Mravenečník čtyřprstý: Hmyzožravý nemotora, který z boje neutíká
Mravenečník čtyřprstý obývá různé typy jihoamerických lesů. Nejčastěji je ovšem možné vidět jej poblíž vodních toků, zejména tam, kde je hustý porost popínavých rostlin a epifytů. Zde totiž nejčastěji žijí na stromech vegetující druhy mravenců a termitů, které jsou hlavní součástí jejich potravy
Mravenečníci čtyřprstí (Tamandua tetradactyla) se vyhýbají hmyzu, jenž je vybaven silnou chemickou obranou, jako jsou například kočující mravenci legionáři nebo mravenci krejčíci. Méně nebezpečné druhy loví mravenečníci tak, že silnými předními končetinami rozhrabou hmyzí hnízdo, do nějž vstrčí čenich a jazykem, který je dlouhý až 40 centimetrů, svou oběť lížou jako člověk zmrzlinu.
Sháněním jídla a pohybem ve větvích stromů stráví mravenečníci mnoho hodin – výzkum proběhlý ve Venezuele naznačuje, že by mohlo jít až o dvě třetiny z aktivní části každého dne. Na zemi jsou tito tvorové poměrně neobratní a na rozdíl od svých příbuzných mravenečníků velkých (Myrmecophaga tridactyla) nejsou schopni běhu. Při pohybu po zemi totiž musejí našlapovat na vnější stranu chodidel, aby sami sebe neporanili některým z ostrých zahnutých drápů, které jim naopak vydatně pomáhají při lezení ve větvích a narušování hmyzích hnízd.
Z boje neutíká
Drápy jim pomáhají i v okamžiku, kdy jsou na zemi napadeni. Pomalí mravenečníci se v tu chvíli přitisknou zády ke kmeni stromu nebo kameni a nastaví ozbrojené a silné přední končetiny k obraně. Na útočníka také syčí a mohou rovněž uplatnit nepříjemně zapáchající „postřik“ z anální žlázy.
Jde o převážně nočního živočicha, který je během dne aktivní jen zřídka. Za denního světla vyhledává úkryt v dutých kmenech nebo v opuštěných doupatech jiných zvířat. Potřebuje ovšem poměrně velký prostor, protože dorůstá délky od 50 do 90 cm, k tomu má ještě 40 až 60 cm dlouhý chápavý ocas. Nejtěžší jedinci váží i čtyři a půl kila.
TIP: Medojed kapský: Malý vztekloun, který se nezalekne ani lva
V rámci areálu výskytu se projevuje velká barevná variabilita tohoto druhu – na jihu žijící mravenečníci mají velmi výrazné černé „vesty“ a zbytek těla je vybarven od velmi světlé až po tmavě hnědou. Zvířata ze severu Brazílie a z Venezuely jsou naproti tomu téměř celá světlá, hnědá nebo černá a „vesta“ na jejich těle je téměř neznatelná.
