Mláďata tapíra čabrakového a jejich skvrnitý plášť neviditelnosti
Tapíři indičtí jsou mezi tapíry obři, ale stejně se musí obávat šelem, a to zvlášť v raném věku. V té době jsou mláďata chráněna díky dočasnému batolecímu „pyžamu“, které jim umožňuje splynout s jejich přirozeným prostředím.
Tapíra indického (říká se mu též tapír čabrakový, Tapirus indicus) v Indii určitě neuvidíte a neměli byste jej tam možnost spatřit ani v dřívějších dobách. Jeho pojmenování, které se projevuje i v latinském názvu, totiž odkazuje na oblast takzvané Východní Indie, která zahrnuje region jihovýchodní a jižní Asie. Dnes tento druh žije už jen v jižním Vietnamu, jižní Kambodži a Myanmaru, v thajské provincii Tak, v Malajsii a na Sumatře. Jde o největší z pěti současných tapířích druhů a jediný, který žije v Asii. Tito býložraví lichokopytníci dorůstají délky 1,8 až 2,5 metru a hmotnosti mezi 250 a 540 kilogramy.
TIP: Překvapivá setkání s tapírem: Náruživý plavec z Orinoka
Zatímco dospělí jedinci mají výrazné černo-bílé zbarvení, přičemž bílá barva vytváří dojem sedla nebo přehozené přikrývky (čabraky), malí tapíři připomínají selátka divokých prasat. Bílé pruhy a skvrny na hnědém až černém podkladě se ovšem kolem třetího měsíce věku začínají ztrácet a téměř úplně mizí zhruba v šestém měsíci. Do té doby ovšem slouží jako ideální kamufláž, která výborně imituje povrch země, na nějž škvírami mezi listovím skvrnitě pronikají sluneční paprsky. Nehybně ležící mládě by tak mělo uniknout pozornosti tigrů a levhartů, kteří jsou hlavními predátory tohoto druhu.
