Mulatka s nóbl výchovou: Dido Elizabeth Belle vyrůstala vedle své aristokratické sestřenice

Dotyčná mladá dáma, která je na portrétu zachycena po boku sedící mladičké aristokratky bílé pleti, své sestřenice lady Elizabeth Murray, je Dido Elizabeth Belle. Matkou dívky byla černošská otrokyně Maria Belle, otcem britský námořní důstojník sir John Lindsay, v době seznámení přibližně čtyřiadvacetiletý. Ten sloužil u královského námořnictva v britské Západní Indii, tedy v dnešním Karibiku. Jako kapitán válečné lodi HMS Trent zajal spolu se svou posádkou španělskou loď, na jejíž palubě se nacházela i pohledná africká otrokyně Maria Belle. Ta se krátce poté stala jeho milenkou a přibližně v roce 1761 mu porodila dceru. Když se John Lindsay vrátil v roce 1765 do Anglie, nepřijel sám. Přivezl si s sebou svou čtyřletou dcerku, rozkošnou mulatku Elizabeth Belle, které se říkalo Dido. Podle dostupných pramenů se musela narodit, když bylo její matce kolem patnácti let.

Výchova u lorda 

Po příjezdu do Anglie svěřil John Lindsay malou Dido do péče svého strýce Williama Murraye, lorda Mansfielda, který v té době zastával post nejvyššího britského soudce a předsedal řadě soudních případů, jež zkoumaly zákonnost obchodování s otroky. William Murray bydlel se svou ženou v Kenwood House v Hampsteadu v blízkosti Londýna. Manželé neměli děti, ale vychovávali svou praneteř Elizabeth Murray, jíž zemřela matka a která byla o rok starší než Dido. Dido a Elizabeth byly tedy vlastně sestřenice z druhého kolena a v tomto duchu byly také obě – víceméně rovnocenně – vychovávány. 

I když žila Dido v Kenwood House vlastně v privilegovaném postavení a dostalo se jí patřičného vzdělání i rodinné lásky, přece jen, i když to z obrazu není patrné, vězel mezi dívkami rozdíl. Nepramenilo to však z důvodu barvy její pleti, ale spíše z jejího nemanželského původu. Její aristokratický otec lord Lindsay nikdy nedal Dido své jméno. A také jí ve své závěti nic neodkázal. Ani prastrýc William Murray, i když brojil proti otroctví a nikdy neskrýval k Dido své sympatie, ji oficiálně jako praneteř neuznal. Projevilo se to například v rozdílné výši kapesného pro obě dívky a nakonec i v dědictví. 

I když se s Dido normálně zacházelo jako s rovnocenným členem rodiny, pro svůj původ se nemohla účastnit některých společenských akcí, kde by mohla působit nechtěnou pozornost a zbytečné otázky. Tomu se chtěla rodina vyhnout. Doba, v níž Dido žila, nešetřila rasismem, předsudky a nenávisti vůči lidem jiné barvy pleti. Už to, že nelegitimní Dido vyrůstala jako součást vysoce postavené britské aristokratické rodiny, se považovalo tehdy za něco mimořádného a neobvyklého. 

Péče o prastrýce 

Díky své milé a přívětivé povaze si mimořádně inteligentní Dido dokázala každého rychle získat. Měla i velký hudební talent. Když v roce 1784 zemřela manželka Williama Murraye a krátce nato se sestřenice Elizabeth provdala, Dido zůstala na Kenwood House sama se svým prastrýcem. A o něj také pečovala až do jeho smrti. Pro její krásný rukopis ji zaměstnával jako svou osobní písařku, což opět nebylo v té době zrovna typické. 

Teprve po jeho smrti se provdala za o sedm let mladšího muže, původem Francouze Johna Daviniera, který se živil jako komorník. Ve šťastném manželství se narodili tři synové, kterým se dostalo dobrého vzdělání a kteří navázali na námořnickou kariéru svého aristokratického dědečka. Elizabeth Dido Belle zemřela v pouhých 43 letech. Příčina její smrti se neuvádí, stejně tak se neví, kde se nyní nachází její hrob…