

K růstu buněk je potřeba kyslík, ale ten už v těle po smrti není – proto k prodlužování vlasů ani nehtů nemá jak docházet. Přesto – pokud bychom zemřelému nehet změřili – opravdu bude delší. Vysvětlení je jednoduché. Po smrti již tělo nic nepohání, ztrácejí se z něj živiny a hlavně voda. Postupně dehydratuje a mění svůj objem. Kůže se vysušuje a stahuje, ale nehty a vlasy jsou již mrtvé buňky, takže se vizuálně prodlužují – odhalují se části původně schované v hydratované kůži. Tím může dojít k iluzi, že i po smrti rostou.