Myanmarský jantar ukrýval světlušku z období křídy
Paleontologové objevili v jantaru starém 99 milionů let doposud neznámý druh druhohorní světlušky.
Za teplých nocí se v červnu a červenci v Evropě i jinde ve světě objevují fascinující tance světlušek, brouků z čeledi světluškovitých (Lampyridae). Svou září dávají světlušky o sobě dávají vědět sexuálním partnerům, někdy ale tímto způsobem lákají kořist nebo naopak odrazují predátory.
Nově objevená světluška Flammarionella hehaikuni dokazuje, že noční tance plné světel byly k vidění již během období křídy, v tomto případě asi před 99 miliony let. Paleontologové, které vedl Chenyang Cai z Čínské akademie věd, objevili druhohorní světlušku v myanmarském jantaru, který je již řadu let zdrojem mnoha pozoruhodných objevů. Podrobnosti objevu a popis nalezené světlušky shrnuje odborný časopis Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.
Tajemstvím zahalené světélkování
Světélkování světlušek způsobuje luciferin, který za přítomnosti luciferázy oxiduje na oxyluciferin za vzniku světla. Jde o vysoce efektivní přeměnu, při které nevzniká žádné teplo. U dospělců slouží světélkování k hledání partnera, samice jsou jednak schopny podle charakteru světla rozlišit správný druh, jednak mohou v rámci druhu upřednostňovat určitý typ světla nebo záblesků.
Bioluminiscence ale slouží také jako varování predátorům – světélkující hmyz tím dává svému okolí najevo, že obsahuje lucibufaginy – steroidní pyrony, způsobující, že jsou světlušky pro predátory nepoživatelné.
Zatímco účel bioluminiscence světlušek je poměrně dobře prozkoumaný, jen velmi málo toho víme o tom, jak a kdy přesně k této dovednosti přišly.
Nedávný výzkum naznačuje, že bioluminiscence se u světlušek objevila dříve než odpudivé lucibufaginy. Lze tedy předpokládat, že varování predátorů nebylo původním účelem bioluminiscence světlušek a jako pravděpodobnější se jeví možnost, že původním smyslem světélkování bylo usnadnění při hledání partnera.
