Mladou Sluneční soustavu možná před zničením zachránilo molekulární vlákno
Důkazy z primitivních meteoritů svědčí o supernově, která explodovala v blízkosti Sluneční soustavy a mohla způsobit její zánik
Nejstarší minulost Sluneční soustavy známe do značné míry díky primitivním meteoritům, které vznikly v prvních 100 000 letech jejího formování a v průběhu historie dopadly na zemský povrch. V těchto meteoritech se mimo jiné vyskytuje radioaktivní izotop hliníku v nerovnoměrné koncentraci. Podle odborníků se zdá, že se do mladé Sluneční soustavy dostala další „várka“ tohoto izotopu až po jejím zformování. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví exploze blízké supernovy, ke které došlo krátce po vzniku Sluneční soustavy. Dnes žijeme v poměrně prázdné části vesmíru, ale před 4,5 miliardami let jsme byli součástí hvězdné porodnice, kde o exploze supernov nemusela být nouze.
Záchranné molekulární vlákno
Pokud ale opravdu k takové explozi supernovy došlo, jak je možné, že mladá Sluneční soustava přežila bez úhony rázové vlny této vesmírné exploze? Astrofyzička Doris Arzoumanianová z Národní astronomické observatoře Japonska a její tým nabízejí zajímavé vysvětlení. Podle vědců ochránilo Sluneční soustavu tzv. molekulární vlákno, které posloužilo jako nárazník.
TIP: Jak to začalo? Vznik Sluneční soustavy odstartovala menší supernova
Jak badatelé uvádějí ve studii, zveřejněné odborným časopisem Astrophysical Journal Letters, hvězdy obvykle vznikají v molekulárních mračnech, která mají vláknitou strukturu. Menší hvězdy, jako je naše Slunce, často vznikají podél molekulárních vláken, zatímco masivní hvězdy, které končí život explozí supernovy, se zase typicky rodí v místech, kde se kříží více takových vláken.
Arzoumanianová s kolegy se domnívají, že mladou Sluneční soustavu před rázovými vlnami exploze ochránilo husté molekulární vlákno. Zároveň v něm uvízlo velké množství izotopů hliníku, které se pak dostaly do Sluneční soustavy a následně i do meteoritů, ve kterých je dnes nacházíme.
